Nová rekatolizace za dveřmi?

V úterý se sejde skupina expertů ze dvou stran chystané vládní koalice pod vedením senátorky Gajdůškové, kterou pasovali do role nejvyšší expertky, se zástupci církevních kruhů. Není jasné, proč na jednání budou chybět experti od lidovců. Možná chtějí ukázat, že jako tichá agentura domácí římsko-katolické církve nepotřebují v tomto jednání vystupovat jako protipartner svých patronů. Z toho mála informací o tom, kdo vedle Gajdošíkové bude u tohoto jednání a s jakými očekáváními je jednání ze strany ČSSD spojeno, se nedá bez věštecké koule nic zjistit. Vše je tedy jakoby otevřeno a dá se údajně čekat cokoliv. O samotné Gajdůškové a její kompetenci k takovému jednání lze mít důvodné pochybnosti, stejně jako o Zaorálkovi, kterého sice bylo dost slyšet jako odpůrce restitucí, ale jehož punc odborníka na danou věc je daleko slabší než jeho pověst ambiciózního a všehoschopného politika. Ostatně ani jméno někdejšího velvyslance u Svatého stolce není zárukou, že se vyzná, a už vůbec ne, že je nestranný. Jsou to vesměs lidé, u nichž nehledejme nezávislost a ještě méně obyčejný patriotismus, tím méně pak to, že by nikdy nevyměnili zájmy české společnosti za osobní zájmy v podobě upevnění svých pozic ve své straně i v budoucí vládě. Ten, kdo to vše ze zákulisí bude řídit, bude ovšem uvědomělý  katolík Svoboda, jehož křestní jméno „Bohuslav“ může ale nemusí vypovídat něco o jeho někdejším naprogramování. Po zkušenosti s předchozí Nečasovou vládou a předchozím parlamentem bych uvítal více informací o tom, kdo z nich je jak nábožensky aktivní. Aspoň na úrovni znalostí, které dnes po volbách již máme o agenturní minulosti a členství v KSČ u Andreje Babiše, stejně jako u některých dalších koaličních politiků.

O názorech církví, zvláště pak té, která je na věci nejvíce zainteresovaná, je ovšem jasno. Údajně se s ní má jednat hlavně o inflační doložce, o restitučních nárocích kolem částí Pražského hradu a také o redukci příspěvků státu na platy duchovních. Tedy o margináliích, nikoliv o tom, zda restituce zrušit. Vyplývá z toho i poznatek, že o tom nejhlavnějším se jednat nebude – tedy o oprávněnosti jejich majetkových nároků. Zaštítěni zákonem č. 428/2012 Sb. a následnou, údajně nezrušitelnou (?) smlouvou kolem restituční dohody mezi tehdejším premiérem a církvemi. Odhaduji proto, že brzy po zahájení jednání senátorka Gajdůšková vystoupí před kamerami a vítězoslavně oznámí, že ona a její „tým“ dosáhli bezvýznamného zmírnění toho kterého ze zmíněných bodů jednání. Prostě se nám budou smát do obličeje.

Pozdě a hluboce lituji, že jsem se na poslední chvíli rozhodl dát ČSSD svůj hlas ve volbách. Neuvědomil jsem si, o jakou zájmovou skupinu se v jejích případě jedná. Uvěřil jsem, že sliby sociálních demokratů týkající se nápravy největší loupeže v dějinách ČR v podobě restitucí něčeho, co v pojosefinské době římsko-katolické církvi už nepatřilo (těm ostatním církvím pak už vůbec ne) jedním hlasem kriminálníka povolaného narychlo do poslaneckých řad a pak stejně rychle převedeného znovu do stavu vězňů, budou dodrženy. Prostě jsem naletěl, a nemusím tedy čekat, až mi to bývalá učitelka výtvarné výchovy Gajdůšková sdělí.

Obchod s vírou byl a bude v Čechách nejvýnosnějším byznysem. Nepřichází proto v úvahu, aby bývalý premiér a jeho společníci včetně ministra financí byli předvoláni k výslechům o tom, co bylo v pozadí rozhodnutí o tzv. oprávněných restitucích-krádežích. Nečas bude možná v budoucnu souzen za zneužívání vojenské rozvědky ke svým osobním cílům, ale za obrovskou loupež v podobě dvanácticiferné částky nebude postižen ani pokáráním. Přitom finanční suma darovaná  katolické Církvi ve výroční den Bílé hory znamená, že na každého klerika připadne zhruba stomilionový kapitál. To není málo, i když část z této sumy bude určitě darována tam, kde „chytré“ mozky tento způsob obohacení vymyslely. Papež si tak bude moci vylepšit bilanci svého vatikánského státu o slušnou částku zcela v duchu toho, jak jezuité vždy jednali. Tedy v duchu úsloví “Účel světí prostředky“.

O tom, že je to krádež posvěcená většinou s předstihem vybraných „nezávislých a věřících“ soudců Ústavního soudu, o tom nepochybuje nikdo, kdo trochu zná pobělohorskou minulost. I tehdy se jednalo předvídavě, resp. důležité věci se včas naplánovaly a připravily. Argumentaci těch čtyř soudců, kteří vznesli námitky proti rozhodnutí ÚS z 29. 5. 2013, zná jen málokdo. Už tehdy, když byly zveřejněny, propadly do zapomnění. Co na tom, že když v bělohorské šarvátce pod vedením fanatických mnichů a za účasti jezuitských rádců ve štábu císařsko-ligistických vojsk katolické vojsko slavně zvítězilo, byla církev chudá jako myš? Že vše, co měla před husitskými válkami, a bylo toho požehnaně, jim zabavili nikoliv husité, ale Zikmund, když potřeboval z něčeho zaplatit křižáky, snažící se zabránit odtržení Čech od Říma. A že to ostatní, co zbylo, si pak vzali samotní Habsburci? Zatímco jejich bohatí příbuzní v Nizozemí a ve Španělsku se topili v majetcích uloupených v Americe, ti vídeňští byli chudí. Když se z jihu začali k Hofburgu přibližovat Turci, zastavovali z majetků církve vše, co se dalo, aby mohli na svoji obranu najmout žoldnéře.

Když se direktoři v Čechách po defenestraci pokusili konfiskovat katolické církvi nějaký majetek jako trest za napáchané škody, zbýval už jen osobní majetek prelátů, včetně nábytku pražského arcibiskupa. Církev proto nikdy po Bílé hoře nevznesla na český stát nárok na restituce. Neměla na to podle tehdejšího práva nárok. Když se však Josef II. rozhodl z důvodu prázdné státní pokladny sáhnout na jejich obrovské majetky nekryté žádným nabývacím právem, stálo to za to. Za 150 let od Bílé hory získala církve úctyhodné bohatství, které ukradla. Šlo z významné části o majetek konfiskovaný protestantům zčásti fyzicky zlikvidovaných, zčásti vyhnaných ze země. O to více ovšem na něm lpěla. Část jejího tehdejší bohatství pomohla Habsburkům odvrátit hrozbu bankrotu. Největší byl majetek jezuitů, kteří byli jako řád v roce 1773 z důvodů, na kterých se shodly vlády Francie, Španělska, Portugalska s tehdejším papežem, zakázáni na více než 40 let, byť se hlásili – podobně jako dnešní František – k chudobě. Těch vln vyvlastňování církve Habsburky bylo více, stejně jako hrozeb státních bankrotů. Navázalo na ně po roce 1918 vyvlastňování iniciované zakladateli ČSR v čele s TGM stimulované požadavkem nápravy pobělohorských křivd.

To, co po válce dělal v rámci dekretů Beneš a po něm komunističtí předáci, nepatřilo sice vždy k sofistikovaným způsobům vyvlastňování církve, ale bylo to rovněž provedeno v duchu masarykovského hesla „Pryč od Říma“. Tedy postupná a oprávněná snaha napravit zločiny církve na české společnosti. Pokud bychom měli vyúčtovat někdy církvi vše, co zde naloupila a spotřebovala v podobě zisků z užívání nakradených majetků, byl by to – podobně jako v případě vetřelecké pobělohorské šlechty – mnohonásobek toho, co si teď nárokuje. Jinými slovy: kdyby se použilo heslo „Vraťte nakradené!“, církev by se nedoplatila!

Až si sociální demokraté sednou za jeden stůl s experty z ANO a se zástupci církví a náboženských sdružení, kteří nárokují své údajné (ani právně, ani morálně však nedoložené) majetky, které neměly ve vlastnictví už za Rakouska, zcela určitě nebudou hájit zájmy státu, ale stejně jako církve jen ty své osobní a úzce skupinové. Místo toho by měla být pověřena policie, aby vyšetřila okolnosti, za nichž byl zákon o restitucích připravován a schvalován. Kdo zná okolnosti, jak církev postupovala při konfiskacích a jiných krádežích po Bílé hoře, těžko bude pochybovat, že by se její mentalita a sklon k mamonářství změnily. Policie by také měla zjistit, jak si něco takového, co se stalo vloni v listopadu, mohli dnes – již většinou bývalí – politici z minulé vlády dovolit, resp. kdo za tím byl. Nejspíše to ale bude úkol až pro jednu z příštích vlád. Doufám, že se toho dožiji.

Ani arcibiskupové pobělohorského období jako byli Lohelius, Harrach, Sobek či jiní, nepočítali nikdy s tím, že jejich krádeže jednou budou vnímány jako krádeže. V tom je podstata toho, čemu se říká historická spravedlnost. Pokud by to ale tak nebylo, pak lze očekávat, že tak za 5 nebo za 10 let se objeví u českých soudů zástupci KSČM a předloží tomuto státu účet za majetky zabavené jejich předchůdkyni KSČ, včetně zbraní, které vlastnily LM, budov někdejších sekretariátů a jiných majetků. Proč by ne, vždyť církev také své majetky nakradla jako oni. Proč by oni nemohli také požadovat, aby majetky poctivě nakradené byly vráceny těm, kteří je ukradli. Z příspěvků svých členů dokázali tak stěží vyplatit pracovníky aparátu na všech těch OV, KV či ÚV.

Tento scénář ovšem není zdaleka nejhorší. Před námi je nejspíše trochu jiný scénář: nová rekatolizace. Možná nebude tak bezohledná a tvrdá, jako byla ta z 20. let 17. století. Spíše půjde o tzv. plíživou rekatolizaci. Prvním symptomem této hrozby je informace o chystaném zákazu potratů (viz www. prvnizpravy.cz) ukrytá v návrhu již podepsané koaliční smlouvy. Pak nejspíše přijde zákaz antikoncepce, povinná náboženská výchova ve školách všech stupňů včetně vysokoškolského, zřízení večerních universit římsko-katolicismu, převedení veškeré sociální péče včetně domovů důchodců pod charitativní organizace (s příslušným nárůstem odkazů majetku pro tyto organizace), zavedení desátků, povinných zpovědí a povinné účasti na náboženských poutích atd. Že to tak nemůže být? Přečtěte si tedy něco o tom, co potkalo Vaše předky před necelými čtyřmi stoletími! Pak Vám možná dojde, co se chystá.

Přejít do diskuze k článku