V paktu OSN o občanských a politických právech je právo na sebeurčení národů výslovně vyčleněno jako vůbec základní a první lidské právo – je ovšem – jak je vidno z posledních reakcí na výsledek krymského referenda – právem nikoliv pro každého, ale výhradně jen pro ty „naše“. Například pro Kosovce. Těm se tohle právo muselo uznat už proto, že v něm šlo o jasný tah proti Srbsku, jehož Titovi partyzáni se za války nepěkně chovali k německým divizím, které sem byly vysílány, aby oblasti partyzány ovládané tzv. pacifikovaly. Tohle německá vláda (a potažmo tedy i EU) Srbsku dodneška prominout pochopitelně nemohou – a proto (ale nejen proto) bylo referendum v Kosovu uznáno jako pravoplatné a Kosovo svou nezávislot získalo. Tím druhým "proto" byla skutečnost, že v Kosovu plánovali Američané už dlouho předtím zřídit svoji nejmohutnější vojenskou základnu v Evropě, a Kosovci, vděční za dar nezávislosti, byli pro US Army samozřejmě daleko výhodnějšími vyjednávači – a spíše nadšenými přitakaváči – než nevyzpytatelní a už z dob 2. světové války poněkud podezřelí Srbové.
Tam tedy sebeurčení ano, bez řečí a též s nadšeným Schwarzebergovým souhlasem, ale na Krymu, to už je jiná, tady je třeba referendum odmítnout jako nezákonné jednoduše proto, protože není protiruské a je naopak proruské. Protože také Rusové – jak známo – se za války chovali nepěkně k německých divizím, které je přišly zlikvidovat, což německá vláda (a potažmo tedy i EU) dodneška nemohou Rusku prominout a považují celou záležitost za nepřístojnost takové závažnosti, že k neuznání krymského referenda stačí bohatě jak jim, tak též naší nové české vládě. Zvlášť pak s přihlédnutím na okolnost, že pojednávané neuznání krymského referenda představuje víceméně jen manévr z nouze a v podstatě krok ústupový, když se původně počítalo s řinčivou ofenzívou. V tichu a klidu se po vítězství na Majdanu měla nová ukrajinská vláda zapojit jak do EU, tak do NATO, do východních oblastí už "poevropštělé" Ukrajiny se měly přepravit americké rakety středního doletu, v kterémžto okamžiku by se celá raketová obrana Ruska ocitla na hromadě. Přístup k velkému nerostnému buhatství Ruska, které M. Albrightová už před lety označila za historicky nespravedlivé, by se tak prospektorům z USA otevřel dokořán.
Občané Krymu tenhle plán, jak vidíme, pozdrželi či zkomplikovali. Protože s tím, jak přičinlivě Západ přiživoval majdanský požár, přišel na ruské straně čas obezřelosti.
