Obamova porážka




Listopad 11, 2010


http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7f/UriAvnery.jpg
„Půl napůl“ měl údajně říct zesnulý premiér Levi Eshkol, když odpovídal na otázku, jestli chce čaj nebo kávu.

Tento vtip měl parodovat jeho zdráhání se v předvečer Šestidenní války. (Ačkoliv tajný dokument, zveřejněný tento týden, ukazuje Eshkola ve velmi odlišném světle).

Americká veřejnost nyní připomíná onoho muže ve vtipu. Posílá do Washingtonu velkou skupinu týpků z Tea Party, ale pijáci kávy v Bílém domě jsou stále u vesla.

Izraelské vedení neví, jak pohlížet na výsledky těchto voleb. Jsou dobré pro židy, nebo jsou pro židy špatné?

***

VELKÝM vítězem amerických voleb není nikdo jiný, než Benjamin Netanjahu.

Jeho politika je podobná politice jeho politického mentora, Jicchhaka Šamira. Je celá postavena na tom židovi, který měl do roka naučit koně polského šlechtice číst a psát – jinak bude celý štetl zmasakrován. „Rok je dlouhá doba,“ pokoušel se uklidnit svoji plačící ženu, „do roka bude buď kůň, nebo šlechtic mrtvý.“

Stylem hry Šamira bylo odkládat vše, propásnout každou příležitost na přiblížení míru, získat čas.

Když je tlak na Izrael silnější, musí se člověk vykrucovat, musí dělat obstrukce, podvádět. Dříve či později šlechtic nebo kůň zemřou – a když k tomu bude trocha štěstí, tak oba. Situace se změní, tlak se sníží, ti, kteří ten tlak vyvíjejí, budou mrtví. Krize někde jinde ve světě odvede lidi, kteří o nás přemýšlejí, na jiné myšlenky. Získáme další rok, nebo dva, a pak se uvidí.

A stejnou strategii má Netanjahu. Zabránit pokroku směrem k míru, protože mír znamená evakuaci osad a vytvoření palestinského státu.

Již dva roky uběhly mařením každé snahy Baracka Obamy přimět ho zahájit skutečný mírový proces. Porážel ho na každém kroku, znovu a opět. Nyní Obama utrpěl bolestivou porážku doma a začíná nová kapitola.

***

Ale šlechtic ještě nezemřel, a dokonce ani kůň. Jak teď bude Obama zacházet s izraelským premiérem?

V Jeruzalémě na tuto otázku existují dvě protichůdné odpovědi.

Prvním odhadem situace je, že u Obamy se již není čeho bát. Pravda, kůň ještě nezemřel, ale těžce kulhá.

Velký otazník nyní opravdu visí nad Obamovou budoucností. Hrozí mu, že se stane prezidentem s jedním funkčním obdobím. Od této chvíle bude nucen věnovat veškerý svůj čas a energii snaze být znovu zvolen. V takové situaci si nemůže dovolit dráždit AIPAC a riskovat ztrátu židovských hlasů – a peněz.

Podle tohoto odhadu musí být Obama teď, když je sněmovna v rukou jeho oponentů, velmi opatrný. V domácích záležitostech, které rozhodují volby, nebude schopen dosáhnout ničeho bez kompromisu s Republikány, politými živou vodou. Ti jsou vedeni politiky, kteří jsou servilními lokaji Izraele.

Stručně řečeno – již se není třeba ničeho bát. Obama může dělat gesta vůči Palestincům a dokonce si masírovat svaly, ale v jakémkoliv skutečném střetu s Netanjahuem a AIPACem bude prvním, kdo zamhouří oči.

To izraelskému premiérovi zajišťuje dva roky klidu. Vše zůstane u ledu, s výjimkou osad. Ty porostou. A za dva roky, s novým presidentem v Bílém domě, uvidíme, co bude. Nový šlechtic a nový kůň.

***

Opačné hodnocení situace nedává Netanjahuovi tak růžové vyhlídky.

Není pochyb, že Obama je naplněn vztekem na izraelského premiéra, a tento vztek by se teď mohl změnit na skutečné zhnusení. V posledních dnech před volbami totiž Netanjahu upřel Obamovi malé vítězství, které mohlo na poslední chvíli zlepšit jeho image. Obama žádal – ne, žebral – jen o jediné – zmrazení výstavby osad na další dva měsíce, jen aby mohl připravit jeviště pro velký spektákl se znovuobnovením celé té maškarády kolem mírového procesu. Netanjahu tento požadavek pohrdavě odmítl, i když jej doprovázela nabídka ohromného politického úplatku.

Obama je člověk, který nedává najevo negativní emoce. Bude se i nadále na Netanjahua usmívat, možná ho dokonce bude plácat po zádech. Ale nepřítel v Bílém domě je nebezpečný nepřítel, a raněný nepřítel je ještě mnohem nebezpečnější. A ať už je zraněný nebo ne, je americký prezident stále tím nejmocnějším člověkem na světě.

Blížící se prezidentské volby již opravdu vrhají dlouhý stín na Washington. Ale do začátku opravdové volební kampaně zbývá stále ještě rok, a letošek může být příležitostí pro rozhodnou americkou mírovou iniciativu. Prezident může chtít svým voličům ukázat působivý úspěch na mezinárodní scéně, a historická mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinou by jistě mohla takový úspěch představovat.

Dokonce, i kdyby se to nestalo, může na izralského ministerského předsedu číhat mnohem vážnější ohrožení  – po listopadu 2012. Obama může být zvolen znovu. Někteří jeho předchůdci – Ronald Reagan a Bill Clinton – utrpěli ve volbách  uprostřed svého volebního období drtivou porážku, a přesto byli bez problémů zvoleni znovu.

Pokud bude Obama zvolen do svého druhého funkčního období, může se stát skutečně velmi nebezpečným protivníkem. Protože nebude možné, aby znova kandidoval, stane se imunním vůči tlakům izraelské lobby. Bude myslet na své místo v historii. A ustanovení míru mezi Izraelem a Palestinou by bezpochyby historickým úspěchem bylo.

Navíc Tea Party zmizí stejně rychle, jak se objevila. To se v USA stává vždy po několika desítkách let – vlna pomatenosti se přelije zemí jako tsunami a zmizí, jako by se nic nestalo. Vzpomeňte si na Joe McCarthyho. Pokud však bude tato vlna pokračovat do r. 2012, a Obama bude čelit někomu, jako je Sarah Palin, nemůže si přát nic lepšího.

Teď ke Kongresu: Co se týče Izraele, není tam žádná změna. Senátoři a kongresmani tancují v rytmu židovské lobby, a v tomto ohledu není mezi Demokraty a Republikány žádný rozdíl. „Jde to napříč stranickými liniemi,“ chvástal se nedávno jeden z vedoucích činitelů této lobby.

Shrnuto, podle tohoto názoru je střet mezi Obamou a Netanjahuem nevyhnutelný. Dojde k němu do dvou, maximálně tří let. Šlechtic nezemře, a nezemře ani kůň. Otázkou je, jestli to přežije žid.

***

Tento osobní střet ukrývá mnohem hlubší, mnohem fundamentálnější střet.

Můžeme slyšet spousty blábolů o partnerství těchto dvou zemí. O společném mýtu kolonistů, bojů s domorodci, dobývání nových území, národu přistěhovalců. O „sdílených hodnotách“.

Všechno tohle mi připomíná žvanění Šimona Perese v 50. letech o „sdílených hodnotách“, které pojí Francii a Izrael. Tyto společné hodnoty se vypařily v okamžiku, kdy Francie uzavřela mír s alžírskými rebely. Francouzský postoj se změnil přes noc. Jak řekl Charles de Gaulle: „Francie nemá žádné přátele, Francie má jen zájmy.“

Také Spojené státy americké mají zájmy, a jejich přátelství je také jen dočasné. Experti na ministerstvu zahraničí i v Pentagonu vědí, že současná izraelská politika je v rozporu s americkými národními zájmy. Toto poznání se projevuje v rostoucím počtu knih od bývalých vysokých představitelů i akademiků, a stejně tak i v projevech vysoce postavených představitelů armády. Nedávno vyšel také naprosto nezvyklý úvodník v New York Times poté, co redaktoři navštívili tuto zemi. A bylo to v novinách, kterým antisemité říkají Jew York Times!

Spojené státy jsou zapojeny do dvou drahých válek v muslimských zemích, v Iráku a Afghánistánu, a v těžké krizi s třetí muslimskou zemí – Íránem. Na celém „Středním východě v širším slova smyslu“ jsou jejich spojenci na úpadku, zatímco jejich protivníci na vzestupu.

Tito protivníci mají velmi rozmanitý charakter: Irán je klerikální šíitskou zemí, Turecko sunitskou sekulární republikou (s umírněnou klerikální stranou u moci), Sýrie sunitskou zemí ovládanou malou sektou Alavitů, jejíž islámská příslušnost je zpochybňována jak Sunity, tak Šíity. Hizballáh je fanaticky šíitský, Hamás je fanaticky sunitský. Není toho příliš, co by měli společného, kromě opozice vůči statu quo v této oblasti.

Téměř všichni experti jsou přesvědčeni o tom, že hlavní příčinou islámské protiamerické vlny je bezvýhradná americká podpora Izraele. Většina z nich o tom nemluví otevřeně, ze strachu, že izraelská lobby ovládá celý americký politický systém. Ale dokonce ani ta nejobávanější lobby nemůže dlouhodobě odolat neúprosné logice národních zájmů.

***

 

Na této situaci JE něco bláznivého – naše vláda se lehkovážně vrhá do střetu s jediným zbývajícím spojencem, kterého na světě máme. A na obzoru se k tomu nerýsuje žádná alternativa.

Je to samo o sobě osudová skutečnost, protože americké impérium se nyní nachází v pomalém a neustálem úpadku ve všech oblastech – ekonomické, politické, vojenské a kulturní. Je to zdlouhavý proces, který se potáhne roky, ale Izrael by měl zaujmout takovou pozici, v níž by se mohl přizpůsobit vzestupu nových center moci. Netanjahuova vláda dělá přesný opak: vyzývavě vzdoruje celému světu a důsledně jedná takovým způsobem, aby Izrael izolovala.

Na rozdíl od příběhu o židu, šlechtici a koni – toto není žádný vtip.

Převzato z Counter Punch

Překlad: Clair

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments