Obezita – příznak zániku vesmíru

Nejlepším důkazem naší vysoké životní úrovně, svobody a demokracie je obezita. Jestliže si na ni naříkáme, stěžujeme si vlastně na blahobyt, prosperitu a možnost svobodné volby z většího výběru jídel na jídelníčku.
 
Kdo tomu nevěří, ať navštíví třetí svět. Zatímco tento hladoví, my se přežíráme. Je tomu tak proto, že tam nemají tržní ekonomiku, svobodu a demokracii. Jakmile jim tyto vymoženosti poskytneme, přestanou tam hladovět.
 
Zatímco třetí svět hladoví, čtvrtý svět to má již za sebou. Važme si tedy toho, že jsme občané druhé kategorie, a že třetí a čtvrtá kategorie nám ještě při dnešním obědě nehrozí.
 
Problém obezity spočívá v tom, že čím více jíte, tím máte větší hlad. S jídlem roste chuť. A priori z toho vyplývá, že občané třetí kategorie mají menší hlad, než občané druhé a první kategorie. Občané čtvrté kategorie pak již nemají hlad vůbec žádný. Tito jediní jsou již zcela sytí.
 
Problémem stravy druhého světa není kvalita, ale kvantita stravy. Čím více budete jíst, tím větším hladem a podvýživou budete trpět. Potraviny dnes totiž neobsahují žádné výživné látky. Nejen to, ruku v ruce s podvýživou budete trpět intoxikací organizmu, neboť obsah jedů v potravinách rapidně narůstá. Občané druhé kategorie se tedy doslova prožírají do třetí a čtvrté kategorie. (Odstraněním „p“ ve slově „potraviny“ následně dojde k formální úpravě uvádějící název do souladu se skutečným stavem).
 
Vědci zjistili, že vesmír je omylem dokonalosti. Jako důkaz uvádějí prostý jev entropie, která neustále narůstá již od samého jeho vzniku. Neustálému narůstání rozkladu, úpadku, nemocí, chátrání, stárnutí, tlení, hnití, příživnictví, zločinu, bídy a utrpení nelze nijak zabránit. Dokáže to pouze zánik vesmíru. Bohužel vesmír, či bůh stvořitel, chcete-li, zblbnul, a tomu vlastně stvořil svět (peklo), a nyní neví, jak z té šlamastiky ven. Všechny potřebné duševní vlastnosti, které jsou k tomu nutné, ztratil právě tou duševní entropií.
 
Jedinou šancí, jak si lze život v pekle zpříjemnit, je malovat jej druhým růžovými barvami. Tonoucí hříšník tím může zašlapávat naivní nadšence do bahna pod sebe. Ačkoliv se přitom topí oba, pragmatický realista si tím dočasně vytváří relativní dno. Toto mu umožňuje udržet si v momentální chvíli hlavu nad hladinou. Konečné výhledy jsou však tragické.
 
Naše kultura se rozhodla obelstít gravitaci sněním. Umožňuje to sice zapomenout na tíživou realitu, ale právě sněním tíže narůstá.
 
My, praví demokraté, jsme však nezlomní optimisté. Anestézii při postupném klesání lidstva do čtvrté kategorie vidíme jako akt soucitu a milosrdenství s umírajícími. Vrátit se nahoru již nelze. Gravitační přetížení již jenom našeho druhého světa je tak veliké, že mu nelze nijak vzdorovat.
 
Důkazem tohoto tvrzení budiž vzrůstání nepohyblivosti (překonávání gravitace), obezity (tělesné hmotnosti a tíže), které jsou provázeny narůstající vnitřní hladovostí. Je zřejmé, že mezi oběma jevy musí jednou zákonitě dojít k uspokojivému vyrovnání rovnováhy. Je však možné, ze předtím napřed dojde i k jejímu vychýlení nečekaným opačným směrem.
 
Geologové zjistili, že zemské katastrofy provázené obvykle potopami světa, protože povrch Země tvoří ze dvou třetin voda, jsou periodickým jevem. Jsou pouze rozpačití, a nedokáží nám říci, zda ta příští pohroma přijde za pět tisíc let nebo za pět minut.
 
Jedno je jisté. Nezapomeňte si vzít dnes v poledne, až půjdete ze zaměstnání na oběd, stravenky. Je docela možné, že to za pět minut dvanáct může být jen jediná strava, kterou budete mít k dispozici.
0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments