K 1. lednu 2010 vydal papež Benedikt XVI. poselství, které nazval „Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření“. Na rozdíl od našeho prezidenta se Svatý otec zamýšlí nad ekologií i naší povinností k budoucím generacím. Dovolím si uvést několik výňatků:
Svatý otec cituje svého předchůdce Jana Pavla II., který použil výrazu „ekologická krize“ a zdůraznil, že její povaha je převážně etická. Benedikt XVI. k tomu dodává, že „…od nás by bylo nezodpovědné, kdybychom jí nevzali vážně. Cožpak můžeme být lhostejní k problémům, vyplývajícím z takových jevů, jako jsou klimatické změny, proměna krajiny v poušť, snížení a ztráta produktivity rozsáhlých zemědělských oblastí, znečištění řek a podzemních vod, ztráta biologické rozmanitosti, odlesňování rovníkových a tropických oblastí?“
„…dědictví stvoření patří celému lidstvu. Avšak současné tempo jeho využívání uvádí ve vážné nebezpečí dosažitelnost některých přírodních zdrojů nejen pro současnou generaci, ale především pro generace budoucí. Není tedy těžké konstatovat, že zhoršování stavu životního prostředíje často výsledkem nedostatku moudrých politických projektů anebo důsledkem sledování krátkozrakých ekonomických zájmů, které se bohužel proměňují v sérii hrozeb pro stvoření. Abychom zabránili takovémuto jevu, je také nezbytné, vycházíme-li ze skutečnosti, že každé ekonomické rozhodnutí má morální důsledek, aby hospodářská činnost více respektovala životní prostředí. Při využívání přírodních zdrojů je třeba se také starat o jejich ochranu a plánovat i její náklady – ekologické i sociální – a započítávat je jako neodmyslitelnou položku vlastních nákladů na hospodářskou činnost. Mezinárodnímu společenství i národním vládám přísluší dávat správné signály, aby se účinně zamezilo takovým způsobům využívání životního prostředí, které jsou pro něj škodlivé. Pro ochranu životního prostředí a pro zachování přírodních zdrojů a klimatu je na jedné straně třeba jednat s respektem k přesně stanoveným normám i z hlediska právního a ekonomického, na druhé straně pak brát v úvahu náležitou solidaritu s těmi, kdo žijí v chudších oblastech země a s budoucími generacemi.“
„Potřeba dospět k čestné mezigenerační solidaritě se jeví jako naléhavá. Náklady, spojené s využíváním společných přírodních zdrojů nemohou zatěžovat příští generace. Jsme dědici toho, co nám odkázaly minulé generace a máme užitek z práce svých součastníků, jsme zavázáni všem a proto nesmíme být lhostejní vůči těm, kdo přijdou po nás, aby rozšířili lidskou rodinu… Jde o odpovědnost, kterou mají dnešní generace vůči těm budoucím… Využívání přírodních zdrojů by mělo být takové, že bezprostřední výhody nebudou mít negativní důsledky pro živé tvory, lidi i ostatní, současné i budoucí… Ekologická krize ukazuje potřebu solidarity, která by se promítala v prostoru i čase…“
„…v zásadě je nutné omezit logiku pouhého konzumu, aby se mohly prosazovat formy zemědělské a průmyslové výroby, které respektují řád stvoření a uspokojují primární potřeby všech.“
