20.1.2009
Milan Štěch, předseda ČMKOS dnes na tiskové konferenci seznámil novináře s obsahem rozsáhlé analýzy, se kterou půjdou odbory na jednání mimořádné tripartity. Obsahuje i návrhy na opatření, která mohou následky dopadů zmírnit a každá rozumná vláda by se k nim měla podle odborů uchýlit.
Vláda po měsících váhání a zlehčování situace musela konečně přiznat to, co odbory tvrdí od loňského jara – že světová finanční krize dopadla i na nás.
Český průmysl se ocitá na prahu bezprecedentního poklesu výroby, doslova na prahu hospodářské katastrofy.
Nejčerstvější data dokazují, že český průmysl a s ním česká ekonomika se řítí do krize daleko rychleji, než se ještě před několika měsíci dalo očekávat. Během krátké doby plně propuknou její důsledky – zastavení výroby, propouštění, bankroty firem.
Tato krize je nesrovnatelná s tím, co prožila česká ekonomika v letech 1997 až 1998, kdy vrcholila krize založená nezvládnutím důsledků ekonomické transformace na počátku devadesátých let. Její příčiny tedy přicházely „zevnitř“, a tudíž stačilo korigovat hospodářskou politiku vlády, aby se tato krize mohla překonat.
V posledních dvaceti letech se charakter českého průmyslu formoval pod vlivem především německého průmyslu, který je největším světovým exportérem strojů. Kapacity českého průmyslu se v těchto letech staly doplňkem německých finálních dodavatelů. Závislost českých výrobců na tom, jak se podaří německým exportérům uspět na světovém trhu, je mimořádně silná. V uplynulých letech současně český průmysl v podstatě ztratil schopnost být dodavatelem investičních celků jako tomu bylo v minulosti, kdy české kapacity byly schopny dodávat rafinerie, cukrovary, pivovary, chemické provozy, elektrárny a další, stejně jako kolejová vozidla, obráběcí stroje apod. Náš průmysl je odkázán pracovat jako subdodavatel, tudíž nemá schopnost aktivně vytvářet poptávku po svých produktech. Nelze proto řešení odbytové krize hledat v „přesměrování“ na trhy, které nemusí být v tak hlubokém útlumu.
Dopady krize nebudou ani krátké ani zanedbatelné. Je třeba se na ně připravit. Podle názoru ČMKOS je pro správné zacílení případných opatření naprosto nezbytná důkladná a nezaujatá analýza příčin a charakteru krize a jejich pro jevů v české ekonomice. Řešení nebudou ani snadná, ani jednoduchá, přesto je ČMKOS přesvědčena, že přijetí alespoň dílčích opatření zmírňujících dopady krize je lepší než nedělat nic.
V této situaci je podle ČMKOS více než kdy jindy důležité, aby se vláda v oblasti hospodářské politiky chovala tak, jak se chovají všechny rozumné vlády v bližším či vzdálenějším okolí:
- aby posilovala prorůstová opatření a omezovala ekonomickou restrikci,
- aby zbytečně neplýtvala zdroji veřejných rozpočtů v nesmyslném plošném snižování daní či sociálního pojistného,
- aby naopak vytvářela silné rozpočtové rezervy na řešení jak ekonomických tak i sociálních důsledků recese,
- aby bez sentimentu přehodnotila všechna tzv. reformní opatření, která se základním cílem zmírnit ekonomické a sociální dopady krize nemají nic společného, či jsou dokonce proti němu (připravovaná důchodová reforma postavená na systému opt out, daňová reforma obsahující nemalé riziko ohrožení výběru daní a pojistného, zdravotní reforma směřující ke snížení standardů poskytované péče)
- aby okamžitě zastavila privatizační procesy v oblasti státního majetku (v prvé řadě v oblasti energetiky, dopravní infrastruktury a zdravotnictví) sociálních transferů a veřejných služeb (důchody, zdravotnictví, sociální systémy).
- aby při vytváření balíků opatření úzce spolupracovala se sociálními partnery. Nastupující krize je mimo jiné i krizí důvěry – a bez úzké spolupráce všech aktérů – tedy vlády, zaměstnavatelů i zaměstnanců nelze tuto krizi překonat.
- Jako základní předpoklad účinnosti jakýchkoli opatření považují odbory úzkou spolupráci na úrovni Evropské unie. Šance české ekonomiky na vybřednutí z krize jsou přímo spojené a svázané s úspěchem společné akce na úrovni EU.
Není možné, aby představitelé České republiky i nadále pokračovali v dosavadní politice, která se skládá zčásti z kritiky opatření přijímaných jednotlivými státy (ve kterých jsou projevy krize již patrnější), zčásti z odmítání návrhů na společná opatření na úrovni EU (Naposledy odmítání Plánu evropské hospodářské obnovy navrženého Evropskou komisí).
Již dnes je naprosto zřetelné, že překonání krize nebude ani snadné ani krátké. Je nutno přijmou opatření resp. vypracovat komplexní plán zmírnění sociálních dopadů krize a vytvořit na tento plán dostatečné finanční rezervy v systému veřejných rozpočtů. Je třeba „natáhnout záchrannou sociální síť“.
Podmínkou pro uskutečnění těchto opatření však je zastavení zbytečného mrhání penězi na plošné snižování daní a pojistného. Je naprosto nezbytné nepokračovat v dalším snižování daní i celkové daňové kvóty. K tomu je nutno stabilizovat daňový systém na úrovni let 2007-2008, tedy zrušit všechny již schválené, ale časově odložené snížení daní a pojistného a zastavit všechny návrhy na další snižování daní.
Celý text analýzy Českomoravské konfederace odborových svazů: „Ekonomická krize – pohled odborů“
Tomáš Sedláček: Další biftek už je moc
