Vláda si k lidu dovolí jenom tolik, kolik jí dovolí lid. Pokud si lid nechá srát na hlavu, může vzít jed na to, že mu ji vláda s gustem posere. Proto je třeba ocenit dnešní demonstraci státních zaměstnanců, kterých odbory, které ji organizovaly, očekávaly dvacet tisíc, a ono jich přišlo tisíců třicet (a podle některých odhadů až čtyřicet), kterou dali státní zaměstnanci najevo, že se nebojí ozvat a připomenout panstvu, že nejsou jen onuce na jedno použití.
A reakce politiků jasně ukázala, že připravované škrty jsou především chaotickým projevem ideologického fundamentalismus, a až potom, možná, snahou o řešení stavu státních financí. Panstvo, v čele s prezidentem Klausem, který si plete stávku s demonstrací, se zmohlo jen na posměšky, urážky a projevy zoufalství v podobě vzkazu ministra vnitra, že kdyby se nerozbily jedny dveře, zbylo by dost na platy. Vláda se namísto hledání řešení stylizuje do role hrdinů protizaměstnaneckého odboje a premiér Nečas se prsí, že odborům v ničem neustoupí. Už chybí jenom patetické prohlášení, že s teroristy se nevyjednává. Jako kdyby usilování o vlastní prospěch a budování vyjednávací pozice, které je v případě jiných společenských skupin prvořadá ctnost, byl v případě (odborově organizovaných) zaměstnanců zločin.
Přitom odbory by určitě byly schopny a ochotny ustoupit a vzdát se některých výhod, či minimálně přistoupit na zmražení platů, pokud by nimi vláda jednala jako s partnerem, a nedávala předem najevo, že se s nimi rozhodně dohodnout nechce, ale především pokud by měly pocit, že sanaci státního rozpočtu nemají nést na svých bedrech jen zaměstnanci, ale že se na ní podílejí všechny složky společnosti. Pokud by škrty na jedné straně doplnilo progresivní zdanění a zvýšení daně z příjmu právnických osob na straně druhé, hned by vládní rétorika o „rozpočtové odpovědnosti" zněla věrohodněji. Takto se ale nelze zbavit dojmu, že deficit státního rozpočtu (způsobený mimochodem především zpronevěrami, neschopností či přímo kriminálním jednáním politiků, a neschopností, či přímo neochotou, vybírat daně) je pouze vítanou záminkou k okleštění práv zaměstnanců a privatizaci toho, co ještě zbývá. Kalouskovo a Nečasovo „doba je zlá, všichni musíme přinést oběti" tak sice zní jako „my", ale znamená „vy".
Pikantní na celé věci je, že se jedná o státní zaměstnance, tedy o zaměstnance právě té vlády, která jim nyní nasazuje psí hlavu, ostentativně jimi pohrdá, líčí je jako přeplácené darmožrouty a populisticky slibuje, jak je vezme u huby. Vládě asi vůbec nedochází, že kvalita práce jejích zaměstnanců je i její vizitkou. A asi si neuvědomuje ani to, že chce-li kvalitní práci, musí za ni také adekvátně zaplatit. Pokud vláda své lidi nezaplatí, nesmí se divit, že podle toho bude jejich práce vypadat. Jak chce vláda konsolidovat státní finance a udržet stát v chodu se stáním aparátem tvořeným špatně placenými úředníky bez motivace a zájmu o věc, to je mi záhadou. Ale třeba to ani nechce. Loupeživým politikům typu Kalouska nefungující stát, který jim nebude překážet v jejich pletichách, určitě nevadí.
Měl by ale vadit ostatním občanům, všem těm, kteří nikdy nic nedostali jako „všimné", ale na vše si museli vydělat vlastní prací, a nyní potřebují alespoň elementární naději, že jim jejich majeteček nebude ukraden, protože policistů je málo a tak zoufale neschopných, že se jich zloději nemusí bát, nebo že jim shoří jenom proto, že ve vedlejší ulici puberťáci zapálili kontejner, od kterého chytil přilehlý dům a od něj další a další, protože hasiči jaksi nebyli… byli ušetřeni. V tom svatém nadšení pro šetření na špatném místě se jim to docela dobře může stát.
A to nemluvím o bezejmenných a neviditelných učitelích, kteří přes všechny nedostatky našeho školství lopotně udržují alespoň nějakou vzdělanost, a tím i naději na budoucí prosperitu a svobodu (sic!), či špatně placených zdravotních sestrách, na kterých především záleží, zda člověku, kterého opustilo zdraví, zůstane alespoň elementární lidská důstojnost.
Všichni ti, kteří se nyní radují ze snižování platu státních zaměstnanců, by si měli položit dvě otázky: Chci dobře fungující stát? Skutečně věřím tomu, že jej mohu mít zadarmo? Lidé by měli konečně vzít na vědomí, že ať si politická garnitura a pisálkové z novin říkají, co chtějí, tak za práci se platí. A měli by proto podporovat „své" odboráře, kteří dnes demonstrovali i za ně. Pokud totiž přestane být stát schopen plnit své funkce, dotkne se to především jich. Lidé jako Nečas či Kalousek odejdou středem, třeba na Bahamy.
Na rozdíl od předsedy Senátu i myslím,že dnes demonstrovali především kvalitní zaměstnanci, protože pouze těm kvalitním záleží na tom, jak dobře svoji práci odvádějí a chtějí mít pro to potřebné podmínky. Ulejvák se dokáže ulejvat vždy a všude.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
