Březen 18, 2013
Objevují se zvěsti a vynořují otázky kolem papeže Františka a doby, kdy byl jezuitským provinciálem v Argentině , o jeho vztahu k tamní vojenské diktatuře a zcela konkrétně o vztahu ke dvěma uneseným a mučeným jezuitům – Ferenci Jalicsovi a Orlandu Yoriovi.
Není sporu o tom, že Bergoglio se podobně jako mnoho dalších představitelů argentinské katolické církve otevřeně nepostavil proti argentinské vojenské juntě (1976-1983), která unášela, mučila a vraždila tisíce lidí v tzv. „špinavé válce“. Snažila se jí zlikvidovat levicové odpůrce režimu. Diskuze se vede o míře osobní odpovědnosti a roli současného papeže v této temné kapitole argentinské katolické církve.
Výhrady k teologii osvobození
"Otec Bergoglio, stejně jako Jan Pavel II., měl vážné výhrady k teologii osvobození, k níž přilnuli mnozí latinskoameričtí jezuité", píše otec Thomas Reese SJ v magazínu National Catholic Reporter: „Jako Severoameričan jen těžko pochopím tyto diskuze, neboť Jan Pavel II. i Bergoglio samozřejmě také chtěli pro chudé spravedlnost a liberální teologové nebyli pro násilnou revoluci, jak je obviňují jejich kritici. Ale jistě to je záležitost, která rozdělila církev v Latinské Americe.“
Podle Reese část problému spočívala v používání termínu „Marxistická analýza“ některými teology osvobození, když chtěli poukázat na to, jak bohatí zneužívali svoji ekonomickou a politickou moc k ovládání lidu. Slovo „marxistický“ se samozřejmě nelíbilo Janu Pavlu II.
Jeden ze zakladatelů teologie osvobození Leonardo Boff k tomu v nedávném rozhovoru řekl: „My jsme si Marxe nikdy nevzali za kmotra teologie osvobození, já sám nejsem marxista a nikdy neexistovala marxistická teologie osvobození. To je verze vojenských diktatur, které vždy očerňovaly teologii osvobození. Ta byla naopak Ratzingerem přijata jako forma teologie." (indikátorem v tomto směru by mohlo být, že v roce 2012 Ratzinger jmenoval prefektem Kongregace pro zasvěcený život brazilského arcibiskupa Joao Braz de Avize a do čela Kongregace pro nauku víry Gerharda Ludwiga Mullera, oba velmi vstřícné k teologii osvobození.) Navíc v Argentině se podle Boffa rozšířila ještě zcela lokální verze teologie osvobození, která reflektovala místní národní kulturu. "Nelze říci, že by Bergoglio byl proti tomuto druhu teologie“, tvrdí Boff.
V Latinské Americe byl tamním vojenským režimem onálepkován jako komunista každý, kdo chtěl ekonomickou spravedlnost a politickou moc pro pracující. Spousta rozumných a opatrných lidí se obávala, že stávky a demonstrace povedou k násilí. Bergoglio rozhodně nebyl tím, kdo chtěl teologii osvobození potírat, jednalo se daleko více o intelektuální teologické spory.
Případ dvou unesených jezuitů – jejich jména prozradil juntě laický spolupracovník?
Když se vojenská junta dostala v roce 1976 k moci, Bergoglio byl proti aktivitám dvou výše zmiňovaných jezuitů působících v chudinských čtvrtích. Zanedlouho byli oba uneseni a mučeni milicionáři režimu v Námořní vojenské škole mechaniky (ESMA), kterou junta používala jako tajné vězení.
Jako jezuitský provinciál byl otec Bergoglio samozřejmě zodpovědný za bezpečnost svých mužů. Thomas Reese se domnívá, že se Bergoglio obával rizika, kterému se Orlando Yorio SJ a Franz Jalics SJ vystavují. Proto je chtěl zbavit služby. Oni ale samozřejmě svoji práci mezi chudými nechtěli opustit.
Thomas Reese tvrdí, že Yorio a Jalics byli zadrženi, když jeden jejich bývalý laický spolupracovník, který se přidal k odbojářům a pak byl zadržen, prozradil při mučení jejich jména a ukázal na ně jako na osoby, se kterými v minulosti spolupracoval. „Junta nedostala jejich jména od Bergoglia“, tvrdí Thomas Reese. Na rozdíl od toho, co se povídá, Bergoglio je nevyloučil z řádu, a proto je ani nezbavil ochrany jezuitského řádu. Když byli zadrženi, byli stále jezuity. Yorio řád později opustil, ale Jalics je jezuitou do dneška a žije v Německu v jednom řádovém domě.
Ve prospěch současného papeže se vyjadřují i další osobnosti. Historik Jeff Kleiber vedl rozhovor s Juanem Luis Moyanem SJ, který byl také zadržen a unesen armádou. Moyano řekl Kleiberovi, že se Bergoglio za vězněné jezuity postavil. Vedou se diskuze, zda udělal všechno, co pro ně udělat mohl, ale takové debaty se v těchto případech objevují vždy. Také Adolfo Esquivel, Argentinec, který roku 1980 obdržel Nobelovu cenu míru, říká, že Bergoglio nenapomáhal režimu a snažil se dvěma vězněným jezuitům pomoci. Esquivel sám byl armádou vězněn.
Důkaz Horacia Verbitského o Bergogliově vině?
Argentinský investigativní novinář Horacio Verbitsky, jeden z největších Bergogliových kritiků, tvrdí, že ve složkách argentinského ministerstva vnitra existuje písemný důkaz o tom, že Bergoglio poskytl informace o jezuitech vojenskému režimu a že je vlastně udal. Svůj důkaz, který podle něj „uzavírá veškeré diskuze o Bergogliovi“ publikoval právě v těchto dnech na stránkách argentinských novin Pagina12. (Český překlad jiného zdroje najdete zde) Stěžejním dokladem je formulář vyplněný v roce 1979 úředníkem diktatury, Anselmo Orcoyenem. Jsou v něm uvedeny důvody, proč se nedoporučuje vydat nový pas otci Jalicsovi, který odcestoval do Německa. V dokumentu se shrnuje životopis “podvratného kněze“, zmiňuje se i skutečnost, že byl držen společně s jezuitským spolubratrem Yoriem v Námořní vojenské škole mechaniky (ESMA), protože byl „podezřelý z kontaktů s rebely“. Na konci je poznámka, že tyto údaje úředníkovi sdělil sám otec Bergoglio a udělal to se „zvláštním doporučením, aby neposkytoval, co požaduje“, totiž nový pas pro Jalicse. Pro Verbitského je to důkaz, že Bergoglio nejen zbavil dva kněze své ochrany, ale když odmítli v únoru 1976 rozpustit svoji komunitu v chudinské čtvrti Bajo Flores, také jejich „podvratnou aktivitu“ udal orgánům junty.
Thomas Reese namítá, že dokument z roku 1979, tj. 3 roky po propuštění obou jezuitů, rozhodně nemůže být považován za důkaz kolaborace. Nejenom že se konverzace mezi Bergogliem a Orcoyenem odehrála až po propuštění jezuitů (byli vězněni a mučeni 6 měsíců v roce 1976), ale hlavně už byli v roce 1979 v bezpečí mimo Argentinu. Nic, co by řekl, by jim už nemohlo ublížit.
.
Dva dopisy rodině Ference Jalicse – Bergoglio v době únosu přislíbil pomoc rodině zmizelého kněze
17. března 2013 zveřejnill Frankfurter Algemeine Sonntagszeitung obsáhlou reportáž, která přináší nové dokumenty k případu unesených kněží a Bergogliova postoje v té době. Jedná se o dva dopisy rodině Ference Jalicse, v nichž ujišťuje, že udělá všechno pro jeho osvobození. Cituje dlouhé pasáže ze dvou Bergogliových dopisů. Bratr Ference Jalicse ukázal oba dopisy novinářce Frankfurteru Marii Katharině Wagnerové.
První je datován 15.září 1976, tedy poté, co Jalics i jeho spolubratr Orlando Yorio byli uvězněni vojáky jako podezřelí ze spolupráce s odbojáři. „Podnikl jsem u vlády mnoho, aby byl Váš bratr osvobozen. Dosud jsme neměli úspěch. Ale neztratil jsem naději na to, že Váš bratr bude brzy propuštěn na svobodu.“ Tak začíná dopis, skoro celý psaný latinsky. „Rozhodl jsem se, že ta záležitost je mým úkolem.“ V narážce na neshody s Jalicsem píše: “Potíže, které jsme Váš bratr a já měli ohledně náboženského života s tím nemají co dělat.“ A pak v němčině: „Ferenke je pro mne bratr….(…)…odpusťte, že jsem začal psát německy, ale myslím to tak. Chovám křesťanskou lásku k Vašemu bratru a udělám vše, co budu moci, aby byl zase na svobodě."
Den po osvobození napsal Bergoglio Jalicsovu bratru druhý dopis: „Falešná zpráva, podle níž byl Ferenc zavražděn, se dostala i k nám, ale nikdy jsem jí nechtěl věřit, protože jsem o obou otcích měl informace. Lidé obvykle mnoho mluví, místo aby přispěli k hledání řešení.“
Jalics věřil Bergogliově zradě
Podle údajů rodiny byl Jalics přesvědčen o tom, že Bergolio jeho a Yoria zradil juntě, protože s jejich prací ve čtvrti chudých nesouhlasil. Vícekrát se takto vyjádřil, tvrdí bratr, který také dostal dopis od Bergoglia. Koncem 80. let mělo ještě dojít k setkání Bergoglia s Jalicsem. Jalics vyprávěl, že se s Bergogliem usmířili. Poté prý Jalics spálil všechny dokumenty z té doby. 15. března 2013 vydal Jalics prohlášení, v němž deklaruje své usmíření s Bergogliem. (celé prohlášení v němčině ZDE)
Závěrem
V nedávné době kardinál Bergoglio spolu s argentinskými biskupy požádal o odpuštění za to, že během „špinavé války“, jak se jí říkalo v Argentině, neudělali dost.
Souhlasím s Thomasem Reesem, který říká: „Tváří v tvář tyranii se vyskytnou lidé, kteří zaujmou prorocký postoj a zemřou jako mučedníci. Jsou tu i ti, kteří kolaborují s režimem. A pak jsou tu jiní, kteří dělají, co mohou, ačkoli před režimem skloní hlavu. Když obdivovatelé Jana Pavla II. začali tvrdit, že Jan Pavel pracoval v podzemí proti nacismu, papež uvedl věci na pravou míru a prohlásil, že nebyl žádný hrdina. (…) Ti, kdo nežili v diktátorském režimu, neměli by být brzy hotovi se soudy. Měli bychom ctít mučedníky, ale nežádat po každém křesťanu, aby se jím stal.“
Zdroje:
http://www.pagina12.com.ar/diario/elpais/1-215961-2013-03-17.html
Sara la primavera dopo il duro inverno, Eleonora Martini, interview con Leonardo Boff, Il Manifesto 15.3. 2013
Frankfurter Allgemeine Zeitung
Převzato z Umlaufovin
