Obama ve společnosti vrahů





Listopad 11, 2010

http://www.galdu.org/govat/smavva/west_papua_torture_news_medium.jpgKdyž sopka zabijí civilní obyvatele Indonésie, dočtete se to ve zprávách. Když vraždí vláda,  je to smutné, ale není to nic neobvyklého, zejména v tom případě, kdy americký president tiše podporuje toto vraždění, jak se tomu právě stalo při jeho návštěvě v Indonésii.

Lidé kolem sopky Mount Merapi se sice prokopávají popelem po sérii erupcí, jež mají na svědomí více než 150 mrtvých, avšak mnohem černější mrak visí teď nad Indonésií ve formě obnovené podpory USA pro neblaze proslulý Kopassus, místní speciální vojenské komando. V době, kdy Obama přistál v Jakartě, dal novinář Allan Nairn k dispozici několik tajných dokumentů tohoto komanda, jež ukazují úroveň násilných politických represí prováděných Kopassem – s novou podporou ze strany Spojených států, poprvé po více než deseti letech.

Letos v březnu Nairn odhalil podrobnosti o programu vraždění Kopassu v indonéské provincii Aceh. Tyto nové dokumenty Kopassu prozrazují pozoruhodné podrobnosti o dění v provincii západní Papua. Jak Nairn popsal v jeho příloze k těmto dokladům,  Západní Papua je, „místem, kde bylo zavražedno desetitisíce civilistů a kde je Kopassus nejaktivnější  … od té chvíle, kdy letos v červenci USA obnovily podporu Kopassu,  s oddůvodněním boje proti terorismu, zatímco doklady ukazují, že Kopassus se ve skutečnosti systematicky zaměřuje na civilisty.“ Podle jejich vlastních slov jsou civilisté „mnohem nebezpečnější než jakýkoliv ozbrojený odpor.“

Jeden z dokumentů jmenuje 15 představitelů papuánské občanské společnosti, všichni jsou „civilisté, počínaje vedoucím baptistického shromáždění na Papui. Jako další jsou uvedeni evangelikálští kněží, aktivisté, tradiční vůdci, zákonodárci, studenti a intelektuálové, jakož i místní představitelé a vedoucí muslimské mládežnické organizace na Papui.“

Prezident Obama žil v Indonésii ve věku od šesti do deseti let poté, co se jeho matka provdala za člověka z Indonésie. Obama řekl tento týden v Jakartě: „Hodně se bralo v úvahu, že tohle bývá označováno jako návrat tam, kde jsem žil jako malý chlapec. … Ale dnes, jako prezident, jsem zde, abych se nezabíral minulostí, ale soustředil se na budoucnost  — na ucelené partnerství, které budujeme mezi USA a Indonésií.“ Částí tohoto vztahu je nově obnovená podpora Kopassu, ktera byla odepřena, když ozbrojené síly vypálily Indonésií okupovaný východní Timor v roce 1999, a zabily zde více než 1 400 Timořanů.

V Papui se objevila řada videozáznamů z mobilních telefonů, která zobrazují mučení, jehož se na místních lidech dopouštějí ruce, jež vypadají jako armádní. V jednom videozáznamu, který vyšel na světlo světa před dvěma týdny, vojáci pálili hořící tyčí přirození muži, který měl hlavu pokytou igelitovou taškou aby se dusil, přičemž na něj mířili puškou. Další video ukazuje pomalé umírání papuánského muže na následky střelné rány, zatímco voják s kamerou z mobilního telefonu se mu vysmívá a nazývá ho divochem.

Mluvila  jsem se Suciwati Munirovou, vdovou po proslulém aktivistovi indonézských lidských práv Munirem Saidem Tálibem, na setkání laureátů ceny pro ty, kteří nasadili život v boji za lidská práva, které se konalo v německém Bonnu. Její manžel, neoblomný kritik indonéské armády, obdržel toto vyznamenání krátce před svou smrtí. V roce 2004, když cestoval do Nizozemí, aby se stal členem nizozemské právnické komory, na palubě indonéské národní letecké společnosti Garuda, byl přesazen do vyšší, obchodní třídy. Tam mu byl podán čaj s arsenem. Zemřel předtím, než letadlo přistálo. Suciwati má zprávu pro Obamu:

„Jestliže se Obama zajímá o prosazování lidských práv ve světě … musí věnovat pozornost stavu lidských práv v Indonésii. A jako první věc by měl požádat presidenta Susila Bambang Yudhoyona, aby vyřešil případ Munir.“ Zeptala jsem se jí, jestli by měla zájem se setkat s presidentem Obamou, když přiletí do Indonésie. Odpověděla: „Možná, že ano, protože mu chci připomenout stav lidských práv v Indonésii. Ale možná také ne, z důvodu jeho špatného rozhodnutí, kterým prodlužuje bezpráví v Indonésii.“

Toto byl třetí pokus prezidenta Obamy navštívit Indonésii. Jeho první zpoždění mu mělo umožnit posunout zdravotnickou reformu. Druhá byla zrušena v důsledku ropné katastrofy BP. Tentokrát mu to vyšlo, i když sopečná erupce Mount Merapi ho přinutila odletět o několik hodin dříve. Z Jakarty se ozval novinář Nairn s reflexí: „Je pěkné mít možnost se vrátit do místa, kde jste vyrůstali, ale neměli byste tam jako dárek přivážet zbraně. Neměli byste  přivážet instrukce pro lidi, kteří mučí vaše bývalé sousedy.“

K napsání tohoto článku přispěl Denis Moynihan.

Převzato z Truthdig

Překlad: Clair

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments