Za chvíli budeme s plným stolem čínského zboží nakoupeného v multinacionálních kvelbech oslavovat nechtěné, leč přesto shůry plánované narození jednoho židovského dítěte. Přišlo na svět v jedné malé římské kolonii, na níž Bůh zcela nezapomněl.
Zato my zapomínáme na nechtěné početí statisíců málo či vůbec nezaměstnaných. Ti začínají zaplavovat naše ulice po vykradení našeho státu až na reformní dřeň, kterou vždy a všude tvoří nižší střední třída. Zejména věřící nezaměstnaní tiše trpí bídou, protože se stydí. Berou svou situaci jako trest, který je postihnul poté, co katolická církev pažemi svých biskupů radostně objala nové pravicové reformátory v naději, že ze státního také něco ukořistí, pochopitelně zcela morálně a po zásluze.
Historie Jeruzaléma se opakuje, tentokrát ovšem jako fraška. A nejspíše také tak skončí, pro současné farizeje a saduceje. A těm ostatním přeji, aby se jim narodil Čin.
Převzato z Umlaufovin
