ODS se zachvěla v základech, když na své funkce v čele strany nejprve rezignoval její nejvýše postavený ústavní činitel, předseda Senátu Přemysl Sobotka, a posléze na pozici volebního lídra rezignoval dokonce předseda strany Mirek Topolánek, který ovšem zůstal (zatím) předsedou strany. Sice to bude velmi pravděpodobně prezentováno jako důkaz demokratických mechanismů uvnitř strany, vnitřní plurality a schopnosti napravit své chyby, ale to nemůže nic změnit na faktu, že ODS krátce před volbami prokázala, že si neví rady sama se sebou. A taková strana chce vyhrát volby a spravovat stát? Děsivá představa!
Přitom současná situace v ODS není žádná akutní havárie. Že je Topolánek buran, hulvát a arogantní elitářský macho se ví již několik let, a pochybné známosti místopředsedy Langra, stejně jako kauzy pražské ODS, pro jejíž počínání je eufemické označení „kontroverzní" až příliš milosrdné, také nejsou žádná žhavá novinka. Nejde tedy o žádnou náhlou krizi, ale logický důsledek hromadících se problémů. To je ODS neuměla řešit dříve? Nebo nechtěla?
Řešit podobné problémy pár týdnů před volbami neukazuje na příliš velkou prozíravost. ODS tím demonstrovala jediné: je nezodpovědná a neschopná, a existují vážné obavy, že pokud by měla opět řídit stát, čeká nás prohloubení problémů stávajících a vytvoření problémů nových.
Spekuluje se sice i o tom, že se ODS snaží jen zvrátit výsledek voleb ve svůj prospěch tím, že ukáže přívětivější tvář, ale pokud by tomu tak bylo, pravděpodobně by rošáda na pozici volebního lídra proběhla elegantněji. Stejně dobře se totiž může jednat o průvodní jev boje o koryta, vyvolaný reálným nebezpečím, že koryt bude výrazně méně než dobytka, který se z nich bude chtít nažrat, a navíc nebudou tak plná jako doposud, protože si modré kobylky většinu toho, co šlo rozkrást a vytunelovat, již rozebraly.
ODS, vystresovaná rozporem mezi klesajícími preferencemi a potřebou uchovat si přístup ke korytům, bez něhož ztrácí svůj raison d’etre, ztrácí zábrany. Dopracovala se dokonce ke schizmatu mezi předsedou Topolánkem a volebním lídrem Nečasem. Ve straně, kterou nevede do voleb její předseda, a která nemá jasno v tom, kdo by měl po volbách případně sestavovat vládu, je ovšem nutně cosi shnilého. A i když se situace nakonec zklidní a pohlaváři ODS opět začnou předstírat, že jsou jeden tým a táhnou za jeden provaz, náznaky toho, že ODS je spíše než politická strana zločinné spolčení, které si nejde navzájem po krku pouze tehdy, je-li hojná kořist, tu už zůstanou.
ODS hraje o vše, protože cítí, jak jí kořist, tj. republika a s ní my všichni, uniká. A nebude to hra v rukavičkách, protože se bude hrát na život a na smrt.
Klientelismus a korupce, nebo smrt!
Převzato z blogu Tribun
