Květen 03, 2012
Podívá-li se filosof na českou scénu skrze filosofii dějin, má oprávněný důvod ke starostem. Poslední opravdová debata o smyslu českých dějin běžela mezi Milanem Kunderou a Václavem Havlem v roce 1968-69 pod názvem Český úděl. Pak k tomu připočtěme Kohákův vynikající esej Vůle k dějinám (2009) a máme v podstatě vymeteno. Češi se o dějiny nezajímají, protože vědí, že dějiny se dělají podle akcí v Tesku a ne podle Patočkových Kacířských esejů o filosofii dějin (1975). Arendtová, Heidegger a Patočka jasně vidí v běhu anonymní „síly dne“, které vydírají každého z nás jako subjekt vydaný smrti a tím podrobený pudu sebezáchovy. Každý chce žít, že ano. Proto nás supermarkety mobilizují plnou silou, kterou násobí anonymní zlodějny posledních dvaceti letech kryté tou či onou vládou, potažmo jejich vzájemnou oposmlouvou.
Nečasovci u koaličního kormidla napojení na socdemácké kmotry v krajích ukazují s hlediska filosofie dějin naprosto názorně, jak vládne pan Nikdo ze Zahradníčkovy poémy Znamení moci napsané před zatčením autora v roce 1951. Moc už vládne zcela anonymně, protože po posledním kabaretu veverek už nikdo neví, kdo koho vlastně zastupuje v parlamentu. Ono ani není jasné, kdo za oponou hájí čí zájmy, protože lobbisté a zloději se domlouvají se svými koníky jinde než přes internet. Dokonalá vláda Nikoho jede přes golfové kluby, jachty a divoké večírky. Občas něco uklouzne přes odposlechy, což zcela stačí k vytvoření zajímavého obrázku o tom, kdo tahal nitky za oponou: ve středu, 1. února 2012, v pražské hospodě XY, a to ve 14.30 místního času. Jenže už nevíme, co se ne/domluvilo ve 14.31 minut. Noviny a veřejnoprávní TV ovládané týmiž anonymními výlupky pak srdnatě straší obyvatelstvo naprosto čímkoliv. Jen aby se staralo o žvanec, bylo povolné komukoliv a hlavně aby nešlo na ulici. A tentýž subjekt je poddaný skvěle organizované vládě Nikoho napojené na banky s privatizačními konty. Ty bohužel po tragédii MUS musely opustit Švýcarsko směrem jiných city-útulků. Tentýž zmatený subjekt-volič pak ve virtuálním prostoru pseudo-zpráv a drbů nasává simulákrum reality, která slouží od dob Škvoreckého nebo Baudrillarda za obraz „pravého“ světa. Vládne nám parta „Nikoho“, která by málem nezaplnila ani jeden větší hospodský sál. Nikdo z nás občanů tyto výlupky vcelku nezná jménem a neví: proč vládnou, komu za to odpovídají a o co jim jde. A to není dobře. Proč?
Arendtová si při analýze totalitarismu dobře všimla, že nejprve bylo třeba zbavit občany veřejného prostoru; pak státu; pak státní příslušnosti; pak se zavřeli do koncentráku; pak se z nich stalo číslo. A nakonec vznikl darwinovskou selekcí živenou mesiášskou ideologií onen špinavý a vyzáblý tvor, který se už ani vzhledem ani morálními vlastnostmi nepodobal člověku (SSmani v lágrech mu říkali „musulman“, Bible zase „trpící služebník“, viz Iz 52,14). Tento „nelida“ pak byl milosrdně zlikvidován v plynové komoře, aby se lidstvo očistilo a aby bylo lépe připraveno pro zářné zítřky všeho reformního druhu.
Anonymizace společnosti pod vládou totalitního pana Nikoho vede na fašistické totalitární frontě k opačnému extrému, totiž k identifikaci s iracionálními silami Dějin, Ideologie, Národa, Vlasti, Cti a jiných abstrakcí. Identitární myšlení postavené proti anonymizaci mafiánské moci vytváří mýtus zářivého Tělesa pod jedním Vůdcem, pod jednou Vůlí živenou nekonečným úsilím společných Mravenců, kteří se v tomto mýtu Jednoho a Nikoho konečně existenciálně najdou. Bez společného Nepřítele to ovšem nepůjde, ale to lze snadno zařídit. Seznamy jsou už vydány na internetu a „anticiganismus“ propagují přímo všechna hlavní média, včetně těch veřejno-právních. A rozkrádací „reformy“ se pilně starají o to, aby se i ti ohavní a smrdící „musulmani“ konečně vyrobili, a to v počtu nikoliv malém. Pak "My", vyvolení lidem a odkloňovaným kapitálem, se snažíme a srdnatě reformujeme. Popřípadě "My" pod "Jejich" zlodějnami statečně trpíme a neseme je kvůli lepším zítřkům, jak nás pilně poučují zdravá a přemýšlivá média. Ale pozor! Ti "Oni" na to s odpuštěním úplně kálí, a proto jsou nebezpeční. U nás je bezvadně zaděláno na obojí tragický vývoj, proto se o filosofii dějin přestalo mluvit i na akademických fórech. Na dějiny nemáme čas, protože musíme dělat a reformovat a pak ono podělané zase přereformovávat…
Převzato z Umlaufovin
Foto: Divnej brouk
