Povím vám jednu pohádku. Byl jednou jeden vojenský prostor. A v tom vojenském prostoru měl stát radar. Byla to hotová věc. Lidem však nějak nešlo do hlavy, k čemu bude potřeba. Někteří jazykové operovali iránskými teroristy. Navstala otázka. Koho bude ten radar chránit? Geograficky by to vycházelo tak na oblast od pobřeží Dánska po pobřeží Grónska…
Ovšem že geografie je sviňa. Prozradí i co by čert nechtěl. Některé lidi, zvláště ti, co o vojenství něco ví, se dovtípili, že důvod použití i směry jsou jiné a jasné. Začali protestovat. Někteří psali dopisy. Dokonce i prezidentovi. Radar dodnes nestojí. V roce 2008 nebyla síla Ruska tak obrovská, aby tohle mohla zařídit. Ale jiná síla tohle evidentně zařídila. Ta síla může být zájmem sledování NSA. Ti, kteří si dovolili takto vzdorovat, bývají často nebezpeční svými postoji a činy i vůči regionálním mafiím. Tyhle regionální mafie mohou, ale nemusí mít návaznost na ty globální. Ale i v jejich zájmu je každopádně kohokoliv pro ně nebezpečného sledovat. Jsou i jiné sledovací možnosti.
Nemůžu si dělat narcistické iluze, že osobně jsem někomu nebezpečný a nemusí mě trápit paranoia, že na každém rohu na mě čeká nějaký agent s horkou vodou, ale obezřetnost je na místě. Pavučiny vztahů neznáme, a co vypadá dnes neškodně, zítra může být nebezpečná ilegální činnost. Už jsem měl blbý pocit po proražené pneumatice, se kterou jsem se rozjel z horských serpentin z parkoviště na jednom sedle na zasněžené vozovce (nic nebylo vidět, vzduch ušel až jízdou), nebo po záhadně utažených šroubech kola, kde mi málem vzplál automobil, či při prapodivných událostech s mobilním telefonem. Od jedněch regionálních mafiánů jsem loni slyšel větu. "Pozor, jde nepřítel." Od jednoho jiného, který už má styky v nejužším grémiu TOP 09 jsem si před pár dny vyslechl, "Rozbiju ti hubu".
Různých nepříjemností se člověku stane hodně. Občas člověk nemůže vinit nikoho, někdy ani sám sebe. A něco se náhodou může stát úplnou náhodou. Ale je krajně nezodpovědné v dnešní době ze všeho vinit sebe nebo náhodu. Ale až na někoho náhodou dojde řada v případě nějakého zájmu, nebude připraven a ani možná už nebude NIKDO, kdo by se ho zastal.
Jeden z těch dopisů mám kousek od sebe. To není nic k vytahování (vynášením takových věcí na světlo boží si spíš utrhnu ostudu). A přivolávání nebezpečí na svoji hlavu by bylo šílené. Ale jako memento toho, co ovlivnit můžeme, to slouží. A taky memento toho, co se může stát ignorancí hrozeb. A některé hrozby nebudou méně nebezpečné jen proto, že je nebudeme chtít vidět.
Jestli za nevybudováním radaru nestály ještě jiné zákulisní čachry, nevíme. Možná někdo z vás viděl mnohem víc pod pokličku. Ale když budu žít v té pohádce, že se za tím přičinili sami občané a část politické reprezentace, tak to je precedens, že i obyčejní lidé mohou něco důležitého ovlivnit. Navíc. Kdyby nikdo nic nemohl ovlivnit, kvůli čemu by tu bylo odposlouchávání, informační válka, vyhrožování, sankce, mučení, stíhání, věznění? K čemu by byla mediální manipulace?
