Poloviční reformy, neodvratné krize

Dobrou zprávou je, že následkem současné krize se politici a tvůrci veřejného mínění v USA obecně shodují v tom, že reformy finančního sektoru a dokonce i zdravotnictví jsou nutné. Tou špatnou je, že současné reformní návrhy vypadají spíše jako další náplast než opravdové řešení.

Celkem se už shodneme na problémech

V USA už dnes málokdo zpochybňuje, že až polovina finančních transakcí je zatím mimo jakýkoliv regulatorní rámec, že centrální banka (FED) a Kongres v dohledu a uplatňování existujícího rámce selhaly, a že ve své silné pozici na trhu a vůči státu finanční instituce systémově podceňují rizika v honbě za krátkodobým ziskem. Málokdo protestuje proti tvrzení, že život na dluh se v Americe musí stát minulostí. S veřejným dluhem dosahujícím 73% HDP (ve srovnání s průměrem 69% HDP v EU), a deficitem 14% HDP si už získaly všeobecnou pozornost i neudržitelné výdaje na zdravotnictví (jejichž průměrný šestiprocentní růst ročně už dlouhou dobu převyšuje růst HDP). Celkové výdaje na zdravotnictví se letos odhadují na nevídaných 18% HDP (ve srovnání s např. 12% HDP ve druhém nejnákladnějším zdravotnictví na světě, což je švýcarské). Z těchto má letos jít přes 8% HDP z veřejného rozpočtu. A v kontextu životních nejistot způsobených krizí, si už málokterý politik dovolí odporovat Obamově záměru zajistit zdravotní pojištění pro 48 milionů Američanů, kteří žádné nemají.

Ze všeobecné shody na problémech ovšem nevyplývá zájem na seriózním řešení. Demagogie a vliv zájmových skupin zatím, zdá se, takové řešení dokonce vylučuje.

… a v tom, že řešení nemůže jít příliš hluboko

Současné návrhy nových regulací pro finanční sektor by zabránily alespoň těm nejhorším případům legálního okrádání (viz třeba případ Amherst Holdings, který v mnohonásobném objemu prodával de facto spekulativní pojištění na aktiva, která sám vlastnil). Také by poskytly FEDu nové pravomoci ve vztahu k nebankovním finančním institucím. Zjednodušeně lze říci, že FED by tak získal pravomoc monitorovat rizika a zasáhnout vůči jakékoliv finanční instituci, která by (zejména vzhledem ke své velikosti) svým pádem mohla poškodit celý finanční systém. Je zarážející, že i tyto minimální návrhy narážejí na opozici „ochránců finančního trhu před státem“. Ještě více zarážející však je, že ve věci nedávného selhání FEDu a Kongresu a zjevného morálního hazardu manažerů finančních institucí ve vztahu k zisku a rizikům, současné návrhy mlčí.

Ač má Obama okolo sebe některé z nejlepších akademiků a finančních expertů, kterým je problém zřejmý, neexistuje politická vůle k tomu, aby se v tomto směru alespoň otevřeně diskutovalo o technických možnostech, jak tento problém řešit. Jak například změnit systém odměňování ve finančních institucích, aby byli manažeři zainteresováni na tom, hlídat si dlouhodobá rizika? (Jinými slovy, jakým způsobem provázat odměny a osobní majetek manažerů s dlouhodobými výsledky jejich práce?) A jak zainteresovat členy Kongresu a FEDu, aby systémová rizika v budoucnosti nepřehlíželi? Toto jsou obtížné ale nutné otázky k vyřešení (mezinárodně), pokud se má předejít dalším globálním finančním krizím v budoucnosti.

Současné návrhy na zdravotnické reformy v USA se zaměřují na možné způsoby, jak zajistit zdravotní pojištění pro všechny Američany. Ti, kteří v současné době zdravotní pojištění nemají, si většinou buď nemohou dovolit platit vysoké příspěvky (v průměru dosahující 12,000 dolarů na rodinu ročně) nebo jsou tzv. nepojistitelní vzhledem ke svému dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu, a jsou tedy komerčně nezajímaví pro soukromé zdravotní pojišťovny. Obamův návrh tedy přišel s myšlenkou státní zdravotní pojišťovny, která by svými dotacemi zdravotní pojištění těchto rodin umožnila. Státní zdravotní pojišťovna, která by případně postupem času mohla získat i zdravé a finančně zaopatřené pojištěnce, se však jeví existujícím soukromým zdravotním pojišťovnám jako nezdravá konkurence.

Ještě horší pro budoucnost Ameriky ale je, že pojišťovnická lobby zatím znemožňuje zavedení smysluplných opatření na omezení růstu zdravotnických nákladů. Nutné otázky, jak zainteresovat poskytovatele péče a zdravotní pojišťovny na zdraví spíše než nákladné léčbě pacientů, na poskytování ekonomicky výhodné kvalitní péče a na omezení administrativních nákladů celého systému, zůstávají stranou. Přestože analýza problémů amerického zdravotnictví uveřejněná Bílým domem odhaduje, že se v americkém zdravotnictví výslovně proplýtvá třetina všech výdajů a že zdravotní výdaje porostou za hranice 30% HDP během 20 let (z nichž téměř polovina má být uhrazena státním rozpočtem, zatímco v základních ukazatelích zdraví obyvatelstva Amerika zaostává za většinou zemí OECD), jsou současné návrhy reforem ve věci zpomalení růstu zdravotních výdajů celkem bezzubé. Toto je pro budoucnost amerických veřejných financí a ekonomického růstu velmi znepokojující.

Nějakou dobu to zase vydrží, než to ostatním dojde

A snad nejvíce znepokojující je, že kromě těch pár přemýšlivých se Američané těmito záležitostmi zatím neznepokojují (a např. nutnost podstatného zvýšení daní v budoucnosti nepřipouštějí). A to mě vede k mé závěrečné úvaze: Je země, ve které v dnešní době polovina obyvatelstva věří, že se lidstvo „vyvinulo před 10,000 lety společně s dinosaury“ (ve srovnání se 40% kteří prostě připouštějí úlohu Boha ve vývoji lidstva a 10% ateistů) – jinými slovy, kde úroveň všeobecného vzdělání je nižší než v ostatních rozvinutých zemích – hůře připravena na to, prosadit seriózní řešení současné krize a odvrátit ohrožení budoucí prosperity? Pokud Amerika navíc ztratí přitažlivost pro nejschopnější mozky a ruce z celého světa, bude pro ni toto století opravdu hodně odlišné od toho minulého.

Poznámka: V roce 1998 jsem byla pozvána americkým nejvyšším kontrolním úřadem (Government Accountability Office), abych poradila při analýze fiskálních rizik v USA. K úlevě všech tehdy moje „Fiscal Risk Matrix“ produkovala celkem nudné výsledky dlouhodobé fiskální stability, rozpočtových přebytků a klesajícího veřejného dluhu. Když si uvědomím, jak drasticky se situace zvrátila za pouhých 10 let, připouštím, že za dalších 10-20 let může být svět (včetně místa Ameriky v něm) velmi odlišný od toho současného.

Ale konec chmurným myšlenkám a připravujme se na letní dovolenou!

Tímto článkem navazuji na některé své předchozí na téma ekonomické krize a zdravotnictví (k dispozici zde).
 
Převzato z blogu autorky na www.aktualne.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments