Pět set karátů k večeři

Silikonová blondýnka. Vypreparovaná jak veverka v přírodopisném kabinetu, vyskákaná z fitka jak chocholouš, mini a jehly, přeplněný výstřih, drcená dietami a módními trendy.

A vrtí si to sedínkou po Wall Streetu, prostředkem ulice.


Vpravo, před budovou New York Stock Exchange, stojí stařík finančník. U nohou mu stojí tři kufry (tím jsme ovšem do mrtě vyčerpali vše, co mu stojí), v jednom zlato a drahé kovy, to co chrastí jsou diamanty, v druhém akcie, bankovky a ostatní aktiva v hodnotě stovek milionů dolarů a ve třetím kufru má klíče od hotelů, továren, mrakodrapů a obchodních domů po celém světě. Všechno jeho, vlastní, neb je to vlastník.


Na druhé straně ulice postává třicetiletý šestapůlstopý kulturista, krasavec k pohledání, košile i kalhoty se mu na různých místech boulí přehnaně nadimenzovanými údy. U nohou se mu válejí také tři kufry. V jednom nářadí všeho druhu včetně zbraní, v druhém potraviny, drogistické zboží a léky a balená voda na pět let dopředu, ve třetím ošacení, velký stan a malá skládací koupelna.


Oba pak mají na krku ceduli: Hledám ženu za účelem sňatku!


A teď jste jistě napnutí, koho si blondýnka vyvolí. Těžká volba, holka vzdychá, ňadra se dmou jak spinakr na plachetnici, ale pak neomylně zamíří ke staříkovi. Prej se o něj bude starat až do jeho brzkého konce, jako vlastní máma.


Střih, jsme na úplně opuštěných tichomořských ostrovech, dva vedle sebe, odděleny hladinou moře a kilometr vzdálené. A na jednom stařík a na druhém mladík, včetně kufrů. Průlivem pádluje blondýna na kajaku, lodičky s jehlami sundané, jinak by do lodi udělala díry, místo sedínkou (na té sedí) vrtí celou lodí, neboť nalepené drápy znemožňují pevný úchop dvojlistu. A taky to moc neumí.


A položíme si stejnou otázku, s jakou jsme se trápili na Wall Streetu: Koho si ta mrška asi vybere, ke kterému z nápadníků zamíří své čtyři lodičky (jednu s panáčkem probodnutým piercingem), když víme, že je to nafurt, tady už naši trojici nikdo nikdy nevypátrá?


No jistě, mateřské city byste u ní teď hledali marně.


Ekonomické procesy jsou často modelovány skrze různá zjednodušení, také tím pustým ostrovem, aby nám do nich nezasahovaly rušivé jevy. I já jsem tento princip použil a za pomoci dvou pustých ostrovů a silikonové blondýnky s jejím neomylným ekonomickým instinktem dokázal, že bohatství vlastníků něco váží pouze tehdy, když ho mohou uplatnit v lidském společenství. Skrze sílu kooperativního chování lidí bohatství vzniká, přisvojují si ho pak nemnozí a používají jak ke svému marnotratně, zběsile, odporně blahobytnému životu, tak i k dalšímu zotročení mnoha dalších lidí, kteří pro a na kapitalistu pracují, vytvářejí jeho zisk. Zamlžení tohoto principu obsahem finančníkových tří kufrů a trapným žvaněním liberálních ekonomů na téhle staré pravdě nic nemůže změnit.


Nicht wahr, Karl?


Tedy ještě jednou, někdo si to pořád nechce pamatovat: pouze existence lidské společnosti s dělbou práce i osudů je prvotním zdrojem a také jedinou možností pro využití a uplatnění finančníkova, továrníkova, obchodníkova štěstí, když se v jeho povětšinou amorálně získaném vlastnictví naakumulovala fyzická i duševní práce tisíců, statisíců a milionů lidí, kteří byli o významnou část plodů své práce obráni díky nespravedlivě nastavenému systému. Přinuceni k otročení klackem, zvaným vlastnictví. Když už tuhle poučku snad umíte, tak proč pořád žvaníte o tom, že jedině individuální nasazení vlastníkova a manažerova geniálního pracovního umu dává lidem práci a hodnota jejich výkonu proto musí být odměněna v tisíci, desetitisíci a stotisícinásobcích oproti průměrnému platu, to v případě vlastníků, a v pětisetnásobku v případě manažerů? Pokud tedy vlastníci někomu práci dávají, tak to dělají blbě, protože půl milionu lidí v kotlině práci nemá, v protikladu k socíku, kdy i bez vlastníků byli zaměstnáni všichni! (Samozřejmě – takové centrální plánování a diktatura proletariátu jsou asi tak stejně produktivní a prospěšné nástroje, jako jsou dnes deriváty, toxické balíčky finančních produktů a trh trhu s hypotéčním trhem.)


Jestliže se vrátíme zpět k přírodě a za zády nemáme NYSE, platí jenom schopnost jedince konkrétně a produktivně pracovat, postarat se o sebe i jiné skrze výrobní dovednost, celospolečenskou užitečnost jeho konání, pracovní morálku a inteligenci. Kufry narvané bankovkami a akciemi a umění spekulantů, schopnost protáhnout skrze burzy celého světa miliardu a vydělat na ní třicet procent, to na pustém ostrově váží asi tak stejně jako hovínko mouchy, která si na kmenu palmy na našeho finančníka právě brousí sosáček.


Dočká se velmi brzy, protože nutriční hodnota zlata a diamantů je nízká.


Prakticky žádná.

 

(K článku můžete bez registrace diskutovat i ZDE.)

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

 

Foto: zdroj

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments