Paroubeggs, nedůvěra vládě a Kojzarové v českých mediích

Hlavním hitem v české společnosti uplynulých dní byla bezesporu vajíčková válka se sociální demokracií.

Zatímco já viděl něco, co zřejmě od původní poněkud drsné recese jakéhosi klacka z Kolína přerostlo v masové užití násilí proti jedné politické straně a jejím příznivcům, v systematické rozbíjení jejich volebních mítinků, viděla to většina médií tu jako originální protest mladé, nonkonformní generace, tu jako zábavnou kratochvíli, kterou si sociální demokracie způsobila sama a měla na ni odpovědět s grácií a vtipem, tu jako odvetu za CzechTec, navíc oprávněnou, tu jako poněkud svéráznou, ale pochopitelnou obranu demokratických hodnot, ohrožených Paroubkem a Rathem, tu zase jako reakci na papalášské chování jmenovaných, jindy zase byl hledán problém v tom, že postižení si troufli mít ochranku…

Suma sumárum – vždycky to vyznělo od – dobře jim tak, až po – no my s tím sice nesouhlasíme a u Anděla už toho bylo moc, nicméně to chápeme. Tedy, abych to personifikoval – od Steigerwalda, přes Weisse, Zvěřinu, Komárka, Pečínku, Kamberského, moderátorku 20minut Radiožurnálu, Jana Urbana až k Tomáši Němečkovi…. Ne, že by mne překvapovala jména prvních pěti z mého výčtu, u těch jsem si dávno zvykl na to, že dennodenně soutěží o Kojzarovu cenu, ale přiznám se , že mne zaskočila zejména ona dáma z Radiožurnálu v rozhovoru s místopředsedou Urbanem, a ještě daleko více Jan Urban a Tomáš Němeček… Aspoň o těchto jsem si myslel, že demokracii nedělí na levou, pravou, horní, dolní, kulatou, hranatou, nýbrž na demokracii a pseudodemokracii – tedy „demokracii“, která vyhovuje mému chápání světa a mým hodnotám. A která neplatí pro nositele jiného názoru…

Nic neospravedlňuje násilí proti mítinku politické strany. Ani CzechTec, ani papaplášské chování. O tom ostatním nemluvě. Ne v mém světě. Ne, neshledávám na vrhačích vajec nic pochopitelného, tím méně sympatického. I ti, kteří to udělali spontánně (a k tomu se dostanu dále) pro mne mají mentalitu sprejerů nebo fracka Davida Černého. Ti totiž „tvoří“ spontánně! Hodit vajíčko na nositele jiných názorů je totéž, co počmárat klikyhákem novou fasádu, či urazit bez příčiny Bulhary. Ano, přiznávám, že nejspíš, abych tomu mohl rozumět, mi schází smysl pro humor… Ve všech třech případech vidím jen drzého hulváta. Nicméně to, co začalo oním jedním atakem v Kolíně, přerostlo do formátu pouliční války a systematického rozbíjení mítinků ČSSD. Paroubek ani Rath vůbec nebyli nutní k tomu, aby létala vejce ve velkém. Aby byli na mítincích terorizováni a uráženi sympatizanti sociální demokracie. A prý to nebylo organizované, nýbrž opět – spontánn! Jak jinak! Tu spontánnost snad nejlépe dokumentují masově přelepované plakáty oranžových. V profesionálních tiskárnách vyvedených symbolů vajec a slepic a jejich masové aplikaci po celé republice… Vylepované okamžitě už po druhém útoku na Paroubka a spol.

Podobné je to s komentáři – vždyť jde jen o vejce a politik s tím musí počítat! Jsou to komentáře jak od novinářů, tak především od politických rivalů. Od těch to sedí zejména. Jsou to ti samí, co nám nadělili „náhubkový zákon“, prý na ochranu osobnosti! Jejich osobnosti. Jsou to ti samí, co se kdysi, při útoku vajíčky na Madelaine Albrightovou na brněnské univerzitě dožadovali exemplárního potrestání! Mimochodem – ti dva vrhači byli tehdy označeni nikoliv za rozpustilé mládence, svérázně a pochopitelně protestující, ale soud jejich jednání seznal kriminálním a nadělil jim dvouletou podmínku. Jen díky tomu, že ještě nebyli trestáni! Budeme současným vajíčkářům měřit stejně, nebo vidíme rozdíl mezi házením na Albrightovou a na Paroubka? Jistě bude dost těch, kteří mi ten rozdíl zdůvodní. Pak říkám – demokracie je jen jedna. Stát a systém, kde bylo všechno vykládáno a děleno na ideologicky správné – pak je násilí dovoleno, a ideologicky špatné – pak násilí odsoudit – jsem zažil. A řečeno s Hrabalem je to pro mne dům, ve kterém už nechci bydlet!

Ti, co osvědčují pochopení, mají ještě jeden společný rys – jsou to přesně ti, co fungovali jako masové plačky po debaklu Topolánkovy vlády v parlamentu! Tehdy to byl odporný výraz naprosté ignorance a netolerance ze strany opozice…. Zajímavé. Nikdo z téhle party plaček se neobtěžoval vrátit se zpět do roku 2003, kdy ODS veřejně a nekompromisně vyhlásila nulovou toleranci tehdejší vládě. Vyhlásila jí totální konfrontaci, která přerostla až do té formy, že tehdejší ministr Svoboda byl k několika hlasováním dopraven z JIPky na nemocničním lůžku. Napsal jsem tehdy jinde, že nic nebude zapomenuto, a že ODS sklidí, co zasela v okamžiku, kdy se jí to dotkne velmi bolestně. Stalo se! Byla sama konfrontována s nulovou tolerancí, přesně tak jak to sama provozovala! Podobně tomu bude i tentokrát. Nic nebude zapomenuto! I tentokrát ti, co minimálně s tichým porozuměním a úšklebkem z politické scény sledují potíže ČSSD, respektive zařizují vylepování vajec na oranžové plakáty, se dočkají svých vajíček! O tom není pochyb.

Druhá strana si to pamatuje a přízeň ulice je vrtkavá. Nejen to! Házení vajec bylo legitimizováno! Bylo seznáno tu sexy, tu roztomilým protestem, tu právem mladé generace na neotřelý protest a kdo ví, čím jiným. Ulice má dobrou a dlouhou paměť. Ulice zařadila vejce do legitimního arzenálu!  Být sparťanským rowdies, chuligánem z Bazalů nebo ordnerem Dělnické či Národní strany, autonomem a vůbec chaotem, pamatuji si, zejména pokud by mi bylo pod třicet a vytvořil bych k tomu účelu komunitu na Facebooku, že vajíčka jsou povolená a jsou legitimním prostředkem mého odporu! A pokud bych se náhodou dostal před soud, požádal bych svého obhájce, aby na mou obhajobu odcitoval články pánů Steigerwalda, Weisse, Zvěřiny, Kamberského, Pečínky, Jana Urbana, Tomáše Němečka a dalších. A nejlépe – obeslal bych je jako svědky obhajující mé konání. Jistě by se mne zastali. Nebo snad ne?

A proč jsou sexy jen vajíčka? Proč ne brambory? A když brambory, proč ne kameny? Ve vyspělejších demokraciích už na ně dávno přešli. Chaoti všeho druhu. A když kameny- proč ne Molotovovy koktejly? Tohle nám nedávno předvedla rozverná mládež v Řecku. A když už Molotov, proč se omezovat? Proč ne opět vajíčka? Ve formě ručního granátu? To zase frčelo ještě před nedávnem mezi mladými v Irsku! Prostě pokud najdeme toleranci k vajíčkům, otevíráme naplno dveře k politicky motivovanému násilí! Ostatně – už se stalo! Mám před očima stále onen záběr ze zpravodajství ČT, o událostech u Anděla, kde jakási spravedlivě rozhořčená asi dvacetiletá dívenka vytrhává plakát z rukou asi sedmdesátileté – no fuj socanky! – aby jí ho následně otloukla o hlavu! Jistě popuzena demagogií socanů, jejich zadlužováním státu a papaláškým chováním. Které tak ostentativně ztělesňovala ona – jak jí nazvat – oranžová bába? Stejně to nejspíš byla bývalá komouška, že? Prošlo jí to. Zřejmě bít socanku je také sexy. A oranžové mítinky jsou nyní rozbíjeny systematicky. I bez vajíček. Samozřejmě spontánně. Jak jinak. Nic nebude zapomenuto. Jistě dojde i k opačné reakci. Co bude dalším krokem? Vytvoření ochranek? Fajn. Jaký bude další krok? No když už ty hochy máme, že… Kdy já jsem tohle slyšel? Teď to nejspíš asi i uvidím. A zažiji na vlastní kůži. Tohle všechno se nám vylíhne z hozeného vajíčka.

Kupodivu i hozené vejce jde vysedět! Novináři to totiž  seznali sexy. Přesně ti, co jinak mají jinak plná ústa humanismu.Tehdy, když si Dělnická strana dovolí vyjít na ulici. Nebo objevit v televizi! Přesně ti, co protestují proti náhubkovému zákonu. Bravo! Ovšem házet vajíčka na socany? Povoleno. Pochopeno! Bij a bij socana do hlavy! Díky, pánové a dámy. Paroubeggs jsou vržena. Stejně jako kdysi kostky. Tehdy z toho ovšem byla občanská válka… Díky, nechci.

P.S: Přiznávám, že původně jsme chtěl tento blog umístit na blogy Aktuálně. Do blogu Čtenářova. Pod svým, řekl bych, že v komunitě blogařů a diskutérů na Aktuálně dosti zavedeným nickem. Editorem mi bylo s děleno, že blog je politický a tudíž nepřijatelný…… Názory na politická témata prý v blozích mohou uplatňovat pouze blogeři, ostatní jen v diskusi pod blogem.

Přejít do diskuze k článku