Ramalláh – Jak se blíží summit mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a izraelským ministerským předsedou Benjaminem Netanjahuem, valná část diskuse se zaměřuje na to, zda nově zvolený izraelský lídr konečně řekne, anebo neřekne, že podporuje řešení dvou států. To je chybný přístup. Izraelci by neměli určovat status palestinského útvaru, stejně jako Palestinci nemají mít slovo v zemi, kterou Izraelci označují za vlastní stát.
Jediná otázka, kterou by měl Obama Netanjahuovi položit, zní: kdy Izrael opustí okupovaná palestinská území? Snahám mlžit – ať už výkladem o „ekonomickém míru“ či umanutostí, že Arabové musí uznat židovský charakter státu Izrael – by se nemělo dovolit, aby cíl ukončení nepřípustné okupace zhatily.
Během Obamovy první schůzky s jedním z lídrů ze Středního východu byl načrtnut jednoduchý a odvážný arabský plán. Jordánský král Abdalláh II. se zmocněním arabských předáků představil mírový plán sestavený Arabskou ligou a Organizací islámské konference. Navzdory izraelské válce s Libanonem a Gazou Arabové nabídli normální vztahy s Izraelem, jakmile vyklidí oblasti, které obsadil v roce 1967.
Plán také vyzývá ke „spravedlivému“ a „dojednanému“ řešení problému palestinských uprchlíků. Skutečnost, že se Izraelci a Palestinci musí na řešení otázky uprchlíků dohodnout, rozptyluje neopodstatněný izraelský strach z demografické hrozby plynoucí z práva Palestinců na návrat. Když byl loni v létě tehdejšímu kandidátu Obamovi předložen plakát zobrazující 57 vlajek arabských a islámských států, které by s Izraelem normalizovaly vztahy, řekl palestinskému prezidentovi Mahmúdu Abbásovi, že by Izraelci museli být „pošetilí“, aby plán odmítli.
Obamovy působivé signály od nástupu do úřadu – telefonování arabským lídrům dřív než evropským spojencům, jmenování zvláštního vyslance George Mitchella a vystoupení v televizi al-Arabíja jako první interview – jsou odrazem přístupu, který se od poskvrněné a suchopárné minulosti liší.
USA se opakovaně vyslovily proti izraelské okupaci palestinských území z roku 1967 a vyzvaly k jejímu ukončení. Důsledně vyjadřují nesouhlas s osidlovacími aktivitami. Lídři obou velkých amerických stran formulovali politiku, která se domáhá životaschopného, souvislého palestinského státu na územích obsazených v roce 1967. USA se stavějí i proti izraelské jednostranné anexi Východního Jeruzaléma a společně se všemi státy na planetě odmítly uznat aplikaci izraelského práva na obyvatele Východního Jeruzaléma.
Činy Izraele v terénu však šly proti americkým a mezinárodním názorům. Nově sestavená izraelská vláda odmítá i jen slovní uznání mezinárodně akceptovaných požadavků na mír. Na druhou stranu svobodně zvolené palestinské vedení bude čelit mezinárodnímu bojkotu, dokud nepřijme řešení, které Netanjahuova vláda odmítá.
K požadavkům mezinárodního společenství vůči Izraeli patří úplné zmražení veškerých osidlovacích aktivit, včetně expanze a přirozeného růstu. Zastavení rozmachu osad rozhodně bude ohniskem rázné diplomacie Mitchella a jeho týmu. Mitchell, který se do hloubky podílel na tříbení jazyka, jímž o osadách hovoří Mitchellova zpráva z roku 2001, si uvědomuje potenciál osad zmařit vyhlídky na řešení dvou států.
Jeruzalém je další praktická otázka, která se stane lakmusovým papírkem úspěchu Obamovy vlády. Demolice palestinských domů a izraelské provokace ve Východním Jeruzalémě zdůrazňují potřebu bezodkladně se s touto záležitostí vypořádat. V centru pozornosti návštěvy papeže Benedikta XVI. na Středním východě byl význam Jeruzaléma pro křesťany, muslimy a židy, kvůli němuž musí okamžitě ustat snahy Svaté město judaizovat.
Třetím imperativem je pro Palestince znovusjednocení pásma Gazy a Západního břehu. Bez ohledu na výsledek interního palestinského dialogu, který se odehrává v Káhiře, je zapotřebí Palestince opět spojit. Neexistuje žádná omluva pro to, aby se Palestincům žijícím v tom či onom odřezku Mandátu pro Palestinu zakazovalo cestovat do druhé části okupovaných palestinských území.
Tvrzení izraelských představitelů, že zákaz pohybu lidí a zboží vyžadují bezpečnostní důvody, před bližším pohledem neobstojí. Pod vedením amerického generála Keitha Daytona, Mitchellova náměstka pro bezpečnost, lze zavést ty nejdůkladnější bezpečnostní kontroly, aby bylo takové cestování možné.
Při obnovených mírových rozhovorech je třeba zdůraznit výsledky oproti nekonečnému procesu. Poslední nesplněný slib prezidenta George W. Bushe přišel v Annapolisu ke konci roku 2007, když přísahal, že do konce jeho funkčního období vznikne nezávislý, životaschopný a souvislý palestinský stát.
Víc než čtyři desetiletí po rezoluci 242 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů pokračuje v nezmenšené míře silová okupace území, nezákonná výstavba výhradně židovských osad i omezování pohybu. Zastánci řešení dvou států už nemají čas na své straně.
Obamova administrativa se musí chopit iniciativy a trvat na tom, aby Netanjahu jednoznačně podpořil izraelské stažení z okupovaných území – nezbytnou podmínku řešení dvou států. Jinak je na obzoru napětí v izraelsko-americkém vztahu a starší ideologické vize začne přehlušovat volání po jediném státě s rovnými právy pro všechny, neboť osidlovací aktivity znemožní vyhlídky na existenci dvou států.
Daúd Kuttáb provozuje mediální nestátní organizaci Komunitní mediální síť. V minulosti vyučoval žurnalistiku na Princetonské univerzitě.
Převzato z Project Syndicate, © 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
