Občané, dnes se dějí opravdu hrozné věci. Nejen, že vás zabijí pro nic za nic na ulici, ale došlo to dokonce i tak daleko, že vás dneska zamordují pro nic za nic i na záchodě. Už nemáme v těle ani kousku studu, ohledu a úcty, a tak vraždíme druhé i v takové intimní chvíli. A možná právě proto.
Dokonce i odsouzence před odchodem na popraviště, nechávali dříve v klidu vykálet, aby ten vyvrhel nepodělal při té choulostivé záležitosti svoji popravčí četu u šibenice. Dnes se však již vůbec nic nectí. Připraví vás o klidně život, když jste zrovna v tom nejlepším.
Sedím si tak včera jen tak jakoby nic na toaletě. Je to takový můj zvyk. Přiznám se, že dosti vyhledávaný. Nevím, jak vy? Možná také rádi navštěvujte WC. Pokud nikoliv, stejně vám nic jiného nezbývá. Venku se močit a kálet nesmí. Pošpinili byste demokracii.
Jak si tak na té keramické míse sedím a snažím se uvolnit vyměšování, tak jsem si všiml jedné neobvyklé věci. Mimochodem, možná se také rádi vyměšujete. A možná se o to také musíte usilovně snažit, a ono to jako na potvoru nejde, nejde a nejde. Nejen ekonomika, ale i vyměšování si s námi dělá, co chce.
Ostatně není divu, když celý život musíte jako ti nehorší kriminálníci stále jenom sedět, sedět a sedět. Od narození sedíte v doma i v kočáře, dále pak ve škole mateřské, základní, zvláštní, speciální, střední, odborné, vyšší, dívčí, vysoké a jiné. Sedíte v zaměstnání, doma, v hospodě i při dopravě.
A když zlobíte a jste neposední, tak pak sedíte i v tom kriminále. A můžete si přitom pořád jenom pochvalovat. Před takovými 2014 lety jednoho takového neposedu rovnou ukřižovali, a byl to dokonce jenom obyčejný bezdomovec.
Nemoci pocházející z posedavého způsobu života snad není potřeba příliš důvěrně popisovat. U každého ušlechtilého, kulturního a civilizovaného občana se záhy projeví. A léčí se tím, že se sedí, sedí a sedí ještě více a více než předtím. Anebo se pak jenom leží, leží a leží. Anebo se dozajista a dočista úplně zhebne. Když se ty demokraticky civilizované potíže projeví, na jakýkoliv pohyb, který by je léčil, je již obvykle zcela pozdě.
Pak vám vymění klouby, odříznou prostatu či kus střeva, transplantují játra a ledviny, přidělají vývody, napojí vás na budíky a počítače, vytlučou z lebky kus mozku, a vy si při tom všem náramně pochvalujete nad tím, jak daleko pokročila ta úžasná lékařská věda. Jste nadšením bez sebe, jak pokročila v tom prznění a mrzačení člověka.
Bodejť byste si naříkali, když vám přece ta skvělá medicína umožnila, abyste si ještě alespoň na chvíli užívali toho krásného života, svobody a demokracie. Sice sotva lezete, vzdycháte, skučíte, polykáte prášky, držíte odporné diety a makáte přesčas, ale stojí to za fakt to. Jediné, co vás přitom všem vůbec nebolí, je jedině to neustálé vraždění, které vysílají v televizi od rána do večera. Máte jej do sebe stále vstřebávat, vstřebávat a vstřebávat, ale nesmíte jej nijak vyvrhnout.
Ve správné demokracii musíte jíst a pít, co hrdlo ráčí, pod brutálním tlakem žrát a chlastat, co se do vás vejde i nevejde. Máte do sebe pěchovat všechny ty sračky, které vám tak drze a draze prodávají, ale nesmíte nijak vypouštět moč a vyměšovat výkaly.
Močení a vyměšování je v demokracii zásadně nepřípustné, neboť tím nepříjemně zasahujete do práv a svobod ostatních občanů. No, uznejte sami, jak by vám bylo, kdyby k vám domů chodil někdo jen tak kálet?
Jo, abych se vrátil k tomu hlavnímu, tak jak tak sedím opuštěně na tom záchodě, tak jsem si něčeho všiml. Mimochodem, v antice bylo společné kálení běžnou společenskou událostí. Vztahy, které se navázaly na záchodě, byly jistě nerozborné.
Pokud se seznamujete na základě něžných dotyků dutinou ústní, dopadnete stejně, jako to neslavně skončilo s tou věčnou láskou k Sovětskému svazu. Najednou vás kopnou někam, a zaprodají proti všem slibům věrnosti svému údajně nejhlavnějšímu nepříteli. A tak se dneska zase věšíme na krk někomu jinému, dokud si i on s námi jako obvykle nevytře ten svůj zasviněný konečník.
A jak tak sedím na tom záchodě, koukám, že po podlaze čile běhá rybenka. Potvora jedna. Je to jeden z nejstarších organizmů na této planetě. Přežila prý několik nukleárních válek, a také všechna ta humanitární bombardování láskou, pravdou, vítězstvím a jiným svinstvem. A pořád, mrcha jedna ještě žije! Stejně tak jako v té demokracii, přežijí i u vás na záchodě jen nevětší svině.
A tak, jak tak sedím na té toaletní míse, tak jsem tu rybenku praštil pantoflem, až dočista zhebla. Přežil jsem. Nemá tam co dělat, mrcha jedna! A vy ostatně také ne!
