O mezinárodní výzvě dne – alternativě vůči globálnímu diktátu

Květen 17, 2011

Čas, který máme ještě vyhrazený na obranu před „globálním lupičstvím“, je téměř vyčerpán. Pro státy, které se ještě nevzdaly nároku na svou nezávislost a právo nakládat se svým přírodním bohatstvím, se tato situace stává otázkou života a smrti. Solidarita se zeměmi, které se staly obětí „kolektivního globálního správce“, to je první překážka na cestě „legitimnímu lupiči“.

***

Postupy rozpracované svého času ideologem „nenásilného globálního přerozdělení“ Sharpem jsou široce využívány při přípravě barevných státních převratů v Srbsku, na Ukrajině a v Gruzii, a nejsou minulostí. Nejsou však důležité pro taktiku lupičů „demokratizátorů“, kteří nyní sázejí na ozbrojenou moc a systematické přepracovávání informací na dezinformace.

V dnešní době je v zemích, v nichž se nepodařilo uplatnit Sharpovy metody, používáno k uchvácení moci metod NATO a CIA. Konkretně lhaní a falšování skutečnosti. Mezi davy se nastrkují ozbrojenci, na střechy střelci, provokuje se, způsobuje se krveprolití a dochází k obětem. V minulosti se například nezdařil převrat ve Venezuele a v Barmě. Nebyla tam totiž nainstalovaná „svobodná media“ a „občanská společnost“. Nyní se u toho státu, který „globální lupiči“ označí, využívá princip „presumpce viny“. U takového státu se považuje za zdůvodněné provádět akce připravené „opozicí“, tedy ničení, bombardování, vraždy civilistů – pod záminkou jejich ochrany. Tyto postupy se předem zakotvily do dokumentů NATO, EU, OBSE a OSN. Odpovídají praktikám USA, jejich formulce „responsibility to protect“ (odpovědnost za ochranu). V atlantických kruzích se to stalo natolik běžné, že to dostalo zkratku R2P.

***

Po konferenci všech kmenů v Tripolisu, která dala ohromnou podporu Kaddáfímu, se 11. května sešli v Addis Abebě členové Rady pro mír a bezpečnost Afrického svazu a Výboru pro politiku a bezpečnost Svazu, aby naléhavě jednali o Libyi. Zástupcům EU se nepodařilo přesvědčit předsedu Afrického svazu Pinga, který navrhl postup pro nevojenské řešení konfliktu, ukončení vměšování Západu do věcí Afriky a ponechání Kaddáfího na pokoji. Ping byl stejně neústupný při nedávných konzultacích s Clintonovou. V jeho postojích jej podporovalo i Alžírsko.

K okamžitému a prokazatelnému ukončení bojů v Libyi vyzval i Pan Ki-mun, ale žádný postup nenavrhl a jeho výzvy padly do ztracena.

Z iniciativy Afrického svazu proběhla v Addis Abebě za účasti RB OSN mezinárodní konzultační schůzka pro řešení konfliktu v Libyi. Kvůli požadavkům na ukončení libyjské války a za účelem řešení této otázky za stolem se v blízké době v Káhiře setkají představitelé Ligy arabských států, Organizace spojených národů, Evropské unie a Organizace islámské konference. Káhira je sídlem Ligy arabských států.

Falešné trumfy regionálního schválení akcí NATO, které měly dát oprávnění jeho akcím v Libyi, se rozplývají před očima. Byly rychle zorganizovány nové volby generálního tajemníka Ligy arabských států, jímž byl až dosud Amr Músa. Ten se snaží dostat se na post egyptského prezidenta a proto si nemůže dovolit přijmout k Libyi prozápadní postoj. Přišel by o hlasy voličů. Je tedy novým generálním tajemníkem zvolen ministr zahraničí Egypta Nabíl al-Arabí, který podpořil zřízení bezletové zóny nad Libyí.

Před časem byl na internetu rozšířen dopis občanů Ukrajiny, Ruska a Běloruska, kteří pracují v Libyi, v němž stojí: „Obracíme se na všechny čestné a ušlechtilé lidi na Západě i na Východě s prosbou o podporu naší výzvy ZASTAVIT VÁLKU PROTI LIBYI. Prosíme vás, abyste šířili toto poselství všude kde je možno – ve zpravodajských agenturách, v organizacích pro lidská práva a dalších mezinárodních i národních organizacích, mezi přáteli a známými s tím, aby byli donuceni američtí a evropští jestřábi ukončit agresi proti lidu Libye.“

V jednom z článků, který uvedl zprávu o výzvě k Rusům ve věci solidarity s Libyí, napsaném z Tripolisu bývalým zvláštním zpravodajem APN v Tunisu N. Sologubovským, jsem narazila na ironicky hořký komentář k událostem: „Pozemní akce proti Libyi už je připravena a bude učiněna bez souhlasu OSN, kde by Rusko a Čína mohly uplatnit právo veta. I když i to by byla otázka. Západ může udělat tentýž trik, který použil před hlasováním o rezoluci č.1973 RB OSN. Tehdy se slzami v očích a třesoucím se hlasem řekli Moskvě: „Rusové, neznepokojujte se! Žádné bombardování Libye nebude! Žádné vměšování do jejích věcí! Dáváme čestné slovo!“ Podobně o raketách v Rumunsku: „Vy jste je nazaměřili na nás?“ „Néééé, ne na vás…“ „Aha….tedy instalujte.“

***

http://euro-med.dk/billeder/billedereu-2dgendarmer2.jpgV tyto dny projednal generální tajemník NATO s prezidentem USA průběh libyjské kampaně. Výsledkem bylo prohlášení vedení NATO o budoucí účasti aliance v obnovení Libye po svržení Kaddáfího, o zintenzivnění bombardování a těsnější koordinaci s libyjskými povstalci, aby se vyšlo ze slepé uličky, do níž se rebelie dostala. V oficiálním komuniké se podtrhlo, že USA nevedou akce z poslední dekády března. Obama kongresmany informoval o tom, že je si vědom brzkého skončení šedesátidenní lhůty pro vojenskou akci bez schválení Kongresem.

Nyní je třeba říci něco o druhé používané zkratce – EGF, která znamená právo svévolně šířit vojenské akce v kterékoliv části světa, třeba v Rusku.

EGF (European Gendarmerie Force) je tajná polovojenská evropská policie, která byla před časem vytvořena v rámci projektu „Odpovědnost za ochranu“ (R2P) Evropskou unií a USA. Existuje od roku 2007. Tato vcelku nová mezinárodní polovojenská policie dostala od EU armádní stanovy a schválení k provádění tajných operací. Je dobře známa francouzským nebo tuniským manifestujícím, které vystavovali slzotvornému plynu, dodanému z Francie spolu s EGF. Tato síla byla vytvořena v souladu s iniciativou Alliot-Marie, dřívějšího francouzského ministra obrany.

Útvar EGF je vytvořen pěti evropskými státy: Francií, Itálií, Nizozemím, Portugalskem a Španělskem. Za partnery mají ještě Polsko, Litvu, Turecko a v přípravě je členství Rumunska.

Z oficiálních stránek EGF lze zjistit, že polovojenská struktura je vybudována pro „posílení mezinárodního krizového managementu“. V souladu s tím je cvičeno tři tisíce bojovníků mezinárodních specializovaných jednotek na „obnovení veřejného pořádku“. Budou povoláváni ke „speciálním operacím proti obyvatelstvu“ podle požadavku nebo v souhlase s mandátem EU, OSN, OBSE, zmocněné koalice nebo soukromé osoby a rovněž ke společným akcím s další vojenskou nebo policejní službou. „Členové EGF splňují potřebu provádět rychlá opatření na zajištění občanské bezpečnosti, někdy paralelně s vojenskou intervencí. EGF má řešit i krize, které vyžadují řízení policejními silami, obvykle v kritických situacích nebo v občanských krizích na straně armádních jednotek.“

Tyto citace z oficiálních stránek této „mezinárodní policie“ postačují k pochopení, že legitimizace pozemní operace v Libyi není pro interventy problém. Taktéž i řešení dalších otázek „speciálního charakteru“. „Speciální jednotky“ mezinárodní policie EU se nacházejí poblíž Libye, ve Vicenze, tam, kde jsou základny NATO. Do tzv. Smlouvy Wels (místo, kde byla smlouva přijata a na jejímž základě mezinárodní četnictvo existuje) je zakotvena imunita těchto „mezinárodních policajtů“. Nespadají pod pravomoc soudů, jestliže zaviní smrt obyvatel, zničí infrastrukturu a podobně.

Z vytvoření mezinárodního četnictva byli znepokojeni jako první Francouzi, Němci a Italové, kteří pochopili, nakolik vážná je ztráta jejich národní suverenity existencí politického četnictva, které bylo Evropanům nepozorovaně podsunuto spolu s Lisabonskou smlouvou, náhražkou nepřijaté Evropské ústavy.

V Itálii, Francii, Belgii, Německu, Srbsku, Řecku a Latinské Americe – ve všech státech, které by mohly být potenciálními objekty globálního „krizového řešení“, je úroveň solidarity s Libyi a dalšími oběťmi „legitimního lupičství“ mimořádně vysoká. Organizovaný odpor národů Evropy nástupu „globální diktatury“ už přináší první ovoce. V Itálii je například na pořadu dne otázka vyhoštění vojenských základen NATO i USA, a italský parlament je v této otázce už téměř rozdělen na polovinu.

Alternativně je pro Rusko na pořadu dne odpovědnost, kterou by bylo možno předpokládat. Je to odpovědnost využít existující porušení mezinárodních právních norem a principů nevměšování se do věcí suverenních států. Může být silným základem pro solidaritu s těmi státy a mezinárdními politickými silami, které se nechtějí podrobit globálnímu diktátu a jejichž počet roste.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad: zajoch

Redakčně kráceno

Foto: zdroj


0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments