Na konci každého dubna se svět dočasně bojí jaderných elektráren o trochu víc. Máme totiž výročí Černobylu. Já si ale vždycky vzpomenu na tu filipojakubskou noc roku 1986.
O jakémsi Černobylu se sice už něco vědělo, ale to nám nezabránilo v uspořádání dalšího ročníku Ovocného poháru. To byl naprosto unikátní závod v orientačním běhu, spojený s následným nočním pálením čarodejnic. Při závodě se vylosovaly dvojce kluk-holka, bylo zakázáno běhat a u kontroly byla vždy láhev čůča (pro dnešní konzumenty metaxy – ovocného vína – odtud název akce), oblíbeného to pití chudé studentské většiny.
Tak se stalo, že jsem noc 30.4. prožil a prospal na okraji lesů olomouckého sv. Kopečku. Pamatuji si, že zpočátku krásně svítily hvězdy, nad ránem se zatáhlo a spustil se velmi jemný deštík. Pro pád radioaktivních částic z Černobylu to byl čas i počasí naprosto ideální.
Pokud vím z těch asi 20 kamarádů do dnešního dne zemřel jeden (kdesi na nudných holandských dálnicích) a u jednoho to mělo následky na duševním zdraví (vstup do ODS). Zdá se, že jsme vše přežili relativně ve zdraví.
Někdy v těch dnech vedení univerzity zapečetilo radiologickou laboratoř, ale neznalost místních budovy v podání místních superbolševiků umožnila odsunout rozměrnou skříň ve vedlejší místnosti a k přístrojům se dostat. Vzpomínám si, že jsme pak trochu neoficiálně ve cvikách řešili počet obětí na území republiky v příštích 50ti letech. Byl to velmi spekulativní výpočet, tak leda vhodný jako zábava pro študáky. Má varianta vyšla okolo stovky, což nebylo nic omračujícího, když za 50 let umře z různých příčin tak 70% stávající populace.
Život připraví nejednu nebezpečnou situaci, vlastně je nebezpečný každý nový den. Člověku nezbývá, než vzít rozum do hrsti a udělat si jasno v pravděpodobnostích bez ohledu na to, jak „sexy“ dané ohrožení vypadá. Smíříte-li se zavčasu s tím, že jeden z těch budoucích dnu bude ten poslední, přestanete se dát duchů na pátém místě za desetinnou čárkou. Pro mne je třeba nebezpečnější dnešní jízda autem, než následky dávného Ovocného poháru.
Nejhorší smrt je totiž z vyděšení!
Převzato z Nautila
