Nový pád do chaosu

Červen 1, 2010

Od 4. do 7. června bude ve španělském hotelu Sitges pravidelné výroční zasedání Bilderbergské skupiny. Informace o Bilderbergu podávají James Tucker a Daniel Estulin. Skupina má debatovat o otázkách globální recese a způsobu vyvolání takových hospodářských otřesů, které poskytnou záminku pro ustavení úplné ekonomické vlády.

Členové skupiny doufají v udržení celosvětového propadu ještě rok, aby to mohli využít ke zformování "celosvětového ministerstva financí" při OSN. Toto rozhodnutí bylo přijato ještě při loňském zasedání skupiny v Řecku, avšak bylo blokováno, jak potvrzuje Tucker, "nacionalisty" Evropy a USA. Pro bilderbergské je nacionalista sprosté slovo, označují jím všechny národně orientované síly, jež vystupují proti likvidaci národně státní suverenity.

Od posledního setkání představitelů Bilderbergského klubu nepřestali představitelé globálního managementu po celý rok přesvědčovat veřejné mínění o nutnosti "nového globálního finančního řádu". Tato myšlenka soustavně zněla z projevů Sarkozyho, Browna, novopečeného prezienta EU Van Rompuye a jiných. Přesto všechno to byla jenom psychlogická příprava, která se konala na pozadí klidné fáze krize a nebyla provázena praktickými kroky. Jak správně poznamenal Attali ve své knize A co po krizi: „…má Evropa právo požadovat reformu mezinárodního finančního systému, jestliže není v jejích silách organizovat instituce vhodné pro vlastní potřeby?“

Důvodem pro řešení v tomto směru je dluhová krize v Řecku, která zpochybnila stabilitu celého finančního systému v Evropě. Krize sama a v souvislosti s ní přijatá opatření ukázala, jak se v praxi uplatňuje strategie "samoorganizujícího se chaosu". Tento chaos se velmi dobře reguluje finančními institucemi, velkými bankami a hedge fondy, především však záměrně vytvořeným efektivním do budoucna připravovaným mechanizmem řízení a provádění veřejných „pěrestrojek“.

Finanční útok proti Řecku se rychle obrátil proti euru, přičemž měl jenom vzdálený vztah ke strukturálním nedostatkům samotného řeckého hospodářství. Jakkoliv by byli chamtiví anonymní finančníci, nedá se tím objasnit tak brutální povaha a taková intenzita krize, jež v tak krátké době způsobily hrozbu rozpadu eurozony a samotné  sedmdvacítky. Za vším byly jiné dobře promyšlené cíle, o jejichž smyslu lze soudit z prohlášení Sorose. Dle Sorose je příčinou slepé uličky neochota evropských politiků, zejména německých, postupovat kupředu. Jestliže se EU nezačne dále rozvíjet, objeví se ohromné problémy. Je nutné vytvořit "něco jako evropský valutový fond, který by pomáhal bojovat s deficitem rozpočtu". Evropany postavili před volbu: buď krach eurozony nebo centralizace vedení.

Konkretní plány na centralizaci byly stejné jako u Attaliho: „Členské státy EU by mohly mít své vlastní struktury, zajišťující činnosti finančních operátorů na vlastním území… Potom je třeba zřídit novou instituci pro evropské věřitele, která by nebyla svázána ani s evropskými centrálními a investičními bankami, ani s evropskými vládami, ale zajišťovala by životaschopným místním finančním institucím pomoc. Podílela by se na vlastním kapitálu a poskytovala půjčky za určitých podmínek.“ (1). Attali vyzývá k „vytvoření evropského ministerstva financí, které bude okamžitě moci půjčovat jménem EU a dále zřízení evropského rozpočtového fondu s mandátem na sledování fiskálních výdajů zemí, jejichž dluh je vyšší než 80% HDP“. (2). Rovněž předpokládá, že pokud se toto neudělá, dojde k mnohem těžší krizi.

V důsledku toho a pod silným tlakem USA souhlasila Merkelová s možným opatřením. (Podle některých zdrojů hrozil Sarkozy v případě selhání návratem ke franku.) Ministři hospodářství a financí EU začátkem května podepsali dohodu o způsobu rozpočtové stabilizace eurozony, která předpokládá ustavení havarijního fondu o objemu 60 miliard euro, které by mohly být mobilizovány v krátkém čase pro urychlenou pomoc zemím v případě rozpočtových obtíží a vyčlenění 440 miliard euro na zaručené úvěry. MMF rovněž slíbil poskytnout nezbytnou pomoc 250 miliard euro. Všechny tyto prostředky mají jít na odkup státních dluhů zemí eurozony, přičemž poprvé ve své historii se tím bude zabývat Evropská centrální banka (ECB). Přijetí opatření k usnadnění transakcí v cizích měnách ohlásily i jiné světové centrální banky, v prvé řadě americký federální rezervní systém, který bude poskytovat úvěry v dolarech ECB a anglické i švýcarské centrální bance.

Na daná řešení lze pohlížet jako na počáteční stadium přechodu k jednotné evropské finanční vládě. Zatím je obtížné pochopit, jak tito "velcí architekti" uvažují o sobě a jakou úlohu přiznají už existujícím institucím, zejména MMF. Někteří navrhují kvalitativně nové struktury, jiní, např. Attali, pohlížejí na MMF jako na budoucí "centrum státních regulací" s odpovídajícími mocnými pákami, jež bude podřízeno Radě vlády, ustavené na základě G-24.

To nejdůležitější na tom však je, že opět probíhá zapracování mechanizmů národních ekonomik do struktury nadnárodních institucí, kde krize vystupuje jako hlavní stimul změn, potřebných pro "nutné" urychlení integrace EU, aby mohl být ustaven pevný západní blok.

Přijetí evropského plánu pod diktátem úzkých finančních kruhů nejenže není lékem na rozpočtovou krizi, ale ukazuje se jako další past. Proti dluhu totiž nabízí nové úvěry, což představuje boj ohněm proti ohni,  a nadále to nemůže potlačit krizové jevy. Podle Eurostatu bude národní dluh v eurozóně v roce 2010 zvýšen oproti předcházejícímu roku ze 77,7 % na 83,6 % HDP (3). Podle mínění mnoha expertů je však průběžná úroveň zadluženosti Řecka, Portugalska a dalších evropských států ve značné míře podceněna a neodráží skutečný rozsah jejich dluhů.

Odborníci ze švýcarské banky Lombard Oldier ocenili plnou hodnotu budoucích nekrytých závazků v Řecku ve výši 875 % HDP, což znamená, že Řeci, aby splnili své dluhové závazky, potřebují investovat na dobu neurčitou do hmotného majetku sumu převyšující průběžný HDP 8,75krát. Ještě horší je situace v Polsku a Slovinsku, jejichž objemy veřejného dluhu převyšují HDP 15krát a 11krát. Země eurozony mají veřejný dluh převyšující HDP 4,4krát (v USA je to 5krát). (4)

Při neřešení strukturálních problémů otevřela přijatá opatření cestu k vytvoření nadnárodních institucí podle rady Attaliho. Ministři financí zemí EU se 21. května v Bruselu dohodli za přítomnosti prezidenta ECB Tricheta a předsedy Rady Evropy Van Rompuye na přijetí německého plánu, aby kontrola rozpočtu zemí EU byla převedena do plné moci centrálních orgánů EU, včetně přijetí  sankcí pro země, které nebudou plnit její obecná rozpočtová pravidla. Jádrem sankcí je vyloučení z hlasovacího práva zemí s nepřípustným rozpočtovým deficitem, nebo jejich vyloučení z celoevropského financování určeného na rozvoj infrastruktury atd. Rovněž se předpokládá, že se bude před schválením rozpočtů národními parlamenty provádět jejich evropská expertíza. (5) Před 17. červnem, tedy před dnem summitu EU, bude připravena zpráva o "zpracování jednotné politiky eurozony". Diskutují se i další projekty, které jdou ještě dále a předpokládají, že rozpočty států budou zcela konrolovány. Ustanovuje se triumvirát z Evropské komise, Evropské centrální banky a Euro Group.

Nejúděsnější se ukázala druhá strana nově prosazované "pomoci". Strašení lidí finančním kolapsem způsobilo, že země EU jedna po druhé začaly přecházet ke krajně nepopulárním „drakonickým“ opatřením tuhého režimu hospodářství, spočívajícím ve zmrazení platů a důchodů ve veřejném sektoru, snížení státních výdajů na sociální potřeby, zvyšování věku odchodu do důchodu, atd. Zpočátku k tomu došlo v Řecku, poté následovaly i ostatní země.

Německá vláda plánuje, že od příštího roku do roku 2016 každoročně sníží rozpočtové výdaje o 10 miliard eur. Ve Francii oznámili zrušení ročních dávek nejpotřebnějším rodinám. (6) Španělsko přechází pod tlakem MMF k rozsáhlým „reformám“ – zrušení valorizace penzí, snížení mzdy a částečné propouštění zaměstnanců veřejného sektoru, zrušení výhod pro kojence a další. (7) Totéž se děje ve Velké Britanii, Italii a dalších zemích EU.

Je těžké si představit, jaké budou následky těchto opatření, již dnes jsou problémy chudoby a nezaměstnanosti v Evropě velmi vyostřené. Nezaměstnanost v Evropě zasáhla 10% ekonomicky aktivního obyvatelstva a stále roste. Rovněž chudoba podle nejkonzervativnějších odhadů postihla 80 milionů lidí.

„Stínová světová vláda“ (Bilderbergský klub) se bude s největší pravděpodobností pokoušet o takový sociální otřes, který umožní finančním špičkám Západu zbavit se „balastu“, přitom plně zachovat kontrolu nad situací a nasměrovat sílu národního protestu na falešnou stopu.

Pro Rusko existuje očividný závěr: Čím aktivněji ho integrují do "svobodné" Evropy, tím více se dostává pod tvrdou finanční a informační kontrolu světových elit, jež o něm neuvažují jako o samostatné geopolitické jednotce.

(1) J.Attali. La crise, et apres? Paris, fayard. P. 90.

Zdroj:  Fond stratěgičeskoj kultury

Překlad: zajoch