„ V pátek ráno ministryně zahraničí hodlala předložit k hlasování v RB OSN rezoluci o příměří, ale my jsme nechtěli, aby pro ni hlasovala“, řekl Olmert. „Řekl jsem, že chci k telefonu presidenta Bushe. Pokoušeli se mi sdělit, že je právě uprostřed svého proslovu ve Philadelphii. Řekl jsem jim, že mě to nezajímá a potřebují s ním mluvit teď hned. Sestoupil z pódia, šel dovnitř a vzal si můj telefonní hovor.“
„Počkejte, jak tomu mám rozumět“, napsal jeden můj přítel v reakci na novinovou zprávu, že izraelský premiér Olmert odvelel amerického presidenta Bushe z pódia, na němž pronášel svůj projev, aby mu sdělil izraelské pokyny ohledně toho, jak mají Spojené státy hlasovat v OSN. „11. září přerušili presidenta Bushe při čtení pohádky dětem ve škole a řekli mu, že byla zasažena dvojčata – a on pokračoval ve čtení. Nyní, Olmert zavolá kvůli rezoluci OSN, když má Bush veřejný projev a Bush opouští pódium, aby si převzal telefonní hovor. Neexistuje výmluvnější příklad vztahu mezi pánem a otrokem.“
Olmert se škodolibým uspokojení sdělil Izraelcům, jak zahanbil americkou ministryni zahraničí Condi Riceovou tím, že zabránil americkému ministerstvu zahraničí podpořit rezoluci, kterou pomáhala vytvořit. Olmert pyšně popisoval, jak přerušil projev presidenta Bushe, aby mu dal rozkazy, jak mají v OSN hlasovat, které poté Bush jen přetlumočil svým podřízeným.
Izraelští politici se celá desetiletí chvástají tím, jak ovládají a úkolují americkou vládu. President Bush do samého konce klame, když na své poslední tiskové konferenci prohlásil, že celý svět respektuje Ameriku. Ve skutečnosti svět vidí Spojené státy jako izraelskou kolonii.
Výbor OSN pro lidská práva zareagoval na množící se zprávy Červeného kříže a humanitárních organizací o masových izraelských válečných zločinech v Gaze a v poměru 33:1 odsoudil Izrael za ty nejtěžší zločiny proti lidským právům. 13. ledna zveřejnily londýnské noviny Times, že se Izraelci shromáždili na pahorku nad Gazou, aby si užili masakrování Palestinců, což Times označily za „divácky náročný sport“.
Jsou to Amerikou dodávané stíhačky F-16, bojové helikoptéry, rakety a bomby, jež ničí civilní infrastrukturu Gazy a zabíjejí Palestince, kteří byli vytlačeni do úzkého pásu země. To, co se děje Palestincům, nahnaným do ghetta jménem Gaza, je umožněno americkými penězi a zbraněmi. Je to stejně tak americký jako izraelský útok. Americká vláda je spoluviník válečných zločinů. ¨
12. ledna, na své poslední tiskové konferenci ve funkci, Bush řekl, že svět obdivuje Ameriku za její soucit.
Je soucitem bombardování dívčí školy OSN?
Je soucitem nahnání stovky Palestinců do domu a jeho následné bombardování?
Je soucitem bombardování nemocnic a mešit?
Je soucitem odpírání jídla, léků a energie půldruhému milionu Palestinců?
Je soucitem násilné svržení demokraticky zvolené vlády Hamasu?
Je soucitem zničení infrastruktury jednoho z nejchudších a nejzuboženějších národů světa?
Je soucitem zdržení se hlasování v Radě bezpečnosti OSN, jež odsuzuje tyto akce?
Toto je opakování toho, co Izraelci a Američané udělali v Libanonu v roce 2006, co Američané dělají Iráčanům šest a Afgháncům sedm let. A totéž se chystají udělat Íráncům a Syřanům.
V roce 2002 jsem označil G. W. Bushe za „blbce z Bílého domu“. Pokud byly o tomto mém tvrzení nějaké pochybnosti, Bushova poslední tisková konference je vyvrátila. Bush hovořil o spojování uzlů, ale přitom je jenom zamotával po celých těch osm let. „Náš“ president byl jenom loutkou kliky vedené Dickem Cheneym a hrstkou židovských neokonzervativců, kteří ovládli Pentagon, ministerstvo zahraničí, Národní bezpečnostní radu, CIA a „veřejnou bezpečnost“. Z této pozice moci začala tato neoconská banda používat lži a podvody, které vedly k invazi do Afghánistánu a Iráku, zbytečným válkám, které stály Američany 3 biliony dolarů, zatímco miliony Američanů ztrácí práci, prostředky našetřené na důchody a přístup ke zdravotní péči.
„Nacházíme se zřejmě ve velmi obtížném ekonomickém období,“ řekl Bush na své tiskové konferenci,“ které začalo před tím, než jsem se stal presidentem.“
Existuje mnoho liberálních spolků, které v Bushově zájmu zamaskují spojení mezi tříbilionovou válkou a těžkým obdobím. Například Center on Budget and Policy Priorities neviní z „fiskální devastace“ válku, ale Bushovy daňové škrty.
Bush pro White House Press Corps, neobvyklý spolek nežurnalistů, uvedl pouze tyto dvě chyby, kterých se dopustil při invazi do Iráku:
1) Prohlášení na letadlové lodi o tom, že mise je ukončena, které vyslalo „špatný signál“
2) Nepřítomnost údajných zbraní hromadného ničení, která byla použita k ospravedlnění útoku
Ačkoli Bush dnes již uznává, že žádné takové zbraně v Iráku nebyly, řekl, že invaze byla správná věc, která se měla udělat i za těchto okolností.
Smrt jednoho a čtvrt milionu Iráčanů, odsun dalších čtyř milionů, destrukce infrastruktury a hospodářství země jsou jenom vedlejší škody při „zavádění svobody a demokracie“ na Blízký Východ.
Pokud George W. Bush není nejlepším hercem v historii, vypadá to, že opravdu věří tomu, co řekl tomuto spolku.
Co však Bush nevysvětlil, je to, jak může být Amerika respektována, když její lid pověřil výkonem presidentské funkce blbce na celých osm let.
Autor byl náměstkem ministra financí v Reaganově vládě.
Je spoluautorem knihy The Tyranny of Good Intentions.
Kontakt: PaulCraigRoberts@yahoo.com
