Tomáši Pecinovi se po dlouhém a vyčerpávajícím snažení podařilo dosáhnout toho, že Ministerstvo spravedlnosti po více než 20 letech zveřejnilo seznam soudců, kteří byli předlistopadovými členy KSČ. Jako bonus byli zveřejněni i stejným způsobem stigmatizovaní státní zástupci. Ze zveřejněných seznamů vyplývá, že více než pětina soudců a takřka třetina státních zástupců byla před Listopadem 1989 v KSČ.
Odhlédněme od spekulací, že dlouho odmítané a odkládané zveřejnění seznamů je – po žalobě na Zemanovu vládu a opětovném rozvíření vln kolem Stanislava Grosse – jen dalším pokusem o odvedení pozornosti od Drobilgate, škrtů a připravovaných „reforem“, a pokusme se na celou tuto kauzu podívat z trochu jiného úhlu pohledu.
Předpokládám, že za minulého režimu se soudcem či prokurátorem prakticky nemohl stát člověk, který nebyl členem KSČ. Po Velké listopadové sametové revoluci byl v této zemi (údajně se 2 miliony členy KSČ) většinově odmítnut princip právní diskontinuity („Nejsme jako oni!“ – pamatujete?). Jedním z praktických důsledků tohoto přístupu bylo i to, že soudci a prokurátoři zůstali ve svých funkcích. Pokud by totiž právní kontinuita byla odmítnuta, znamenalo by to také, že budeme muset použít totalitní metody, „komunistické soudce a prokurátory“ do jednoho vyházet, a místo nich na jejich místa povolat absolventy krátkodobých právnických kursů (pravděpodobně s požadavkem na buržoazní původ a příkladný vztah ke kapitalistické společnosti). Nemůže tedy být žádným překvapením, že mezi soudci a státními zástupci je tak vysoký podíl bývalých komunistů. Kdyby si tedy Tomáš Pecina vyžádal seznam soudců a státních zástupců, kteří ve svých funkcích působili před Listopadem 1989, pravděpodobně by se od toho, který po své anabázi konečně obdržel, lišil jen minimálně.
Otázkou je, k čemu jinému, kromě obstrukcí a námitek podjatosti při soudních řízeních, bude zveřejnění seznamu „komunistických soudců“ po více než dvaceti letech od převratu dobré. Snad jenom k tomu, aby se zpětně zjistilo, zda se jejich rozhodování nějak výrazně lišilo od jejich mladších, a tím pádem „znamením hanby“ nepoznamenaných kolegů. A i kdyby se náhodou zjistilo, že soudcové a státní zástupci z „Pecinova seznamu“ jsou do jednoho členy „justiční mafie“, o čemž vzhledem ke svým zkušenostem pochybuji, nebude to kvůli po Listopadu 89 přijaté zásadě o neodvolatelnosti soudců jinak vůbec k ničemu.
