Poslední soud




Jedna moje známá, starší žena, se stará o mentálně postiženou dceru. Má dost těžký život. Žije s ní sama, musí vydělávat peníze, starat se o dceru, a potýkat se svobodou a demokracií. Dcera není schopna práce. Je nedostatečná.

Když se ona žena dozvěděla, že v roce 2012 má být konec světa, radostně zajásala: „Ježíšmarjá, to jsem ráda. To už to ty dva roky vydržím!“

Očekávání Posledního soudu, osvobození, je veskrze křesťanský ideál. S nadějí na úlevu jej očekávají všichni dobří křesťané. Nemusí ani být pokřtěni církví. Což neřekl Ježíš, abychom blahořečili svým nepřátelům, kteří nás mučí? Neřekl, abychom se nebáli těch. kteří zabíjejí tělo, devastují člověka i přírodu, ale abychom se obávali těch, kteří zabíjejí duši?

Tak i my v dnešní smutné době, bychom měli být radostní a šťastní, že se rychle blíží zasloužený konec.

Vědci objevili v dolech, v hloubce asi 3 kilometrů, v malých dutinkách solných krystalů ,  bakterie. Tyto v laboratoři opět ožily, ačkoliv byly staré miliony let. Byly schovány hluboko pod povrchem Země, takže na ně nedoléhal žár z jejího povrchu, který byl úplně zničen dopadem asteroidu. Byly chráněny i zespoda před žárem z hlubiny Země. Vskutku dokonalé inkubační podmínky pro zárodek nového života na zničené planetě.

Nemusíme se tedy nijak rmoutit a obávat Posledního soudu, který smete z povrchu zemského všechno živé. Násada nového života je ukryta bezpečně pod zemí. Doufejme, že evoluce bude tentokrát postupovat po jiné, lepší linii, než po té naší opičí. Extrémní vychýlení, kterého dosáhli lidoopi, opravdu nestálo za nic.

 

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku