Člověk vyčerpaný se těší na odpočinek, unavený na spánek, nemocný na zdraví, a nevýslovně trpící třeba i na smrt. Zřetelná vize ukončení toho vyčerpání, únavy nemoci a utrpení je zcela optimistická. Kdo nezaujatě sleduje naši společnost, musí zjistit, že je vyčerpaná, unavená, nemocná, a že strašně trpí.
Šťastní, zdraví, silní a vitální lidé, přece netrpí tím, že by zoufale bojovali o přežití, požitky, majetek, peníze, postavení apod. O takové věci neusilují lidé zdraví, ale draví – nemocní. Zvíře se nasytí a dá všem ostatním pokoj. Nevytváří žádné zásoby, nebo jen malé.
My jsme se však rozhodli převést celý vesmír do zásob, do svého majetku. Fyzicky to není možné obsáhnout, a tak jsme zvolili duševní způsob. Prostě všechno pojmenujeme, očíslujeme, zaregistrujeme, zprivatizujeme, a potom všechno v digitální peněžní podobě uskladníme do svého majetkového inventáře. Pak získáme existenční jistotu, štěstí a všechna pomyšlení a rozkoše.
Sledujeme-li současnou společnost, jak si počínají mladí a dospělí lidé, musíme jednoznačně dospět k názoru, že produktivní občané touží být staří, nemocní, vyčerpaní, zoufalí a trpící. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že se to všeobecně daří. Je to optimistické zjištění, neboť potom přijde ukončení všeho toho marného snažení a pachtění.
Na okázalé nadýmání, na nadšené vize světlých zítřků, na to vůbec nedejte. Sledujte, jak se ti lidé ve skutečnosti chovají, a jak jsou podprahově absolutně řízeni – jako totální roboti. Po rychlém průmyslovém využití v pásové výrobě přijde náhlé odstavení a okamžitá amortizace. Co se zbytečnými stroji? Vždyť oni sami na druhé se také tak dívají.
