Názorová klausovička




„Napadla mě taková slovní hříčka – nadrobil si to ministr Drobil sám, nebo mu bylo nadrobeno? Podle mě spíš to druhé,“ řekl Klaus v televizním pořadu Partie a dodal: „I když bych nemluvil o nějakém složitém spiknutí, u nás je to spíš něco banálnějšího.“  Jinými slovy: Napřed Klaus v podstatě řekne, že na Drobila bylo ušito spiknutí, ale protože si vzápětí uvědomí, že to zní přihlouple, v následující větě sám sebe zneguje. Bylo-li skutečně Drobilovi takto rafinovaně „nadrobeno“, musí nějaké spiknutí existovat. Klaus předvedl ve dvou po sobě následujících větách ukázkovou nekonzistenci.

Není to poprvé, kdy Klaus předvedl názorový veletoč. Vzpomeňme, že v dobách, kdy byl premiérem, stál u zahájení výroby bionafty z řepky (za jeho vlády bylo postaveno čtrnáct provozů). Dnes se tváří, že řepka je jeho nejméně oblíbenou rostlinou. 25. února 1993 tehdejší premiér Klaus v poslanecké sněmovně prohlásil, že životní prostředí „není řešitelné pouze usneseními, zákony nebo vydělenými milióny či miliardami korun, ale aktivitou, osobní aktivitou každého z nás a samozřejmě k této aktivitě musíme být postrčeni, popohnáni prostředím, podmínkami, principy, které pro nás budou platit.“

Ovšem jak to „postrčení“ a „popohnání“ zařídit, aby zároveň nebyl člověk obviněn z ekologického fundamentalismu a ohrožování svobody, to Klaus sotva někdy vysvětlí. V srpnu 2008 novinář Jan Urban uveřejnil článek o tom, jak Klaus s pomocí většiny ministrů za ODS a Vladimíra Dlouhého z ODA bránil vybudování ropovodu a plynovodu Ingolstadt. Naštěstí neuspěl, Ingolstadt byl postaven a Klaus si samozřejmě nenechal ujít příležitost přestřihnout pásku. Jak fatálně svým odmítáním ohrozil české národní zájmy, je zřejmé z nedávných třenic mezi Ruskem a Ukrajinou, kdy byly kohoutky z Východu dočasně zataženy. Navzdory původnímu postoji se v rozhovoru pro týdenník Euro Klaus staví do role obhájce stavby Ingolstadtu. Varianta, že by si Jan Urban vymýšlel, je nepravděpodobná. Ani jeden z tehdejších členů vlády na takto tvrdé nařčení nereagoval. Dělat mrtvého brouka je nejlepší strategie v případech, kdy nemáte argumenty a nechcete, aby do případu někdo dál šťoural (v současnosti se takto chová Martin Knetig).

To, že Klaus opozičně-smluvně držel u moci socialistickou vládu krátce poté, co před socialisty varoval jako před zhoubou celé země, není nutno příliš připomínat. To, že přesvědčený zastánce trhu bez přívlastků odmítal deregulovat nájemné a zprivatizovat banky, je také ještě v paměti mnohých z nás. Zprivatizované banky by méně ochotně úvěrovaly ne zcela perspektivní podniky, nezaměstnanost by přechodně vzrostla a Klaus se bál následného poklesu popularity. Klausovu kritiku vetování zákonů z dob, kdy byl prezidentem Václav Havel, a to co následovalo, také není nutno rozebírat.

Zakončeme Klausovým slibem, že bude aktivním, nikoli aktivistickým prezidentem. Jeho aktivita je sporná, k zachování současné vlády zřejmě přispěl notným dílem, zato v případě krize po volebním patu v roce 2006 a při loňském pádu vlády zůstal nečinný. Tvrdil, že skládá Rubikovu kostku, uvažuje o dalším šachovém tahu a rozmotává klubíčko, a nic se nedělo. Zato však vede s aktivistickou zarputilostí boj proti evropské integraci a snaží se zastavit globální oteplování.

„Byl bych rád, kdyby se to pootočilo a vyřešilo, aby nemusel odcházet,“ řekl Klaus k Drobilově případu. Jinými slovy chce, aby nezákonný přesun státních peněz na konto ODS zůstal nepotrestán, odsunut a zapomenut. Jak vidno, pootáčení je aktivita, ve které korouhvička Klaus vyniká.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments