Těleso může být buď v poloze stabilní, nebo labilní, popřípadě rovnovážně, ale aby bylo zároveň extrémně labilní i superstabilní? A přece takové paradoxní těleso existuje – vláda Petra Nečase. Po odchodu ministra obrany Vondy (ne, není ho škoda, škoda je akorát dobrého člověka) zůstali z původní sestavy jen faktický premiér Kalousek, formální premiér Nečas, maskot Schwarzenberg, poslušný Heger a nenápadný Jankovský.
Vláda se topí ve vnitřních sporech, zmítají ji skandály obludných rozměrů, závisí na podpoře kapesní straničky LIDEM, která vůbec neprošla volbami a ztrácí podporu veřejnosti napříč společností takovým tempem, že brzy zřejmě zaznamená první aut v dějinách politologie. A přesto je to nejstabilnější vláda naší novodobé historie. Proč? Protože má moc. Protože nehraje podle pravidel. Protože jedná z pozice síly. Protože má něco, co žádná vláda před ní neměla a žádná už mít nebude: poslední zbytky veřejných statků, které může zprivatizovat.
Tahle vláda je poslední příležitost, jak si pořádně nakrást, poslední příležitost, jak popustit uzdu fanatismu a přijmout nevratné změny. Proto se vláda a ti, kteří mají na jejím přežití zájem (kdepak poslanci, to jsou úplně jiné persóny), nemusí bát, že by vláda padla. Vládu totiž drží dvě mocné síly: touha krást a strach z toho, že je to poslední příležitost.
Převzato z blogu Tribun
Foto: Najděte 1 chybu…
