Pod článkem o protipotratové pilulce se rozpoutala pěkná přestřelka, přesně jak jsem čekal. Nejprve jsem chtěl také skočit do zákopu, ale pak jsem se chvíli nemohl rozhodnout na které straně. Po tomto chvilkovém zaváhání se mi však nějak samy od sebe rozepsaly prsty, až jsem zplodil (ó, jak nepatřičné a nekorektní slovo!) tenhle samostatný příspěvek:
Obě strany sporu o přípustnost umělých potratů podle mého názoru zastávají k otázce ukončení cizího života nelogické pozice.
Ti první jsou zpravidla velmi zásadově proti potratům a proti euthanasii, ale nějaký ten trestíček smrti by jim nevadil, a pokud by se chystala nějaká ta válčička proti jinověrcům, budou s radostí bubnovat do zbraně a světit kanóny.
Ti druzí jsou zásadně proti trestu smrti a proti všem imperiálním válkám, ale vůbec jim nevadí masové vraždění nenarozených dětí (eufemicky nazývané „přerušení těhotenství„, jako by po tomto zákroku mohl plod naskočit zpět do dělohy a v klidu dokončit svůj vývoj). A zpravidla by byli schopni za určitých podmínek připustit i vraždění starých a nemocných lidí (eufemicky nazývané „euthanasie„, tedy „dobrá smrt“, jako by právě tato skupina věřila, že smrt je něco dobrého a nedefinitivního).
Podle mého skromného názoru, o němž slibuji, že ho nebudu nikomu dogmaticky vnucovat, bychom měli být důslední. Tedy postavit se buď na stranu života, nebo na stranu smrti. Já stojím na straně života, a pokusím se vysvětlit, jak bych si představoval řešení:
- U umělých potratů bych stanovil, že žena musí být prokazatelně seznámena se všemi riziky a musí ji být nabídnuta všestranná pomoc, včetně adopce dítěte. To otevírá ohromný prostor pro církevní dogmatiky a státními penězi napumpované církve. Dále bych navrhoval, aby cca od 8. – 10. týdne (podívejte se, jak v té době vypadá embryo, to není žádný beztvarý shluk buněk) byly potraty nepřípustné, pokud plod neohrožuje život matky.
- Jsem proti euthanasiím a přimlouvám se za paliativní péči, která i nevyléčitelně nemocným už dnes umí velmi dobře posloužit. Zabíjení starých lidí do vyspělé společnosti nepatří, je to velmi tenký led, za nímž začínají nacistické metody (ostatně Hitler se svým programem „konečného řešení“ nezačínal u Židů, jak se traduje, ale na psychiatrických klinikách a ve starobincích). Už jenom to by mělo všechny „liberály“ před podporou euthanasie v jakékoli podobě varovat.
- Jsem proti trestu smrti, a to z důvodů, které jsou notoricky známé. Je empiricky prokázáno, že jediný zdánlivě akceptovatelný argument příznivců trestu smrti – odstrašení dalších zločinců – nefunguje.
- Jsem proti vedení útočných a imperiálních válek, protože tam stát posílá na smrt své občany, kteří se neprovinili ničím jiným, než že buď podlehli masivní proválečné propagandě, nebo byli nedobrovolně odvedeni lidmi, kteří sami by své děti do žádné bitvy dobrovolně neposlali.
Toto považuji za konzistentní humanistický postoj, vše ostatní se mi zdá selektivní a pokřivené zájmy jistých společenských skupin, které už po celá desetiletí velmi sofistikovaně masírují veřejné mínění:
- Šiřiteli pornobyznysu, pokleslého zábavního průmyslu a falešných hlasatelů feminismu (sám se považuji za feministu a jsem ochoten rovnost žen v politické a ekonomické oblasti bojovat, ale současně budu tvrdit, že rovnost není stejnost)
- Farmaceutickými korporacemi
- Vojensko-bezpečnostním komplexem
- Příznivci různých radikálních pravicových, či naopak levicových skupin
A teď do mě, holoubci – nasazuji protiplynovou masku, gumové holínky, pláštěnku, kondom …a vyrážím do boje!
