Srpen 16, 2011
Dnes se schází vítězná německá kancléřka Merkelová s otřeseným francouzským prezidentem Sarkozym, aby si pohovořili o krizi evropského měnového systému, potažmo o krizi celé Evropy. Německo je celkem v klidu, předpokládaný růst HDP je kolem 3,0%, dluhy prakticky žádné a celý systém sociální politiky, zaměstnanosti funguje bez velkých problémů. Škoda, že naším vzorem jsou zubožené a zadlužené USA, které ovšem kumulují nesmírné bohatství pro své horní dvě procenta populace. Německo náš politický vzor holt není, jen nám zajišťuje živobytí přes montovny plné českých nádeníků, kteří budou za chvíli bez důchodů a dokonce i bez společného zdravotního pojištění. Větší schizofrenie se vidí jen málokdy, ale česká politika je stejně zblblá jako američtí republikáni, od nichž domácí hudlaři co dva týdny tahají ideologické a mediální rozumy. Ale zpět k Francii, která má téměř nulový růst ekonomiky. Tato kdysi hrdá země funguje za Sarkozyho zhruba podobně jako Británie za Camerona, tj. pod heslem: „Rozdejme stát bohatým a počkejme, co z toho vzejde“. Paříž zatím nevypalují jako Londýn, ale ve čtvrtích jako Sarcelles či Saint Denis už se dá žít jen s pořádným zámkem na dveřích. Merkelová bude se Sarkozym debatovat o ekonomice, ale Berlín jasně řekl předem, že vzhledem k euro-bondům vlastně není o čem mluvit. A to stojí za komentář.
Sarkozy, Američané a Soros chtějí, každý z jiných důvodů, aby se z Evropy stalo rukojmí amerických lichvářských bank. Francouzi, Italové, Španělé a další ze zemí PIGS si vydáním společných evropských dluhopisů (tzv. eurobondy) budou dále financovat svůj dluh. Snížením daní, zvýšením výdajů nebo v neoliberální ekonomice dokonce obojím dohromady (viz USA) pak země žijí na dluh. Americké spekulativní banky a hedgeové fondy si tento evropský dluh s radostí koupí a zaplatí za něj vcelku bezcenným dolarem. Ten je beztak vydávaný už dnes pouze na dluh, viz náš předešlý článek. Oněch pár lidí, kteří vlastní jednak banky, fondy a ratingové agentury, pak zapěje známou píseň „Pešek chodí okolo“. Spekulativním hodnocením národních evropských dluhopisů (a případně i euro-bondů) rozhoupou výši úroků za splátky. Pak budou dluhy spakované do SIV vesele nakupovat a prodávat, spekulovat na jejich pokles či vzestup. Tunelováním eura se zapomene (psychoanalytik by řekl "vytěsní") žebrácký dolar. Kolotoč spekulace totiž strhne euro na stejnou úroveň jako dolar. Logika neoliberálního trhu diktovaného rozvernými bankami a ne střídmým průmyslem totiž praví, že všichni se musíme mít stejně špatně jako ona země pod správou těch nejbohatších a nejbezohlednějších lichvářů světa. Tomu se u ekonomů říká „zákon trhu“. Já tomu říkám „paranoia“, neboli mimoběžnost (para) se zdravým rozumem (noos). Ale jsem jen filosof, nikoliv ekonom. Chybí mi totiž „objektivní“ pohled na svět, který mají především naši či američtí ekonomové placení velkými bankami, které za poslední tři roky prodělaly kalhoty. A ty jsme jim bez jakýchkoliv podmínek zaplatili z našich daní. To se pak hospodaří a mudruje, že ano, jako za Švejka. Naštěstí lidi mají krátkou paměť, a my pro jistotu vlastníme i všechna hlavní informační média.
Evropská banka v současné situaci nemůže dělat vůbec nic, nemá potřebné pravomoci. Nemůže ovlivňovat ani výši národních dluhů, ani ekonomiku zemí EU, ani nemůže mluvit do finanční politiky jednotlivých národních centrálních bank. Stanovuje pouze hlavní úrokové sazby platné v eurozóně a kontroluje množství peněz v oběhu, plus vykonává rámcový dozor nad bankovními institucemi. Vydáním eurobondů, po nichž volají spekulanti jako Soros nebo Sarkozy, by se evropská ekonomika vydala všanc světové lichvě, a dopadli bychom jako USA. Účet za zadlužené euro by jako obvykle zaplatilo Německo, protože jeho ekonomika drží stabilitu evropské měny. Závěr je jasný: Merkelová řekla dopředu, že vydání eurobondů není na pořadu dne, i kdyby čert na koze jezdil. Každá ekonomika si přece dnes žije za své: buď hospodaří jako Němci nebo jako Řekové. Problémem zůstává vysoká kurzovní hodnota eura, která není výhodná pro ekonomiky slabých zemí potřebujících spíše devalvaci. Ale Evropská banka dostala (hlavně od Německa) značné prostředky na to, aby v nejhorším intervenovala ve prospěch domácí ekonomiky (tzv. EFSF fondy). Dříve byla možnost devalvovat třeba liru, peseto, drachmu. Evropská banka dnes může kupovat dluhové obligace zadlužených "prasáckých" států (PIGS), těžce poškozených zvýšenou úrokovou mírou nastavenou ratingovými agenturami, a konec konců i vysokým kurzem eura.
Navíc panika na dolarových trzích je dána tím, že Čína v lednu jasně řekla, že bude vykupovat obligace EU-států, což nyní začala provádět. A koordinuje svůj postup s Evropskou bankou, tj. vykupuje dluhy za nižší ceny než je spekulativní kurz daný ratingem. Při čínských devizových rezervách je jasné, že Evropa si svůj dluh uloží do trezoru EB nebo do Čínské národní banky. Lichvářům a zlodějům zůstane pro finanční hrátky jen oslabený americký dolar. Sranda to není ani tak, protože oslabení dolaru na polovinu vyhnalo na potravinové burze ceny potravin na dvojnásobek. Porovnejte si roční vývoj exportních cen rýže, na němž se zásadně podepsal inflační dolar. Rýže se totiž na světě vypěstuje zhruba stejně, zatímco dluhových dolarů se kliknutím na klávesnici mezitím emitovalo celé miliardy. Ale chudým za rok nikdo dvojnásobek na výplatě nepřidal, proto leckde kvůli lichvářům z USA umírají hlady. Jenže jejich logika hrabání je jiná, než u normálních lidí. Dluhy musí růst, i když peníze nemají žádnou směnnou hodnotu danou ve fyzické ekonomice (ta bere jen 3% z celkové masy peněz, viz přednášku na videu). Když neporostou dluhy, pak doutníci z Wall Streetu nemohou financovat své dvojciferné zisky. A natož celý americký zázrak (důchody, kredity, pojištění), který přece dnes stojí čistě na dluhu. Peníze jsme normálním občanům USA přece už dávno prošustrovali, naposledy při čistě spekulativní bankovní krizi 2008/9. Nyní USA vydávají své zelené papírky jen jako virtuální dluhopis na další roky, kdy si je vezmou Arabové za dováženou ropu, Číňané za export do USA, minimálně o 15% lacinější díky devalvaci juanu. Iracionalita na druhou. Nejbohatší vrstva v USA neplatí skoro žádné daně, ožebračila normální Američany a přitom nutí svou nezodpovědností stát, aby tiskl dluhové dolary a aby vinou bankami a korporacemi rozvráceného hospodářství žil trvale na dluh. A cizinci náš dluh „nějak“ zaplatí tím, že devalvované dolary musí brát jako světovou měnu. A domácím občanům vysvětlíme, že stát je na huntě; proto si musí utrhnout od huby a nechat si zajít chuť na důchody, školství a sociální zajištění.
Z kdysi pilných a hrdých Američanů se stali za posledních 5 let zadlužení žebráci. Navíc se jim rozpadá infrastruktura, přibývá analfabetismus a funguje pouze zcela oddělený vojenský průmysl, který ničí zemi dotacemi na války. USA vojensky působí za Obamy ve 120 zemích světa a politiku manipulují korporativním lobbingem, aby se mohlo zbrojit. Podívejte se na NASA, kam to dopracovalo. Dvacetiletý program raketoplánů byl strategický a nakonec i technologický omyl, protože kombinace posádky a nákladu se ukázala jako nevhodná, navíc vybuchující. Další vývoj nosičů jako Orion jim sebral Pentagon bez náhrady, protože vojáci jsou s vlastním raketovým výzkumem na dně a musí brát, kde se dá. Celý vesmírný cirkus na oběžné dráze mají zachránit soukromníci, protože stát je bez daní a nemá na nic peníze. Mezitím Evropa v tichosti sestavila automatický náklaďák ATV, který přes evropskou raketu Ariane zatím bezchybně vozí zásoby na oběžnou stanici ISS. Ergo kladívko, USA už nyní ekonomicky a finančně fungují jako Rusko před perestrojkou za Gorbačova. A to se v USA chystají vládnout republikáni jako Rick Perry, kteří chtějí stát zcela zničit, potřebují jej pouze na vedení válek. A co Evropani, mají dopadnout stejně špatně?
Proto píši. Evropa přestala politicky fungovat a opět se ukazuje, že jedině sobecká starost o vlastní měnu nahodí integrační motor. Němci říkají jasně. Euro bude fungovat jako normální měna teprve tehdy, až vznikne jednotná evropská finanční politika. Státy musí vytvořit společný blok se stejnými finančními pravidly a stejnými garancemi za své hospodaření. To je nyní z miliónu důvodů nemožné. Proto Němci nepřipustí ožebračení vlastní měny, tj. eura, za dluhy jiných. Na druhou stranu jsou pod trvalým tlakem vlastních občanů, protože ti neradi vidí, jak se míjí jejich vlastnoručně vydělané peníze za řecký, italský či španělský dluh. Navíc Francouzi mají zhruba polovinu svých dluhů mimo vlastní banky, na rozdíl od Japonců s dluhem přes 200%, který je však kompletně schovaný doma. Dluhopisy u lichvářů automaticky znamenají útok burzovních agentur na francouzský AAA rating, což se právě děje vedlejším útokem na banku Société Générale. Francouzské dluhopisy už mají Wallstreetoví spekulanti v kapse asi ze třetiny. Nyní se umělým ratingem založeným na drbech sníží jejich bonita, stát musí intervencemi státní dluhopisy vykupovat, přitom stoupne jejich cena, pak se ziskově prodají, a tak to půjde vesele až do ožebračení státu jako v případě Řecka. Kdyby vznikly evropské obligace, spekulanti by ničili celou Evropu jako Řecko. Proto Němci společné EU-obligace nepřipustí a kontrolovaným nákupem státních dluhů přes EB, popř. Čínu donutí evropské země, aby začaly žít za své.
Je vůbec nějaká krize v Evropě? Jak se to vezme. Za prvé, společný záchranný paket eur držený Evropskou bankou (EFSF) funguje jako euro-bondy. Ale ty jdou naštěstí do trezoru EB, a nikoliv na americký trh dluhopisů. Evropské euro se tak nedostane do spárů amerických lichvářů, což ovšem hrozí jednotlivým státním dluhopisům. Za druhé, Čína začala nakupovat dluhopisy postižených EU-států za výhodnou cenu pro jejich ekonomiku, a tím vlastně betonuje dluhopisy u sebe. Opět dobrá zpráva, která minulý měsíc vyvolala paniku na amerických trzích. Číňané to doopravdy začali dělat a nakupují nyní hlavně španělské dluhopisy. Na rozdíl od amerických spekulantů jasně řekli, že potřebují hospodářsky silnou a prosperující Evropu a že jsou ochotni za to něco zaplatit. Tím se definitivně zabetonují EU-dluhy ve vládních trezorech, a na spekulaci zůstane jen oslabený dolar. Za třetí, EU-ekonomiky fungují celkem dobře, některé z nich (Skandinávské země a Německo) dokonce výborně. Takže velké dluhy vůbec nemusí být, na rozdíl od ekonomicky zdevastových zemí jako jsou nyní USA. Vzorem jsou samozřejmě severské země, ale o těch se u nás nějak nemluví. Pokud vás zajímá proč, klikněte na náš starší příspěvek o zmarněné šanci české ekonomiky.
Proč tedy naše noviny plaší občany katastrofami? Hejno vyplašených slepic lze snadno kontrolovat a manipulovat. Vyplašení kurnatci nemají rozum, chtějí jen zobat zde a nyní, za okamžité výhody prodají cokoliv, třeba i demokracii a společné sociální zajištění. A v případě krize se jim nabídne vhodný mesiáš s železnou pěstí, třeba ten hradní, s Putinem za zády. Západní Evropa pochopitelně nesměřuje k fašismu jako je tomu v méně rozvinutých východních zemích tohoto kontinentu. Budoucnost Evropy se ovšem musí rozhodnout, a Němci opět stojí u vesla. Tentokrát již nechtějí platit za druhé, jako tomu bylo posledních 30 let. Pragmatičtí Němci jasně říkají, že je třeba se integrovat hospodářsky a měnově. Proto je dnešní setkání premiérů Francie a Německa důležité. Konkrétní dopad schůzky Merkelová-Sarkozy najdete graficky zde, ve francouzském přehledu. Jde o malý krok ke skutečné společné měně a integrace EU není nic nového. EU vzniklo tak, že se nejprve spojil trh s ocelí a s uhlím v 50. letech. Spekulativní tlak na národní ekonomiky naštěstí způsobuje, že se bude v EU-17 postupně vytvářet společný přístup k daním a k jednotné měně, lidem jako Klaus navzdory. Tím vznikne v jádru EU-zemí společná hospodářská a emisní politika. Navíc se chystá společný důchodový a sociální fond, společné záruky za jednotnou evropskou měnu a za bankovní systém. To vše jde ruku v ruce s integrací energetických a dopravních systémů, což jsou nyní hlavní investice EU. Pak mohou být vydány i evropské obligace, protože společná federativní politika může ustát spekulativní útok na jednotnou měnu. Nyní by ji neustála, protože sobectví národních států by nakonec zaplatili spořiví a odpovědní Němci. A proto Merkelová zatáhla za brzdu. Chce, aby se konečně začalo s Evropou něco dělat. Současný stav pouze prodlužuje marasmus, v němž jsou EU-ekonomiky vystaveny jednomu spekulativnímu útoku za druhým. Sarkozy tento integrační zájem příliš nemá, protože myslí jinak. Má na krku totální propad vlastní popularity a prezidentské volby příští rok, proto musí spěchat a donést domů pytel peněz z Německa, tj. eurobondy. Podle výsledků schůzky se zdá, že Sarkozymu teče do bot a Merkelová jej poprvé přiměla k rozumu. Proto se konečně udělal další krok na cestě k jednotné měně. Němci chtějí budovat Evropu založenou na monetární jednotě, ale nyní nemají ve Francii partnera k dialogu. Socialistka Martina Aubryová, dcera slavného budovatele Evropy a prvního předsedy EU Jacquese Delorse, zatím není prezidentkou Francie, pouze hlavní kandidátkou na vítězství. V mezičase EU připomíná kormidelníka bez lodi, což prospívá pouze upadlým demagogickým režimům, jako je ten současný český.
Převzato z Umlaufovin
