Září 27, 2011
Už jste někdy slyšeli o Hakáního síti? Myslím, že ne. Je to stejné jako s al-Kájdou, o níž nikdo do 11. září 2001 neslyšel. Hakáního síť je nám předhazována ve chvíli, kdy je potřeba ospravedlnit další válku – tentokrát s Pákistánem.
Tvrzení presidenta Obamy, že nechal zabít lídra al-Kájdy Usámu bin Ládína, zmenšilo hrozbu od letitého strašáka. Teroristická organizace, která ztratila svého vůdce, neozbrojeného a nechráněného, který sedí jako kachna určená k odstřelu, už nikdy nebude nahánět hrůzu. Je čas pro nového, ještě strašidelnějšího strašáka, jehož lov udrží v chodu „válku proti terorismu“. Teď jsou tedy tím „nejhorším nepřítelem“ Ameriky Hakánisté. A co víc, na rozdíl od al-Kájdy, jež nikdy nebyla pevně připoutána k nějaké zemi, je podle náčelníka amerického generálního štábu admirála Mika Mullena Hakáního síť „pevnou oporou“ pákistánské vládní tajné služby ISI. Washington tvrdí, že ISI nařídila Hakáního síti, aby 13. září současně zaútočila na americké velvyslanectví v afghánském hlavním městě Kábulu i na americkou vojenskou základnu v provincii Vardak.
Senátor Lindsey Graham, člen senátního výboru pro ozbrojené síly a jeden z hlavních republikánských válečných štváčů, prohlásil, že „na stole leží všechny možnosti“, a dal Pentagonu své ujištění, že v Kongresu existuje široká oboustranná podpora pro americký vojenský útok na Pákistán. Vezmeme-li v úvahu, že Washington již zabíjí velký počet pákistánských civilistů pomocí bezpilotních letounů a donutil pákistánskou armádu, aby naháněla al-Kájdu po celém Pákistánu, což vedlo k dalším více než desítkám tisíc Pákistánců vyhnaných z domova, musel mít senátor Graham na mysli něco většího. Totéž si myslí pákistánská vláda. Pákistánský ministerský předseda Jusúf Raza Džilání povolal svého ministra zahraničí domů z jednání ve Washingtonu a svolal mimořádné krizové setkání vlády, které hodnotilo možnost americké invaze. Washington mezitím hromadí dodatečné důvody, které chce přidat k nové hrozbě Hakáního, aby tím ospravedlnil zahájení války proti Pákistánu: Pákistán má jaderné zbraně a je nestabilní, a tyto atomové zbraně by mohly padnout do špatných rukou; Spojené státy nemohou zvítězit v Afghánistánu, dokud nebudou zlikvidovány úkryty v Pákistánu; bla bla bla.
Washington se pokoušel nátlakem přinutit Pákistán k zahájení vojenské operace proti vlastním lidem v Severním Vazíristánu. Pákistán má dobré důvody bránit se tomuto požadavku. Použití nové „Hakáního hrozby“ ze strany Washingtonu jako záminky pro invazi by mohl být způsob Washingtonu, jak překonat pákistánský odpor vůči útokům na provincii Severní Vazíristán, nebo by mohlo jít, jak říkají někteří pákistánští vůdci, a čeho se obává pákistánská vláda, o „drama“ vytvořené Washingtonem pro ospravedlnění vojenského útoku na další muslimskou zemi v pořadí.
Pákistánská vláda si to jako americká loutka na sebe za ty roky vazalství sama přivolala. Pákistánci připustili, aby Spojené státy uplatily jejich vládu, cvičily a vyzbrojovaly jejich armádu a vytvořily těsné vztahy mezi CIA a pákistánskou tajnou službou. Vláda takovým způsobem závislá na Washingtonu mohla jen máloco namítat, když Washington začal narušovat pákistánskou suverenitu, posílat drony a speciální jednotky, aby zabíjely údajné členy al-Kájdy, což byli obvykle ženy, děti a rolníci. Ani po deseti letech nebyl Washington schopen porazit nepočetné jednotky Talibánu v Afghánistánu, a tak svalil vinu za toto své vojenské selhání na Pákistán, stejně jako svalil vinu za dlouhá léta se vlekoucí válku proti lidu Iráku na údajnou podporu Íránu poskytovanou iráckému odboji proti americké okupaci.
Někteří zasvěcení analytici, o nichž v mainstreamových médiích nikdy neuslyšíte, říkají, že americký vojensko-bezpečnostní komplex a jeho neokonzervativní nevěstky se snaží zinscenovat třetí světovou válku dříve, než na ni budou Rusko a Čína připraveny. Následkem komunistického útlaku je výrazný podíl ruské populace pod vlivem Ameriky. Tito Rusové důvěřují více Washingtonu než Putinovi. A Číňané jsou příliš zaměstnáni riziky prudkého ekonomického růstu na to, aby se připravovali na válku, a v tomto směru zaostávají. Válka je však životodárnou mízou pro zisky vojensko-bezpečnostního komplexu, válka je také metodu, kterou si neokonzervativci zvolili pro dosažení svého cíle, jímž je americká hegemonie.
Pákistán hraničí s Čínou a bývalými zeměmi Sovětského svazu, v nichž teď mají Spojené státy vojenské základny v blízkosti ruských hranic. Americká válka proti Pákistánu a jeho okupace pravděpodobně probudí dosud dřímající Rusy a Číňany. Protože obě tyto země vlastní mezikontinentální jaderné balistické rakety, mohla by chamtivost vojensko-bezpečnostního komplexu a jeho touha po zisku, stejně jako imperiální ambice neokonzervativců vést až k likvidaci života na Zemi. Vlastenci a supervlastenci, kteří se šikují za zájmy vojensko-bezpečnostního komplexu, i vlajkami mávající neokonzervativci tím podporují nastávající „konec časů“, zbožné přání extatických evangelikánů, kteří očekávají, že se budou vznášet na nebe, zatímco my ostatní zde na Zemi zemřeme.
To není ten výsledek, který měl nastat po skončení studené války a ve který doufal president Reagan.
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
