Hodně by pomohlo, kdyby Obama našel tu odvahu mluvit o tom, o čem mluví na Blízkém východě všichni. Ne, nemám na mysli americké stažení z Iráku. O tom všichni věděli. Očekávali také zmínku o začátku konce Guantánama a snad je trošku překvapilo jen jmenování George Mitchella do funkce blízkovýchodního vyslance.
Jistě, Obama mluvil o „zmasakrovaných nevinných“, ale to byli trošku jiní „zmasakrovaní nevinní“, než které mají na mysli Arabové. Uskutečnil se telefonát Mahmúdu Abbásovi. Obama si nejspíš myslí, že je to vůdce Palestinců, ale každý Arab, zřejmě vyjma pana Abbáse, ví, že je to šéf vlády duchů, chodící mrtvola, kterou při životě udržují jen transfúze mezinárodní podpory a „plné partnerství“, které mu Obama nabídl, ať už to „plné“ znamená cokoli. A už vůbec nikoho nepřekvapilo, že Obama povinně zavolal také do Izraele. Obyvatele Blízkého východu však absence slova „Gaza“ – stejně jako slova „Izrael“ – v Obamově inauguračním projevu zarmoutila. Copak je mu to jedno? Nebo se snad bojí? Nebo si snad Obamův mladičký sepisovatel projevů neuvědomuje, že zmínka o právech černochů – proč otcové dnešních černochů nemohli být ještě před 60 lety obslouženi v restauraci – plně zkoncentruje arabské mysli na osud lidu, který získal právo volit teprve před třemi roky a ještě pak byl potrestán za to, že zvolil ty nesprávné lidi?
To nebyl jen případ slona v porcelánu. To je rovnou celá hromada těl vyskládaná na podlaze obchodu s porcelánem. Jistě, je snadné uchýlit se k cynismu. Arabská rétorika má s těmi Obamovými klišé cosi společného: „tvrdá práce, poctivost, odvaha a fair play…loajalita a vlastenectví“. Ať už se ale nový prezident snaží od toho předchozího distancovat sebevíc, 11. září nad ním bude dál viset jako mraky nad New Yorkem. Proto jsme museli poslouchat o „odvaze hasičů běžících po schodech zalitých kouřem“.
Pro Araby muselo „náš národ je ve válce s rozvětvenou sítí násilí a nenávistí“ znít jako čistokrevný Bush; jedna zmínka o „teroru“, starý Bush a strach vyslovit slovo „Izrael“ byly varovnými známkami, že nový Bílý dům stále nic nechápe. Máme tu Obamu, který nejspíš mluví o islamistických skupinách jako je Taliban, když říká, že „masakrují nevinné“, ale „nás nemohou porazit“. A když mluvil o těch, kdo jsou zkorumpovaní a „umlčují disent“, nejspíš tím myslel Írán, ale většina Arabů si tuto charakteristiku spojí s egyptským prezidentem Husním Mubarakem (který také ve středu obdržel telefonát), saúdským králem Abdalláhem a hrstkou dalších autokratů a stínačů hlav, kteří představují americké přátele na Blízkém východě.
Hanán Ašrávíová to řekla přesně. Změny na Blízkém východě – spravedlnost pro Palestince, bezpečnost pro Palestince i Izraelce, konec ilegálního budování osad pro Židy a jen pro Židy na arabské půdě, ukončení násilí nejen z palestinské strany – to vše se musí stát „okamžitě“, naráz. Pokud by se ale dalo v tomto směru jmenování jemného George Mitchella ohodnotit známkou dvě mínus, inaugurační projev dopadl mnohem hůř. Přátelská výzva muslimům, „nová cesta kupředu založená na oboustranném zájmu a vzájemném respektu“, prostě při šokovaném pohledu na krvavou lázeň v Gaze nefunguje.
Jistě, Arabové a mnohé jiné muslimské národy, ostatně stejně jako většina světa, mohou poskočit radostí, že je ten příšerný Bush konečně pryč. A s ním i Guantánamo. Budou ale Bushovi katani a Rumsfeldovi katani potrestáni? Nebo v tichosti dostanou jinou práci, při níž už nebudou potřebovat proudy vody a nebudou poslouchat výkřiky bolesti svých vězňů? Jistě, dejme mu šanci. Možná bude George Mitchell jednat s Hamasem – je to ten pravý muž, aby se o to alespoň pokusil – co ale čekat od těch starých ztroskotanců jako Denis Ross nebo Rahm Emanuel nebo Robert Gates nebo Hillary Clintonová? Dokonce i Palestinci v Damašku si všimli, že Obamův projev, nebo spíš kázání, vynechal dvě slova: Palestina a Izrael. Jsou nejspíš hodně žhavá a Obama onoho mrazivého dne ve Washingtonu neměl ani rukavice…
Independent
Překlad: Tereza Spencerová
Převzato z www.czechfp.cz
Jistě, Obama mluvil o „zmasakrovaných nevinných“, ale to byli trošku jiní „zmasakrovaní nevinní“, než které mají na mysli Arabové. Uskutečnil se telefonát Mahmúdu Abbásovi. Obama si nejspíš myslí, že je to vůdce Palestinců, ale každý Arab, zřejmě vyjma pana Abbáse, ví, že je to šéf vlády duchů, chodící mrtvola, kterou při životě udržují jen transfúze mezinárodní podpory a „plné partnerství“, které mu Obama nabídl, ať už to „plné“ znamená cokoli. A už vůbec nikoho nepřekvapilo, že Obama povinně zavolal také do Izraele. Obyvatele Blízkého východu však absence slova „Gaza“ – stejně jako slova „Izrael“ – v Obamově inauguračním projevu zarmoutila. Copak je mu to jedno? Nebo se snad bojí? Nebo si snad Obamův mladičký sepisovatel projevů neuvědomuje, že zmínka o právech černochů – proč otcové dnešních černochů nemohli být ještě před 60 lety obslouženi v restauraci – plně zkoncentruje arabské mysli na osud lidu, který získal právo volit teprve před třemi roky a ještě pak byl potrestán za to, že zvolil ty nesprávné lidi?
To nebyl jen případ slona v porcelánu. To je rovnou celá hromada těl vyskládaná na podlaze obchodu s porcelánem. Jistě, je snadné uchýlit se k cynismu. Arabská rétorika má s těmi Obamovými klišé cosi společného: „tvrdá práce, poctivost, odvaha a fair play…loajalita a vlastenectví“. Ať už se ale nový prezident snaží od toho předchozího distancovat sebevíc, 11. září nad ním bude dál viset jako mraky nad New Yorkem. Proto jsme museli poslouchat o „odvaze hasičů běžících po schodech zalitých kouřem“.
Pro Araby muselo „náš národ je ve válce s rozvětvenou sítí násilí a nenávistí“ znít jako čistokrevný Bush; jedna zmínka o „teroru“, starý Bush a strach vyslovit slovo „Izrael“ byly varovnými známkami, že nový Bílý dům stále nic nechápe. Máme tu Obamu, který nejspíš mluví o islamistických skupinách jako je Taliban, když říká, že „masakrují nevinné“, ale „nás nemohou porazit“. A když mluvil o těch, kdo jsou zkorumpovaní a „umlčují disent“, nejspíš tím myslel Írán, ale většina Arabů si tuto charakteristiku spojí s egyptským prezidentem Husním Mubarakem (který také ve středu obdržel telefonát), saúdským králem Abdalláhem a hrstkou dalších autokratů a stínačů hlav, kteří představují americké přátele na Blízkém východě.
Hanán Ašrávíová to řekla přesně. Změny na Blízkém východě – spravedlnost pro Palestince, bezpečnost pro Palestince i Izraelce, konec ilegálního budování osad pro Židy a jen pro Židy na arabské půdě, ukončení násilí nejen z palestinské strany – to vše se musí stát „okamžitě“, naráz. Pokud by se ale dalo v tomto směru jmenování jemného George Mitchella ohodnotit známkou dvě mínus, inaugurační projev dopadl mnohem hůř. Přátelská výzva muslimům, „nová cesta kupředu založená na oboustranném zájmu a vzájemném respektu“, prostě při šokovaném pohledu na krvavou lázeň v Gaze nefunguje.
Jistě, Arabové a mnohé jiné muslimské národy, ostatně stejně jako většina světa, mohou poskočit radostí, že je ten příšerný Bush konečně pryč. A s ním i Guantánamo. Budou ale Bushovi katani a Rumsfeldovi katani potrestáni? Nebo v tichosti dostanou jinou práci, při níž už nebudou potřebovat proudy vody a nebudou poslouchat výkřiky bolesti svých vězňů? Jistě, dejme mu šanci. Možná bude George Mitchell jednat s Hamasem – je to ten pravý muž, aby se o to alespoň pokusil – co ale čekat od těch starých ztroskotanců jako Denis Ross nebo Rahm Emanuel nebo Robert Gates nebo Hillary Clintonová? Dokonce i Palestinci v Damašku si všimli, že Obamův projev, nebo spíš kázání, vynechal dvě slova: Palestina a Izrael. Jsou nejspíš hodně žhavá a Obama onoho mrazivého dne ve Washingtonu neměl ani rukavice…
Independent
Překlad: Tereza Spencerová
Převzato z www.czechfp.cz
