O některých vlastnostech kapitálu

V tomto článku bych se chtěl zamyslet nad některými vlastnostmi kapitálu a dotknout se některých vžitých liberálních klišé:


1) Kapitál nemá vlast. Tuto dávno odhalenou vlastnost kapitálu můžeme vidět průběžně při boření a stírání hranic národních států velkým kapitálem, aby mohl lépe a jakýmikoliv prostředky pronikat na globální trh a maximalizovat svůj prospěch, využívat "konkurenceschopnost", tedy závody států a pracovní síly ke dnu, neomezeně přesouvat výroby a kapitál s cílem navyšovat soukromé zisky, "optimalizovat" daně v daňových rájích, usurpovat si světové zdroje surovin, vody, dřeva, orné půdy, anebo nad nimi získat kontrolu, prosadit svá univerzální pravidla neviditelné ruky trhu …


2) Přitom ale kapitál potřebuje národní stát a jeho služby. Obecně kvůli ochraně nabitého vlastnictví a zavedených pravidel, kvůli financování a budování infrastruktury (až do nejzapadlejší vísky) pro své podnikání, kvůli zabezpečení a organizaci určitých veřejných služeb, jako jsou kupříkladu – vzdělávací soustava, bez níž by méně majetní (mnohdy velice talentovaní a kapitálem využitelní) žáci a studenti patrně v tržním prostředí neabsolvovali ani základní a střední vzdělání, zdravotnictví, které by v důsledně tržním prostředí patrně nebylo dostupné méně majetným lidem a hrozilo by rozšíření dávno vymýcených chorob, mnohdy infekčního původu. Střední a nižší podnikatelé potřebují, jakkoliv si to nechtějí připustit, důchodový a sociální systém založený na předplatném a povinné sdílené solidaritě, protože "nikdy neříkej nikdy" – každý jednou zestárne, každému se může stát úraz anebo může nevyléčitelně onemocnět, každý se může dostat, byť by byl sebeodpovědnější, do svízelné situace díky turbulencím trhu a pod.. Velcí :národní" podnikatelé potřebují dotace a lobování státu pro své mezinárodní aktivity, sanaci svých privátních ztrát, resp. dopadu jejich aktivit do společnosti  z daní odvedených ostatními lidmi (viz náš příklad OKD – Důl Paskov)…


3) Kapitál potřebuje regulaci. Malí a střední podnikatelé potřebují ochranu před velkými kapitálovými predátory a oligarchy, kteří mají přirozený sklon k monopolizaci ekonomického prostředí a moci, k vytváření kartelových dohod s cílem maximálního navýšení svého zisku a k  plíživému zavádění globální totality. Obecně bez regulace státu hrozí, že se tržní společnost promění v džungli s právem silnějšího kde budou silnější ekonomicky "požírat" slabší, anebo že nebudou platit žádná pravidla – viz metanolová kauza v uplynulém roce, anebo že se na trh dostanou škodlivé potraviny, neověřené léky, že lidé začnou za účelem navýšení svých privátních zisků zotročovat jiné lidi (obchod s bílým masem, drogami), či nekontrolovaně obchodovat se zbraněmi (včetně chemických a biologický, jaderných materiálů a podobně).


4) Kapitál se nutně musí reprodukovat, nemůže zůstat ladem. Bez reprodukce kapitál morálně zastarává, pozbývá své užitné vlastnosti (viz kupř. výrobní prostředky) a cenu, požírají ho dluhy a inflace… Proto potřebuje nepřetržitý tržní koloběh a růst, proto se do výrobků montují "kurvítka" omezující životnost. Bez nepřetržité reprodukce kapitálu by hrozily krachy firem, obrovská nezaměstnanost a drahota. Proto ty všudypřítomné reklamy vnucující zboží , služby a nejrůznější produkty bez kterých by konzument nebyl "in". 


5) Kapitál nemá morálku, byť se pracně snaží prezentovat opak. Bez ohledu na základní listinu práv a svobod, ženevské konvence, mezinárodní právo a podobně jsme dnes a denně svědky jevů, které jsou v přímém protikladu s těmito oficiálně prezentovanými hodnotami – viz aktuální války o suroviny a sféry vlivu a jejich dopady na společnost, životní prostředí, viz žebrota a bezdomovectví v západních zemích, všudypřítpomné sledování apod..


6) Kapitál je v protikladu s demokracií. Demokracii se po volbách nerozpakuje častovat názvy ochlokracie, vláda "ulice a lůzy". Velký kapitál, jak bylo naznačeno výše, má přirozený sklon plíživě zavádět totalitu. Kapitál nižšího ranku prosazující maximální individuální svobody je naproti tomu v kontradikci k jakékoliv autoritě a vměšování společnosti do tzv. individuálních práv a svobod. Proto z principu těžko může akceptovat výsledky referenda kupř. o daních, majetcích, úpravě vlastnictví… tedy am, kde kolektivní vůle je nadřazena vůli individuální, která se musí přizpůsobit většinovému rozhodnutí.


O jiných vlastnostech kapitálu – kupř. stavění různých sociálních skupin navzájem proti sobě, či rozevírání nůžek příjmové nesouměřitelnosti – napsal a hovořil velice přesvědčivě ve svých článcích a přednáškách Jan Keller, o tom, že kapitál sice dokáže skvěle motivovat k technickým inovacím a prakticky uspokojit téměř jakoukoliv lidskou potřebu ale ve svém důsledku nakonec končí ve slepé uličce systémové krize a nezabezpečí ani elementární potřeby narůstajícího počtu lidí, jsem psal v jiných svých článcích (kupř. Zjednodušený příklad…).

 

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments