Aktuální situace je mimořádná, proto by měla vyžadovat i mimořádná řešení. Jedním, které se téměř automaticky nabízí, je superdividenda ČEZu. Tento bumbrlíček každý rok generuje příjmy ve výši několika desítek miliard a nedá se předpokládat, že by se v nějakém blízkém a dokonce i vzdálenějším horizontu propadl do ztráty. Energetický gigant navíc nasyslil na účtu nerozděleného zisku a v kapitálových fondech 130 miliard korun (na dividendu je každoročně určeno jen 50 až 60 procent zisku).
Samozřejmě různí "hospodáři" spustili povyk, jak jde o populismus a největší pravicový ekonom neboli chemik Miroslav Kalousek přišel dokonce s absurdním tvrzením, že by ze superdividendy těžili jen soukromí akcionáři. Samozřejmě, že soukromí akcionáři by inkasovali přibližně 30 procent z vyplacené částky, ale stát by získal téměř 70 procent. Pokud by se rozdělovalo celých 130 miliard, tak by to pro stát činilo "bezvýznamných" 90 miliard. V dalších letech, při obecně předpokládaných ziscích ve výši kolem 50 miliard a každoročním vyplácení celého zisku v období krize by to mohlo být kolem 35 miliard.
Jedinou racionálněji znějící výtkou proti superdividendě a následnému využívání celého zisku je připomínka, že ČEZ se musí modernizovat a případně dále rozvíjet. Jenže když se podíváme na jeho tučný účet nasyslený z minulých let a připomeneme si expanzi této firmy do zahraničí a různé již běžící modernizační projekty, tak je docela jasně vidět, že zdroje v ČEZu na nutnou činnost byly a jsou a přesto firma dosahovala a dosahuje nádherných zisků*.
Co může být příčinou odporu některých lidí vůči vyplacení superdividendy ? Jistotu nemáme, ale když se člověk podívá na privatizační kulturu u nás ale i ve světě a falešné dogma o soukromém neboli nejlepším vlastníkovi, tak jistá nápověda by tu byla. V rámci jakéhosi "nutného" projektu, jako například přelití povinných odvodů penzijním fondům by mohl padnout návrh na privatizaci většího balíku ČEZu a při známé "šikovnosti" našich politiků by stát mohl velmi rychle přijít o majoritu a nebo rovnou by firma byla prodána celá. Co by nejpravděpodobněji udělal nový skvělý soukromý majitel ? Podobně jako v případě naprosté většiny jiných akvizic na celém světě, kde koupená firma měla spoustu volných prostředků by si rychle schválil výplatu …. superdividendy.* A občan by se měl radovat, tržba za ČEZ by pravděpodobně také doplnila kasičku penzijních fondů a dříve populisticky nerozdělený zisk by racionálně a moudře zamázl náklady na nákup energetického giganta jakési soukromé firmě. To se nám přeci vyplatí.
* Příklad: Řekněme, že by ČEZ nic nekupoval v zahraničí a nic nemodernizoval, v nákladech by byl jen normální provoz – víme samozřejmě, že to není pravda. Na proinvestování naprosto celého aktuálního zisku by potřeboval souběžně stavět přibližně 5 jaderných reaktorů najednou (na Slovensku bude se 50 procentním podílem podílet na rozestavbě Bohunic za 100 miliard a práce se odhaduje na 10 let). Reálnost takové situace může každý posoudit sám.
