„Nepokoje na Šluknovsku hýbou společností. Vyjadřuje se k nim kde kdo, nabízena jsou různá vysvětlení vzniku problémů, méně již reálná řešení.“
Takhle bych klidně mohl začít i já, ale toto je citace úvodu textu Yamato-sana Časový faktor nepřizpůsobivých, ve kterém jedno takové podle něj „reálné řešení“ nabízí. „Řešení,“ ze kterého jsem zcela konsternován, protože nenavrhuje nic menšího, než prolomení ochrany individuálních lidských a občanských práv „nepřizpůsobivých“, nebo jak je on sám nazývá „neproduktivních“. Kdyby šlo jen o exces, úlet ze vzteku, prosím, ale mám důvody k obávám, že se jedná o myšlenky, které „majoritě slušných občanů“ nejsou zdaleka cizí a mohly by vynést na vrchol nějakého toho Vůdce dříve, než si lidé vůbec uvědomí, čemu že mu že to vlastně fandí.
Yamato-san: „Nyní zde máme několik set tisíc vysoce nepřizpůsobivých neproduktivních lidí, kteří se však nejvíce množí (roční přírůstek blízký 4%). Již nyní představují ohromný problém, co až jich bude milion a víc?“
Ten, kdo kdysi řekl: „Člověk, to zní hrdě,“ by u Yamato-sana asi tvrdě narazil, tady se totiž s žádným člověkem, s žádnou svobodnou lidskou bytostí nepočítá, tady se člověk degraduje na výrobní faktor. Co to vůbec znamená, že je člověk produktivní, nebo neproduktivní? Kdo a jak to bude měřit? Bude pro míru produktivnosti rozhodující výše daní, nebo výše mzdy? Je nezaměstnaný neproduktivní? A co nemocný, nebo starý? A kdo je produktivní? Je produktivní poslanec, učitel, spekulant, majitel fabriky? A co třeba takový hasič? Ten je přece v ideálním případě absolutně neproduktivní! Budou zřízeny speciální „produkční soudy“, které budou rozhodovat o tom, kdo je ještě produktivní a kdo již neproduktivní, bude na to úřad, nebo se to zadá soukromé firmě? Možnosti korupce a šikany neomezené… Ale když už mámě „lidské zdroje“, proč bychom nemohli mít také „lidský odpad“, že?
– Likvidace "sociálního" systému podporujícího každé narozené dítě, omezení podpory na tři děti.
Tím ovšem budou bity především ty děti. Ano, je to takový pěkný starozákonní nápad, který jde přímo proti potížím s demografickým vývojem a poklesem porodnosti. Tak co vlastně chceme? Více, dětí, nebo méně dětí? Nebo je to tak, že chceme více čistých bílých dětí a méně špinavých snědých dětí? Každopádně dost pochybuji o tom, že by snížení přídavků na děti nějak zásadně omezilo jejich počet v rodinách, které z nich údajně tyjí, mnohem spíše bude výsledkem jenom hlubší chudoba a tím hlubší a vytrvalejší problémy. Ale máme čárku za nekompromisní přístup.
– Tuto podporu poskytovat formou daňových úlev, nikoli přímých peněžních dávek. Kdo dlouhodobě nepracuje nemá nárok mít děti!
Zlatý hřeb programu! Ocení zejména matky na mateřské dovolené. Místo potratových komisí zřídíme komice fertilizační a každý, kdo bude chtít mít děti, bude muset předložit potvrzení o příjmu. Párům s příjmem pod danou hranici nebude založení rodiny povoleno. Těhotné ženy, které přijdou o práci, budou muset povinně na potrat. Kdo je nezaměstnaný déle než určenou dobu, bude povinně sterilizován. Platí samozřejmě i pro absolventy. A jak k tomu přijdou třeba nezaměstnaní, kteří přišli o práci, protože měli šikovného šéfa, který v tom uměl chodit, a fabriku přivedl na buben? Přijdou k tomu jako slepý k houslím, ale může je hřát vědomí, že jsou rozpočtově odpovědní. Nehledě k tomu, že daně platí jen ten, kdo pracuje, jenže takový potřebuje pomoc mnohem méně, než ten který práci nemá. Takže nakonec vlastně jen další variace na degresivní daň.
– Vytvořit u nepřizpůsobivých pracovní návyky. Přinejhorším i za cenu vytváření "práce pro práci", toto však příliš nehrozí, neb práce je ve skutečnosti dost.
Krásný příklad toho, jak rychle a jednoduše vyřešit problém, se kterým si již desítky let neví rady nikdo na světě, totiž nezaměstnanost: prostě prohlásíme, že práce je dost, a kdo nepracuje, je flákač a parazit. Nebo kde se tedy berou nezaměstnaní, když práce je dost? Nejde totiž o to, jestli existuje kvantum práce, kterou je možné vykonat, jako například ručně přeházet důlní výsypky tam, a zase zpátky, ale o to, jestli je za tu práci někdo ochoten zaplatit, protož je potřebuje. Za práci se totiž platí, víme? Najednou není problém celý slavný trh i s jeho rovnováhou nabídky a poptávky škrtnout a prohlásit, že práce je dost. Opravdu si nedovedu představit, jak by se problémy způsobené nedostatkem pracovních příležitostí daly vyřešit pracovní povinností? Přece kdyby ta práce byla, tak by nezaměstnaní mohli pracovat již nyní. Takže i kdyby se ty pracovní návyky u „neproduktivních“ podařilo vytvořit, k čemu jim budou, když je nebudou mít kde uplatnit?
– Žádná tolerance a omlouvání kriminality, asociálního chování atd.
Jediný bod, proti kterému nemám jiné námitky, než čistě technické. Jak to zařídit? Více policistů, více věznic, více bachařů? Tresty odnětí svobody bez soudů, nebo zavedení tělesných trestů? Jaká je záruka, že se drakonická opatření zavedená kvůli „neproduktivním“ neobrátí například proti politické opozici? Stačí u nepohodlného diagnostikovat malou produkci loajality a už to jede.
– Kdo dlouhodobě neplatí daně, ale je živen ostatními, nemůže mít stejná práva!
Takže úspěšní plenitelé a velcí vlastníci nemají mít stejné práva jako státní úředníci? Poslanci nemají mít stejné práva jako cizinci s trvalým pobytem? Až bude nulová nezaměstnanost a právo na práci, pak si s pánem bohem perzekvujte nezaměstnané, jak je vám libo, ale do té doby je nemravné trestat někoho za něco, za co není zodpovědný. Ale autor měl asi na mysli, že chudí by neměli mít stejná práva, jako bohatí, to je takový ideál některých „pokrokových“ lidí. Dnes je to majetek, zítra to může být pohlaví, národnost či názory, hlavní je deklarovat, že lidé si nejsou rovni a nemohou očekávat nějaká práva jenom proto, že jsou také lidmi. S takovouhle bychom se ovšem jednou mohli dočkat toho, že laboratorní zvířata budu mít širší práva, než lidé, protože jsou, na rozdíl od lidí, produktivní.
To, co je Yamato-sanem předkládáno jako řešení, podle mě nic vyřešit nemůže už jenom proto, že si plete příčiny a následky. Příčiny jsou primárně systémové, nikoliv kulturní, či etnické. Kultura chudoby je odpadním produktem systému, ve kterém není z podstaty věci místi pro „neproduktivní“ jedince z řad nevlastníků. To, co Yamato-san navrhuje, problém vyřešit nemůže, může to ale velmi tvrdě a nespravedlivě dopadnout na lidi, kteří jsou tzv. slušní, pracují a pracovat chtějí, ale z nějakého důvodu o práci přijdou. Yamato-san chce trestat, ale trest není a nemůže být řešením, řešením může být jedině pomoc a eliminace kultury chudoby, nikoliv její kriminalizace.
Yamato-san navrhuje něco, co by ještě před pár lety znamenalo jistou cestou do morálního vyhnanství, ale dnes se to zdá být stále více salonfähig. S takovouhle ovšem můžeme záhy skončit u toho, že nacisté nic zlého nedělali, jenom trochu předběhli svoji dobu.
Převzato z blogu Tribun
