Pod slovem liberál, konzervativec či socialista si lze docela dobře představit cokoliv. Gustáv Husák a s ním spoluvládnoucí normalizátoři byli nazývání konzervativním křídlem ve straně, Dubčekovi reformátoři byli počastováni nálepkou pravicových revizionistů. Z pohledu dnešních konzervativně liberálních antikomunistů (z nichž pro většinu platí, že poturčenec horší Turka) je to všechno stejná komunistická svoloč. Komunistická Čína či Chile za Pinochetovy diktatury tak mohly být chváleny MMF za liberalizaci ekonomiky, za liberály v politickém slova smyslu můžeme považovat tak rozdílné představitele, jako jsou například Ron Paul a Barack Obama.
V našich podmínkách se za liberály označují lidé, jímž je podle jejich slov svoboda a volný trh nade vše. Slovo liberál zní vznešeně, zvláště může-li takový člověk své myšlenkové oponenty vykreslit jako odporné bolševické zrůdy, které chtějí své odpůrce zavřít do koncentráku, vydat celou zemi napospas Rusům, potom vše znárodnit, zavřít hranice a postavit nás zpět do front na toaletní papír.
Velmi často jsem se setkal s tím, že se za ty opravdové liberály prohlašují hlasatelé svobody, lidských práv a volného trhu, kteří svým verbálním liberalismem ve skutečnosti jenom maskují svůj více či méně skrývaný odpor k tzv. "sockám", pod kteréžto označení se vejde každý, kdo nedosahuje jejich společenského statutu.
Pokládám se též za vyznavače volného trhu, ale na rozdíl od liberálů netvrdím, že jeho regulace (a tím i regulace celé společnosti) je největším zlem, ale naopak jsem přesvědčen, že právě praktické požadavky výrobců, prodejců a kupujících na ochranu jejich více či méně oprávněných práv generují tu liberály nenáviděnou regulaci. Spotřebitel má totiž právo na to, aby místo jogurtu nedostal synteticky upravené muchomůrky, prodejce má právo na to, aby se proti němu ostatní prodejci nespikli a pomocí kartelové dohody jej nezlikvidovali, výrobce má právo, aby dostal za své zboží včas a řádně zaplaceno, jeho zaměstnanci mají právo na slušné zacházení. Bez regulací tohoto typu nemůže volný trh správně fungovat, protože by se dříve či později stal trhem monopolním a mafiánským.
K dalším mantrám liberalismu zpravidla patří ta o nízkých a rovných daních. Souhlasím s liberály, že daně jsou z velké části civilizovaná forma výpalného. Bez daní, případně s příliš nízkou úrovní daní, však bude výpalné vyžadováno necivilizovanou formou, tedy nikoliv finančním úředníkem s klotovými rukávy, ale výrobcem dvoumetrových plotů a dokonalých zabezpečovacích zařízení v tom lepším případě, a zbídačeným lumpenproletariátem či výrostkem s kalašnikovem v ruce v té pesimistické, leč velmi pravděpodobné variantě.
Třetím dogmatem liberálů je to o škodlivosti státu. Stát je zlo a jeho pravomoci musí být všemi způsoby omezovány. Propánajána, tak proč to zlo chtějí řídit? Jak takové řízení může dopadnout? Tak, že tito lidé ten stát vyloupí a zmrzačí k obrazu svému a nakonec, s kapsami plnými peněz daňových poplatníků, řeknou – vidíte toho zmrzačeného a neschopného chudáka, my jsme to vždycky říkali, že stát je zlo.
Velkým liberálním tématem je též svoboda a ochrana lidských práv. Pokud bude těmito "liberály" prosazován princip, že co není zakázáno, je povoleno, a budou vyžadovat respekt ke svým právům a pod různými záminkami ho upírat zbytku společnosti, vzniká ta nejhorší a nejpokrytečtější despocie. Její formování bohužel vidíme v přímém přenosu a symboly jsou Abú Ghraib, Guantanámo, pasy s biometrickými údaji, seznamy protiválečných aktivistů a Američanů arabského původu a další líbeznosti, o kterých většina z nás nemá ani tušení.
Z těchto důvodů jsou pro mne liberálové smrtelným nebezpečím této civilizace – přes všechny proklamace ve skutečnosti podkopávají demokracii a rovnost před zákonem, prosazují neregulovaný trh, nízkými daněmi a nevýhodnou privatizací snižují schopnost státu stanovovat a vynucovat pravidla. A to vše ve jménu prosperity, svobody, demokracie a lidských práv. Podle ovoce poznáte je, praví se v bibli.
