Popcorn hladce, obrace i zvrace

popcorn

Dostalo se mi do rukou jedno celkem čerstvé číslo časopisu pro -náctileté (a chudé duchem do sta let) Popcorn. Pokud nechcete, aby prchlivost zacloumala mým majestátem, neptejte se mne raději jak. Následující řádky – říkejme jim třeba variace na recenzi – jsou odsouzeny k neobjektivnosti, protože jsem přes silný čtenářský žaludek, který jinak stráví i zákony, formuláře a po kouskách Bibli, nebyl schopen přečíst víc než pár stránek a musel jsem toho nechat, nechtěl-li jsem pokračovat ve čtení s prázdným žaludkem.
 
Časopis Popcorn se řadí do třídy časopisů „Sally radí, co s načatým životem." Bohužel, od doby Dopisů na vojnu / Dopisů z vojny Sally poněkud zestárla a byla stižena stařeckou demencí. Pominu-li obrazovou část, která sestává vesměs z fotografií mladých silně nalíčených celebrit (či na celebrity aspirujících hvězdiček), a kterou by alespoň k podprůměrné úrovni nepovznesl ani fotograf-zvrhlík Jan Saudek, pak obsahem Popcornu jsou láska a flirt. Ne, skutečně to není překlep, tyto dva mody mezilidských vztahů jsou zde dány sobě na roveň, zcela zaměnitelné.

 
To vše navíc ve velmi povrchním a zavádějícím podání. Šéfredaktora sice bude zcela jistě tvrdit, že jen chtějí poskytnou mladým informace, které by si stejně sehnali jinde, a že je lepší, když je budou mít od nich, než aby je získávali pokoutně od svých vrstevníků, ovšem podle mého mínění je pokoutný právě způsob, kterým dotyčné informace podává Popcorn.

 
Modelová situace: Marii ze 7.B (která si ovšem říká Charlotta a nechápe, jak jí mohli rodiče dát tak nemožné jméno, vždy s ním vypadá jako dylyna) se právě zhroutil svět, protože ten slaďoučký idol (terminus technicus přímo z Popcornu) z 8.A se na ní už dva dny ani nepodíval a cicmá se na chodbě s tou čůzou z „Áčka." V ten okamžik spěchá na pomoc Popcorn a nabízí Marii …ehm.. vlastně Charlottě (sorry, Marie) test. Test, to je základ: a, b nebo c, za dva nebo za tři body, sečíst a hned víš, na čem jsi. Měl ji rád, neměl ji rád, bylo to upřímné, nebo jen chtěl vydráždit tu „čůzu z Áčka"? Test napoví a hned řekne, jestli to přebolí hned, nebo až příští měsíc (to vychází nové číslo, kde bude boží sexy dárek, se kterým Charlotta sbalí každého idola od šestky výš až po čtvrťák na gymplu, a možná i kořena s bavorákem a padesátkou na krku, co je ve vatě), či zda je to skutečná životní tragédie, kterou lze řešit jedině sebevraždou (v tom případě Popcorn nabídne stručného průvodce sebevraždami celebrit), či postačí-li lesbický románek s třídní učitelkou (ženy jsou přeci něžná stvoření).

 
Podstatou časopisů jako je Popcorn jsou totiž banalizace a komoditizace mezilidských vztahů, zejména vztahu mezi mužem a ženou jako vztahu dvou bytostí, a jeho degradace na úroveň uživatel-služba, popřípadě lovec-kořist. Právě toto Popcorn svým čtenářům (pravděpodobně ovšem především čtenářkám) nabízí a k tomu je vede. Vede, protože mladí lidé, zejména ti v pubertě, jsou citliví a snadno ovlivnitelní a není těžké jim namluvit, že toto je realita, že takový je život. Přestože se Popcorn tváří, že je o vztazích mezi lidmi, není tomu tak. Není o vztazích, ale o hře na vztahy.

Problém nastane, když mladý člověk odchovaný časopisem typu Popcorn, tedy nevyzrálý, dezorientovaný, s pervertovanými hodnotami a deformovaným vnímáním sebe sama i druhých, vstoupí do života. Takový člověk totiž není schopen, ba troufám si tvrdit, že ani ochoten, řešit zcela elementární potíže spojené s běžným životním provozem, o skutečně vypjatých situacích, jako je například úmrtí, či těžký úraz, ani nemluvě. Takový člověk není připraven na život v reálném světě, protože se naučil jen takové vzorce chování, které platí pouze v iluzorním světě z magazínu, ve kterém jsou pouze velké a vznešené city a idolové jsou mladí, krásní a sexy, a žádný z nich nemá problém dojít si v důsledku nemoci na záchod.


V konečném důsledku nejsou takoví lidé schopni žít samostatný život na vlastní pěst, vlastní účet a vlastní odpovědnost, ale stále potřebují někoho, aby se o ně staral a vodil je za ručičku, ať již jsou to rodiče, kteří se rozdělí o důchod, stát který, vyplatí dávky a na všechno má normu a úředníka (musí, protože lidé infantilizovaní magazíny pro mládež spolu neumějí vyjít bez zprostředkování), nebo „přítelkyně" z křídového časopisu, která poradí, co letos frčí a co si má (vlastně musí) člověk koupit, aby byl in.

 

Komu to vyhovuje? Nejí jich málo. Dezorientovaní a nejistí lidé se dobře ovládají a dá se jim prodat lecjaký laciný šmejd, ať již je to tretka, nebo ideologie degradovaná na cargo-cult.

 

Vím, že se to snadno řekne, ale hůř udělá, ale: jestli můžete, držet svoje děti od virtuálního světa časopisů pro -náctileté raději dál. Už ve vlastním zájmu, protože naučeni na svět bez stáří, smrti, nemocí a strázní vás ke stáru nechají na holičkách. Šišlavý a šmajdavý dědeček s parkinsonem se totiž do zábavy plného světa mladých a krásných jaksi nehodí.


P.S. Toto je autentický text rubriky Seznamka: „Ahoj. Jsem 11letá holka a hledám kluka na chození."


P.P.S. Vždy, když se mi dostane do rukou podobný časopis, nebo když vidím v televizi reklamy zaměřené na děti (na bezbranné děti!), říkám si, proč je vlastně trestné ukazovat dětem například takovou pornografii, ale nikoliv předkládat jim takového časopisy? Protože časopisy typu Popcorn mají podle mne na dětskou duši a nazírání světa stejně devastující účinek, jako ta pornografie. Co je podle vás horší, naběhlé údy pánů a rozcapené klíny dam, nebo implantace postoje, že s druhými lidmi je možno si jen tak pro zábavu pohrát?

 

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku