Ničení, zabíjení, použití vojenské síly, vměšování se do vnitřních záležitostí… jestli tohle není válka, tak co tedy? Ale ona to de iure skutečně válka není, protože se jí nikdo neobtěžoval vyhlásit. Opravte mne, pokud se mýlím, ale Libyi nikdo válku nevyhlásil, stejně jako ji nevyhlásil Srbsku, Afghánistánu, nebo Iráku. Proč? A záleží na tom vůbec?
Proč se dnes útočí, bombarduje (samozřejmě humanitárně, jak praví oficiální ptydepe) a zabíjí (samozřejmě ochranu civilistů, jak rovněž praví ptydepe), aniž by napadenému byla vyhlášena válka? Alespoň pro forma, aby byla zachována „štábní kultura“, protože válčení jakožto nejdestruktivnější lidská činnost, ohrožující přímo samotné reprodukční základy lidské společnosti, nutně vyžaduje alespoň elementární ritualizaci.
Nejde samozřejmě o to vrátit se do dob, kdy se války odbývaly tak, že se armády sešly na poli dvě stě metrů od sebe a velitel jedné z nich (ten, chytřejší) vyzval protivníka: „Pánové Francouzi, střílejte první,“ jde o to vyhlášením války jasně a otevřeně deklarovat existující nepřátelství a své cíle.
Jenže právě to se v moderních konfliktech neděje. Možná je to jen projev mocenské arogance, kdy se silnější útočník prostě nehodlá s vyhlašováním války obtěžovat, protože stejně není na Zemi síly, která by za to mohla hnát k odpovědnosti.
Ale mnohem spíše jsou důvody ryze pragmatické. Vyhlášení války by totiž poškodilo obraz války jako policejní akce pod mandátem OSN, za který se moderní války schovávají a který umožňuje vydávat agresi za represivní opatření proti „darebáckým státům“.
Ovšem ten nejdůležitější důvod tkví pravděpodobně v tom, že vyhlášení války by napadenému dalo nejenom morální právo se bránit, ale především možnost dovolávat se Ženevských konvencí, což by značně omezilo repertoár útočných opatření. „Nepřátelský bojovník“, na rozdíl od válečného zajatce, totiž nemá žádná práva.
Vyhlásit válku by znamenalo vzít na sebe odpovědnost za následky válečných operací. A to je to poslední, na čem má „mezinárodní společenství“, tj. USA, NATO a různé jimi pořádané „koalice ochotných“, zájem, protože ti chtějí výsledky, ale už ne náklady s nimi spojené, a už vůbec ne ty morální.
Vypadá to jako válka, smrdí to jako válka, ale prý to není válka. Jenže když letadla útočí, bomby padají, domy hoří, lidé umírají a jeden stát se snaží změnit režim v jiném, něco to být musí. Ale co? Neválka, nebo banditismus? Nebo dokonce státní terorismus?
Ne, je to stará známá hnusná imperiální válka a žádné žvanění politiků a novinářů, žádné chytračení a kličkování na tom nemůže nic změnit.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
