Kdyby bral člověk hysterické komentáře premiéra Nečase k personálním změnám v ÚSTR vážně – a leccos nasvědčuje tomu, že Petr Nečas je vážně myslí a pravicoví fanatici je vážně berou – tak poslední bitva mezi dobrem a zlem, pravicí a levicí, už opět vzplála a bojištěm, na němž se rozhoduje o osudu lidstva, se stal ÚSTR. Odvolání ředitele Úřadu (sic!) totiž podle něj není rutinní změna na manažerském postu, jakých dozorčí rady provádějí po celé zemi tucet do týdne, ale komunisticko-socialistický puč, jehož cílem je „ovládnou výklad historie levicovou lží“. Jako kdyby smyslem Úřadu nebylo nahlížet historii prizmatem pravicovým a jako kdyby byl Úřad rovnou zrušen, a ne jen vyměněn ředitel.
Manažerské kompetence odvolaného ředitele Hermana, či jejich absence, se vůbec neřeší, až to vypadá, že základním kvalifikačním předpokladem pro výkon této manažerské funkce je oddanost myšlence vymýtání komunismu. Kdo by se zajímal o takové podružnosti, jako je účetnictví, rozpočet, smlouvy či personální řízení, je komunistický štváč a chce přepisovat historii.
Přitom k odvolání ředitele Hermana došlo podle zákona rozhodnutím legitimního orgánu a bylo to rozhodnutí demokratické a většinové, přesně takové, jaké používala vláda, když silou protlačovala své zákony parlamentem a levicové opozici se jen vysmívala, že může, protože má většinu. Teď měla většinu levice, a najednou to má být puč? Vlastní medicína pravici najednou (podle očekávání) nějak nechutná.
To, co pravice v souvislosti s ÚSTR předvádí, je přímo učebnicová ukázka eskalace a politizace jinak marginálního problému, ze kterého se snaží vytěžit maximum. Pravice už totiž nemá kromě antikomunismu co nabídnout. Snižování daní? Kdo by ji to ještě věřil. Tak snižování státního dluhu? Vládní škrty leda tak pomohly ekonomice do recese, ale zadlužení státu se nezlepšilo. Boj proti korupci? Tunelování státu pod praporem reforem pokračuje vesele dál. A tak by se dalo pokračovat. Pravice už nemá jiné uvěřitelné téma, než antikomunismus, a i ten je už značně vyčpělý, jak svědčí křečovitost, s níž se snaží z kauzy ÚSTR vytěžit maximum.
Poslední bitva pravice opravdu vzplála, ale není to bitva s levicí, je to bitva s vlastní zbytečností, vyprázdněností a neschopností nabídnou velké konstruktivní téma, kterým by zaujala veřejnost a na kterém by mohla postavit svůj raison d’etre. Pravice u nás hraje o hodně a antikomunismus je poslední vyšší karta, kterou může vynést.
Doufejme, že od té planoucí bitvy nic nechytne.
Převzato z blogu Tribun
