Tak páni zaměstnanci, pěkně plaťte státu svá uzákoněná pojištění a když dojde k plnění, možná i něco dostanete. Otázka je ale kdy, o tom rozhodne náš demokratický stát prostřednictvím hrůzy jménem ČSSZ.
Za dobu fungování tzv. demokratického státu opsal fenomen vyplácení nemocenských dávek bizarní, ale vždy extrémní dráhu. Před rokem nebylo možné zamezit ani těm nejstupidnějším a nejokatějším metodám zneužívaní. Osobně jsem to zkoušel několikrát, žádost o kontrolu léčebného režimu nebo stížnost na podvodné doktory, kteří vyplňovali nemocenské zpětně nebo jednoznačně účelově. Bez jakéhokoli výsledku. Také zneužívání ze strany zaměstnavatelů bylo velmi rozšířené. Znám případy, kdy zaměstnavatel "nařídil" svým zaměstnancům, aby „šli na nemocenskou", když pro ně firma momentálně neměla práci. Ale alespoň jedná věc fungovala, zaměstnanci, i ti skutečně nemocní, dostávali své peníze v běžném výplatním termínu a případná nemoc nijak výrazně nenarušovala finanční toky v rodinném rozpočtu.
Po změně systému ve vyplácení nemocenský dávek, který významně zapojil do celé systému patrně nejzdegerovanější a nejarogantnější státní instituci, Českou správu sociálního zabezpečení, nastal prakticky kolaps. Z počátku roku nikdo, včetně státních úředníků nevěděl, jak vyplnit tehdy tuším 6-ti stránkový formulář a jak mají jeho jednotlivé části cestovat. I zkušeným mzdovým účetním, zvyklým na bizarnost systému, trvalo přes měsíc, než se tím prokousali. Pak systém sabotovala, ať už úmyslně nebo z neznalosti, část praktických lékařů, ale i ti se již přizpůsobili. Katastrofálním prvkem systému byla a nadále zůstává ČSSZ, která nebyla a dodnes není dostatečně připravena na nápor agendy, je nekompetentní, arogantní, dezorganizovaná a zejména neskutečně líná.
Prvním problémem je zaslání potřebných dokladů zaměstnavatelem, bez kterých dávka nebude vyplacena. Odhlédněme od toho, že zaměstnanec nemá žádnou možnost donutit firmu, aby tyto doklady odevzdala v řádném termínu a úplné. I když je firma solidní a důsledná, má obrovský problém doklady vůbec předat. Nefunguje dokonce ani doporučená zásilka, kterou úřednický šiml sebevědomě zapře a vy se potom můžete s podacím lístkem nechat vyfotit. Předání na podatelně je podobně účinné, protože v úřadu nefunguje oběh dokladů a nemáte zaručeno, že se zásilka dostane na správné místo v rozumném čase. Ani osobní předání není bez problémů, v budově vás zastaví arogantní dutolebec v černém a schůzku si musíte dohodnout předem telefonicky. Je to ale jediná spolehlivá metoda, tedy pokud úředník složku neztratí. Když se vám podaří zásilku řádně předat a příslušná referentka nerozporuje některou evidentně jasnou věc, jak se velmi často stává, má Správa na odeslání peněz naprosto neuvěřitelných 30 dnů. Připomínám, že běžné výplatní termíny ve firmách jsou tak do 15tého a znám firmy, které jsou schopny vyplácet 5 den po ukončení měsíce.
Výsledkem nového systému, se všemi jeho dalšími znevýhodněními nemocenské, opravdu je významný pokles zneužívání. Zaměstnanci však dostávají nemocenské dávky hrazené z pojištění i s několika měsíčním zpožděním. Často je dostanou později, než první výplatu po návratu z nemocenské. Takto nastavený systém naprosto neplní svou základní a elementární funkci, funkci pojištění. Stává se z něj spíše nechtěné spoření. Lidé, po dlouhou dobu odstavení od jakéhokoli příjmu, se dostávají do druhotné platební neschopnosti. Jídlo, nájem, energie, půjčky, to vše je třeba platit v pevných termínech, nikoli až se ČSSZ uráčí. V kombinaci s naší soudcovsko-exekutorkou mafií vzniká velmi výbušný koktejl.
Na konci je nenávist a zloba. K zaměstnavateli (často neprávem), ke státu, přeneseně pak k parazitujícím skupinám, které podobné problémy nemají, protože ani nepracují. Až budou naši politici hledat v chování běžných občanů pochopení, toleranci, soucit nebo lidskost, ať se nediví, že nacházejí stále méně a méně. Negativní postoje, nespravedlivá iracionální zloba a surovost se formují právě při těchto, z makroekonomického pohledu „drobných", nespravedlnostech. Přitom tento způsob organizace nepřináší nikomu nic užitečného, ani zaměstnanci, ani zaměstnavateli ani státu. Je to obyčejná a zbytečná zvůle.
Převzato z blogu Nautilus
