Ostatně soudím, že Kartágo….a taky sciotesty

Ve svém blogu „Filipika proti scio testům“ jsem se opřela do způsobu, jakým jsou na některých vysokých školách vybíráni uchazeči o studium. Poukázala jsem na to, že scio testy jsou neobjektivní, že při investici dostatečných finančních prostředků je možno si zajistit i dostatečné množství „vzorových“ testů a tím výrazně zvýšit šanci studenta na přijetí. Vskutku jsem s touto svojí ideou příliš nepochodila a nejen od majitele Scio společnosti jsem dostala v diskusi co proto….

I sešlo se pár týdnů s pár týdny a je to tady z tak zvaně „seriozního zdroje“, tedy z Lidových novin. V úterním vydání z 9. března si studenti stěžují, že „..do ostrých testů společnosti Scio se dostaly otázky, které si studenti mohli dopředu koupit…“ Někteří studenti se cítí být poškozeni a chtějí celé zkoušky zpochybnit…

Jsem nezvratně přesvědčena o tom, že nejen systém „dopředu kupovaných“ zkoušek je zcela špatně, ale že i systém scio testů jako takových je špatně. Jsem přesvědčena o tom, že jejich užití pramení především z lenosti jednotlivých vysokých škol připravovat svoje vlastní zkoušky a vyhodnocovat uchazeče. Stejně tak jsme přesvědčena, že z dlouhodobého hlediska může selekce uchazečů o studium na vysokých školách pomocí scio testů přinést pro českou vědu a vzdělání zhoubné výsledky.

Proč?? Nejen proto, že přijímání dle scio testů je nespravedlivé tak, jak o tom hovoří i úterní Lidovky, ale prostě proto, že o studijních předpokladech uchazečů vypovídají scio testy jen velmi málo. Zde předkládám svoje úvahy o tom, proč tomu tak dle mého názoru je:

Přijímací zkoušky na školy humanitního směru se obvykle skládají ze dvou testů: testu „obecných studijních předpokladů“ a „základy společenských věd“.

Test „Obecných studijních předpokladů“ má ohodnotit schopnosti uchazeče studovat zvolený obor. Má se vlastně podívat na jeho inteligenční kvocient, zda by studia zvládnul. Testuje však tento test skutečně studijní schopnosti? Obecné studijní předpoklady, stejně jako míra intelektu, je totiž dána v podstatě celoživotně. I když jisté psychologické studie poukazují na to, že nadaní jedinci s IQ nad 130 na sebe rozvíjení „nabalují“ další IQ body po celý svůj život, míra inteligence je v zásadě stabilní charakteristika každé osobnosti. Jak je tedy možné, že testu „obecných studijních předpokladů“ se lze naučit, dosáhnout v něm zásadního zlepšení?? Na možnosti „zásadního zlepšení“ výsledků testu je strategie, na které je postaven celý obchodní úspěch společnosti www.Scio.cz s.r.o. Přitom právě tato možnost „zásadního zlepšení“ je důkazem, že tento test žádné „obecné studijní předpoklady“ neměří. Měří schopnost uchazeče naučit se určitým testům.

Navíc testy jsou evidentně zaměřeny pouze na určitý typ myšlení – s ohledem na skutečnost, že vlastník společnosti www.scio.cz, s.r.o. p. Ondřej Štefl má primárně vystudovanou matematicko-fyzikální fakultu (i když kandidatura věd ze sociologie jej bezpochyby též šlechtí) a jednatel společnosti má akademickou hodnost RNDr., lze předpokládat, že humanistický způsob myšlení jim není primárně vlastní. Protože každý jsme deformován svým vlastním oborem, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že pro oba aktéry společnosti www.Scio.cz s.r.o. bude bližší matematicko-technický způsob myšlení než myšlení humanitního typu. Lze proto s velkou pravděpodobností očekávat, že tento způsob myšlení bude upřednostňován i v testech připravovaných touto společností. Způsob humanitního myšlení a technicko-přírodovědeckého myšlení je však zcela odlišný, je daný od narození, je prakticky neměnný a opět tvoří integrální součást osobnosti každého jedince. Je proto udivující, když fakulty humanistického zaměření jako jsou práva nebo fakulta sociálních studií si vybírají studenty, kterým není bližší humanistický způsob myšlení, ale naopak. Navíc inteligenční kvocient není jedním číslem, ale je škálou, která může být extrémně nevyrovnaná. To ovšem nemusí být na škodu skutečným schopnostem zvolený obor velmi úspěšně vystudovat. Naopak, nedostatky v některé oblasti bývají obvykle „vykompenzovány“ vysoce nadprůměrnými schopnostmi v oblasti jiné. Výsledky testů však „zprůměrovávají“ jedince do nic neříkající šedi, takže i jedinec v některé oblasti geniální může vycházet z testů jako osoba méně způsobilá.

Stejně jako test neřeší otázku skutečných studijních schopností, zcela ignoruje další mimořádně závažný aspekt každé osobnosti, a to je psychomotorické tempo. Test svojí časovou omezeností výrazně preferuje ty uchazeče, kteří mají hbité osobní psychomotorické tempo před těmi, kteří mají psychomotorické tempo pomalé, ale zato mají jiné kvality – na příklad vytrvalost…. Psychomotorické tempo je zcela nezávislé na intelektu a nemá na schopnost tvořivé vědecké práce a schopnosti studia vůbec žádný vliv. Navíc to je opět neměnná osobnostní charakteristika, kterou je možno změnit pouze minimálním způsobem.

Otázky z testů „základních společenských věd“ mají ubezpečit fakultu, že přijímaný uchazeč se orientuje v oblasti, o jejíž studium se uchází. Je jistě správné mít určité penzum obecných vědomostí, orientovat se v základních faktech historie a své doby, mít určité minimální vědomosti v oblasti, které se daný uchazeč chce věnovat. Zde se však objevuje další zcela zásadní problém. Studia humanitního směru totiž představují velmi širokou škálu oborů: sociologie, politologie, žurnalistika, sociální práce, práva a přinejmenším tucet dalších oborů, které sice mohou spolu souviset, ale které jsou přesto samostatně ustavenými vědními obory. Je velmi pravděpodobné, že i vynikající odborníci z jednoho oboru budou mít velmi nedostatečné znalosti z oboru jiného, byť rovněž humanitního směru. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že znalosti právníků – a to si soudců a advokátů zabývajících se rodinným právem – z oboru psychologie jsou zcela tristní, ba v řadě případů přímo vůbec neexistují. Naopak přimět soudního znalce z oboru psychologie při výslechu u soudu k právně relevantnímu stanovisku je v řadě případů zhola nemožné: a přitom se jedná o profese, které spolu v řadě případů spolupracují i desítky let….

Kolik a jakých vědomostí má tedy uchazeč vědět?? Jestliže jsou preferovány „obecné základy“, ptejme se, kam se poděla důležitost zájmu o konkrétní studium a znalosti adepta právě zvoleného oboru? Vždyť svým způsobem jsou tímto testem handicapováni právě ti studenti, kteří projevují o zvolený obor eminentní zájem a často již v předuniverzitním studiu dosahují mimořádných výsledků právě ve zvolené oblasti. Právě takoví studenti se na veřejná vysokoškolská učiliště, užívající k přijímacímu řízení systém scio-testů, dostávají velmi obtížně.
Test „základy společenských věd“ určuje míru obecného vzdělání pomocí dotazů na vědomosti určitých jednotlivostí, které dle názoru autorů testů má úspěšný uchazeč o studium znát. Má je však znát skutečně?? Příkladmo jednou z otázek testu je určení pořadí států v druhé a třetí přístupové vlně do Evropského společenství. Je skutečně nutno si pamatovat jednotlivost, která je běžně dostupná „vygooglováním“ několika málo hesel na běžně dostupném internetu?? Je skutečně tato znalost zárukou kvality uchazeče?? Pravděpodobně podstatně důležitější je vědomost studenta o tom, že na začátku jednadvacátého století přistoupila poprvé ve své historii Evropa ke grandióznímu pokusu o svoje sjednocení, sjednocení o to těžší, že jednotlivé sjednocující se prvky byly od sebe po dobu dvou generací ideologicky zcela odděleny. Kdo ví, jak z hlediska globálního pohledu tento pokus dopadne, jak se bude vyvíjet a jaké bude mít výsledky. Kdo ví, jak je student, který neví odpověď na tuto otázku o přesném pořadí přistupujících států, schopen si klást obecně filozofické otázky, plynoucí z tohoto mimořádného intelektuálně-ideově-ekonomického počinu, kdo ví, jak takový potenciální student je schopen si na tuto závažnou filosofickou otázku odpovědět….

Bez ohledu na to, zda uchazeč je či není schopen abstraktních úvah a syntetizujících myšlenek na dané téma, je bodově ohodnocen….

Je ohodnocen stejným způsobem, jako jsou ohodnoceni soutěžící v soutěži, která po celém světě fascinuje desítky milionů diváků, totiž soutěži „Chcete být milionářem“. Při procházení testu „Obecných studijních předpokladů“ je tato podobnost s populární soutěží do očí bijící – ovšem výhrou zde nejsou finanční částky, ale výhra studia na dané fakultě. Úkolem uchazeče je strefit se, odhadnout, na kterou stranu je „klička chytáku“ zatočena, a to bez nápovědy padesát na padesát a bez přítele na telefonu….

Je skutečně fascinující, ba až uhrančivě hypnotizující si představit, co všechno je možno vědět. A je zcela devastující si uvědomit, že znalost těchto jednotlivostních faktů nemusí mít se vzděláním a schopnostmi vzdělání dosáhnout absolutně nic společného. Rozpor mezi znalostí a vzdělaností zobrazil posledně Oscary ověnčený filmový snímek „Milionář z chatrče“. Zoufalá propast mezi vědomostí jednotlivých informací na straně jedné a vzděláním na straně druhé je ještě více patrna z literární předlohy tohoto filmu. Zde hlavní hrdina, mladý muž z indického slumu, bezchybně zodpoví třináct obtížných otázek z nejrůznějších oborů, aniž by kdy vkročil do řádné školy. Odpovědi na ně mu prostě náhodně přinesl jeho život…. Diváky i čtenáře na příběhu fascinuje právě ona naprostá nespojitost znalostí a vzdělání. To, co hlavního hrdinu k čtenářům a divákům poutá, nejsou jeho znalosti reálií, ale jeho osobní integrita, kterou si zachovává nedotčenu navzdory extrémním podmínkám, ve kterých musí žít…..

Ano, diváci a čtenáři jsou fascinováni nespojitostí znalostí jednotlivých informací na straně jedné a vzděláním na straně druhé. Tato nespojitost je ve značné části našeho vysokoškolského vzdělávacího systému základem pro rozhodnutí o přijetí k vysokoškolskému studiu……

Těžko se dobrat k jiným závěrům než že test „Základy společenských věd“ je svojí podstatou přímo kontraproduktivní k nejlepším zájmům společnosti a vědy, že dehonestuje vědecký přístup k řešení problémů, ohrožuje způsob vědeckého uchopování reality a ve své podstatě ohrožuje i existenci vědy.

Takže můžeme působení scio testů na poli našeho vysokého školství s jistou mírou nadsázky shrnout takto: Na státní vysoké školy se dostane ten, kdo si zaplatí nejvíce testů „obecných studijních předpokladů“ a ten, kdo má v testu základů společenských věd“ největší štěstí…

Ať žije naše věda, zejména její obory humanitní…

Převzato z blogu autorky na Aktuálně

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments