Leden 14, 2012
Autobus MHD pofrkává na ruský zemní plyn, v něm sedí pokojné důchodkyně, starší dámy, užívají si zasloužený důchod ze socialismu, vytahují síťovky a ukazují jedna druhé akční výdobytky z nedalekého supermarketu. Pak přijde řeč na dnešní drahotu a na klub pro seniory, kde se o ně stará nějaká placená animátorka. Život, jak má být. Pak dvě věty o vnoučatech a o tom, jak ti mladí to dnes mají těžké. Společnost a svět jako by neexistovaly. Důchod jim asi naděluje samotný Ježíšek nebo děda Mráz. Ohromný potenciál čilých seniorů na odpočinku leží ladem. Tito lidé s roztomilou sobeckostí dělají pro veřejnou věc totéž, co zbytek společnosti. Jenže otcové a matky rodin začínají se strachem chodit do práce a pozorují tenčící se účet, z něhož živí sebe a své děti. O důchodu se jim za dnešního stavu společnosti může jen nechat zdát. A socialističtí pracující, nynější důchodci, pozorují sami sebe a svůj blížící se konec, ukolébaní ve stavu sekundární infantility.
Před dvěma a půl tisíci lety putoval jeden muž jménem Battos do Delfské věštírny a ptal se orákula, jak se má zbavit koktání. Mystérium mu řeklo, ať se nestará o blbosti, sebere partu schopných lidí a jde založit novou řeckou kolonii na dosud neobývaném území Lybie. To se skutečně stalo roku 630 př. Kristem. Kyrénská kolonie patřila k tak slavným, že o ní psal i básník Pindaros a dodnes známe jméno jejího koktajícího zakladatele. Politický čin jej učinil nesmrtelným. Battosovu hrobku uprostřed Kyrenské agory archeologové datují do roku 600 před Kristem. Na obrázku vidíte Diův chrám z Kyrény zařazený do světového kulturního dědictví.
Převzato z Umlaufovin
