Říjen 21, 2010
Spojené státy provádějí měnovou politiku tím samým způsobem jako politiku zahraniční: jednostranně. Když předseda Fedu Ben Brnanke vyslal minulý týden signál, že plánuje zahájení programu nakupování dluhopisů (kvantitativní uvolnění) nekonzultoval to se spojenci v Mezinárodním měnovém fondu, skupině zemí G 20 nebo Světové obchodní organizaci. Vydal jednoduše nařízení a basta. Skutečnost, že politika Fedu zahltí trhy rozvíjejících se zemí levným kapitálem, což bude navyšovat hodnotu jejich měny a podnítí inflaci, Bernankemu nedělá těžkou hlavu. Drží se stejné teorie jako bývalý ministr financí John Connally, který žoviálně připomněl skupině evropských ministrů financí,
„Dolar je sice naše měna, ale váš problém.“
Bernankeho zpráva by mohla být zredukována do devíti slov: Inflace je příliš nízká a nezaměstnanost je příliš vysoká. Jinak řečeno, Bernanke nebude nečinně sedět a čekat, než se Kongres uráčí přijít s verzí, že je třeba ekonomiku ještě více podpořit. Stlačí hodnotu dolaru tak, aby inflace dosáhla kýžených dvou procent, a tím se zvýšily vyhlídky na nižší nezaměstnanost, snížil schodek běžného účtu a došlo k rychlejšímu odrazu ode dna. Ekonom Edward Hugh to sumarizoval tímto způsobem:
„Nezaměstnanost v USA (která je v současné době na 9,6 % a může do konce roku dosáhnout 10 %) způsobuje obrovské problémy Obamově vládě. Americký trh práce a sociální systém jednoduše není navržen tak, aby fungoval při této úrovni nezaměstnanosti po celou tuto dobu. V Japonsku je míra nezaměstnanosti 5,1 % a v Německu je pod 8 %. Není divu, že si lidé ve Washingtonu kladou otázky, proč by měly USA brát na svá bedra tolik nezaměstnanosti a držet se současného schodku na běžném účtu zahraničního obchodu jenom proto, aby se udržel Brettonwoodský systém a dolar v pozici rezervní měny.
Mám pocit, že se americká vláda rozhodla snížit míru nezaměstnanosti a vynulovat současný schodek běžného účtu, a že jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je snížit hodnotu dolaru. A pak to budou americké továrny spíše než německé nebo japonské, do nichž se budou rojit nové objednávky, jež přicházejí s rostoucí poptávkou na rozvíjejících se trzích.“
Bernankeho největší problém je Čína. Ta byla americkým miláčkem, když nakupovala vládní obligace a podporovala spotřebitelské orgie, které nemají obdoby v dějinách, a jež plnily pokladnice Wall Streetu. Teď, když však nákup amerických obligací brání FEDu v uskutečňování jeho měnové politiky, Bernanke chce změnu. Čína však bohužel nespolupracuje. Shromažďuje rekordním tempem zahraniční devizové rezervy, aby udržela dolar v závěsu, čímž prohlubuje schodek běžného účtu na předkrizovou úroveň. Rychle rostoucí obchodní nerovnováha posunuje svět k dalším krizím, a to je důvodem, proč jsou Bernanke a spol. odhodláni přesvědčit Čínu k tomu, aby umožnila revalvaci své měny. (Čínské devizové rezervy se vyšplhaly ve třetí dekádě na 2,65 bilionů dolarů)
Rozhodujícím faktorem je, že FED nemůže nakopnout svoji domácí ekonomiku v situaci, kdy obchodní schodek Spojených států stále roste. To je nemožné. Takový impuls bude pouze spláchnut do bezedné díry. Čína vstřebává lví podíl globální poptávky tím, že nabídne nižší cenu, ať už Spojené státy nabídnou cokoliv pod sluncem. To je ten skutečný efekt zafixovaného dolaru, který dává Číně nekalou výhodu oproti konkurenci. Volně plovoucí měna pomáhá vyrovnávat poměry na kolbišti, (a to dokonce i tehdy, když americká pracovní síla soutěží s jedněmi z nejhůře placených zaměstnanců na světě ) oznámil minulý pátek Bernanke, a to je pouze první výstřel přes pekingskou příď. A bude jich přibývat. Tento víkend zasedání G 20 poskytuje ministru financí Timothy Geithnerovi dokonalou příležitost zaměřit pozornost na Čínu a ohradit se proti manipulaci měny. Mnozí očekávají, že přijde se silným prohlášením, jež bude požadovat změnu této politiky.
Středeční aktualizace od agentury Reuters potvrzuje tento postoj USA. Toto je stručný výtah:
„Spojené státy chtějí, aby se skupina 20 šéfů financí zavázala, že ponechá tržním silám, aby určily hodnotu měny a bude diskutovat použití ukazatelů zahraničního obchodu k měření pokroku,“ prohlásil ve středu vysoký představitel ministerstva financí USA.
Před víkendovým setkáním G-20 v Gyeongju v Jižní Koreji, dal tento představitel Spojených států jasně najevo, že Washington chce hlavním bodem setkání učinit měnové otázky a vidí přebytky a deficity běžného účtu platební bilance jako klíčovou část rozhovorů…
„Z našeho pohledu se domníváme, že tyto problémy jsou zásadně a neodmyslitelně propojeny, a že pro G 20 je důležité, aby bylo možno provést koordinované akce, které usnadní patřičné vyladění nerovnováhy, a také zajistí účinnější ladění směnných kurzů v návaznosti na základní veličiny hospodářského vývoje,“ řekl tento představitel.
Obamova administrativa ani vedení FEDu nechtějí, aby rozpoutání obchodní války s Čínou. Raději by se dočkali toho, jak se Čína „ujímá své pozice v globálním systému“ (časté tvrzení amerických diplomatů). To však znamená, že Čína bude muset udělat kompromis v tom, co sama vnímá jako otázku národní suverenity. A to je ten háček. Číňané jsou hrdý národ a nebudou chtít, aby jim někdo říkal, co mají dělat. Takhle celý ten systém nefunguje.
Za fasádou volného trhu s jeho mezinárodními institucemi totiž leží imperiální systém, který je ovládán z Washingtonu. Peking tak má dvě možnosti – buď se sklonit před americkým nátlakem a postavit se do řady, nebo se k němu otočit zády a pokračovat v nastoupené cestě. Pokud se postaví na odpor, vztahy s USA se vyostří a pravděpodobnost konfliktu vzroste.
Převzato z Counter Punch
Překlad: Clair
