Donutit člověka k tomu, aby byl šťastným, je zcela nemožné. Pokud se o to pokouší sám, čeká jej největší martyrium, jaké kdy kde vůbec může být. Pokud se o to snaží někdo druhý, čeká je martyrium oba.
Člověk je dnes synonymem pro neštěstí. Pokud si odmítá tento svůj stav uvědomit, není vůbec žádná šance, aby s ním nějak vypořádal. A když si jej však uvědomuje, je z toho obvykle nešťastný, ačkoliv by tomu mělo být naopak.
Sice vám mnoho lidí bude tvrdit, že jsou šťastní, ale při bližším pohledu zjistíte, že to o sobě tvrdí zchátralé sociální, tělesné a duševní trosky člověka. Amputace může být dvojího druhu. U konvenčně chápaného odříznutí končetiny zbytek těla přežívá, zatímco u nekonvenčního (bytostného) odloučení vegetuje živá část na zbylém shnilém těle. Kus zdravého organizmu, který si člověk dosud uvědomuje, indukuje omezenému vědomí pocit štěstí, zatímco zbytek organizmu trpí v podvědomí.
V obvyklém případě je člověk tzv. šťastný, když vůbec nevnímá svůj mumifikovaný organizmus, když žije v objektivní přírodní nebo umělé realitě, kde se pokládá za jeden z jejích jevů. Ovšem pouze za předpokladu, když vlastní a ovládá dostatečný kus této reality, nejlépe realitu celou. Nemůže-li se touto sytit a uspokojovat, trpí. Divme se potom světovládným snahám diktátorů a velmocí? Vždyť jinak jednat nemohou. V podstatě osvobozují ty, které zneužívají a utlačují, z falešné reality.
Lidské štěstí se navázalo na hmotné podmínky. Avšak pro jejich samé zajišťování není na nějaké štěstí vůbec čas ani sil. Nakonec si lidé zvykli na podivný poměr neštěstí a štěstí ve svém životě. Čím více je tisknete ke zdi, tím více hledají intenzivnější štěstí. Například čím více je mučíte, tím více hromadí majetek, pijí, jedí, fetují, riskují, hazardují atd. Vůbec je nenapadne, že by měli být šťastní stále. Mučení je základem ekonomiky. A co je podivné, mučení si jej pochvalují a na ekonomiku nenechají dopustit.
Štěstí je původním přirozeným stavem lidské bytosti. Ovšem v prapůvodu, někdy a někde v pravěku, který jsme si opředli hrůzostrašnými dinosaury, mamuty, kamennými sekerami, chlupatými těly, shrbenou postavou, mohutnými čelistmi, malou mozkovnou, ledovým klimatem a jinými pohádkami. Také jim tolik věříte? Ostatně, co nám zbývá než věřit, že jsme dosáhli pokroku, ačkoliv je to totální úpadek?
Foto: Banksy
