Perestrojka v ODS

Odhazujeme staré dobré tvrdé jádro a měkký obal a vybíráme nové nějaké jádro a nějaký obal. Sice moc nevíme, jaké to má být, ale bude určitě lepší. Vždyť nám na paty dýchá naše béčko, které mělo filtrovat pouze nespokojence a nyní jim s jídlem roste chuť. A také nesmíme zapomínat na céčko, které posmetalo všechny lidi zprava i zleva, a tím ohrožuje naši superznačku. Nesmíme být arogantní, musíme se rozkročit, ale také se nesmíme rozmýt. Chybí nám jen nějaký pan kníže, abychom lidem mohli říci, že my jsme úplně nová, krásná ODS. Slovo velrybáři a kmotři už se nesmí používat a když ho nebudeme používat, tak tím celý problém přestane existovat. No a sebrali nám Paroubka, takže další kampaň na něm nepostavíme, i když je jasné, že socky jsou fuj.


Tak by se zhruba dalo shrnout poselství posledního Kongresu ODS. Neboli bezobsažné plkání a místo nějaké vize pouze částečná čistka ve vedení. Média se sice rozplývají nad údajným nedodržením dohod a volbou nějakých nových skvělých lídrů, ale celkový obraz je spíše rozpačitý. Relativně nová jména jsou pouze mocní z regionů Pavel Drobil a Pavel Blažek.


Na špici tajícího ledovce je jeden z klasických politických dinosaurů Petr Nečas, který je ve vrcholné politice již od roku 1998 (ale řadovým poslancem byl již od roku 1992). Vždy věrný a tichý vykonavatel rozkazů shora, nikdy, ani v období největších prasáren, nezvedl hlas a nepřišel s nějakou kritikou. Vize nebyly jeho silnou stránkou, co se nalajnovalo na politbyru, to přejal.


Pod ním je "nová" Miroslava Němcová, ve vrcholné politice taktéž od roku 1998 (což podobně jako u jejího šéfa lidem bez sarajevské a opozičněsmluvní sklerózy leccos naznačí), nikdy se nijak výrazněji neprojevila, pouze plnila roli modré arogantní tváře v sukních. Sice asi nebyla součástí nějakých mocenských klik, ale spíše to bylo z nedostatku schopností než chuti, protože stejně jako její šéf vždy držela hubu a krok, a spokojila se s nějakou pohodlnou seslí či trochu prestižnější pozicí.


Dalším místopředsedou je relativně populární Jiří Pospíšil, který poslancuje již od roku 2002, a u kterého velmi dobře funguje celospolečenská skleróza na naprosto nepředstavitelné napojení na justiční mafii. Starý dobrý Čunek odešel a proto je tu nový, krásný a čestný Pospíšil. Lidé zapomínají.


Posledním čestným skautem je Alexandr Vondra. Politikou se zabývá skoro celý svůj dospělý život (od svých šestadvaceti let), před pádem minulého režimu se připojil k Chartě, co mu umožnilo dobrý start na různé posty ihned po převratu. Pracoval i pro krvelačnou zadlužovací socanskou vládu, jako její zmocněnec pro přípravu summitu NATO, později ale dobře vycítil změnu větru a spojil se s ODS. Od roku 2006 patří k tvářím modré strany. Zvláště proslul jako arogantní úderka při prosazování amerického radaru, který on prostě chtěl, a názor veřejnosti ho ani v nejmenším nevzrušoval. Když mu Obama přesně v souladu s tím, co odpůrci projektu předvídali, sebral hračku – varování pan všeznalý ignoroval – zaplavil naše média smutněním, jak on ten radar chtěl a jak jsou Američané oškliví. Málo známou, ale extrémně vypovídající záležitostí o jeho charakteru je kauza golfového hřiště v Klánovicích. Tam tato nová tvář ODS stojí pevně proti veřejnosti a hájí pouze zájmy úzké skupiny vyvolených, kteří dokonce porušují zákon.

 

Převzato z Modré Šance

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments