Prasata u koryta

Zdá se, že se Amerika nemůže dočkat, až se jako obvykle vrátí do starých – hazardních – kolejí. Bez ohledu na to, jak úděsná jízda to doposud byla.

Nejnovější úvodník Newsweeku nám oznamuje, že ta největší krize je za námi. Zpráva Merrill Lynch v souladu s tím říká: „Recese skončila … cenné papíry na globálních trzích jsou na vzestupu.“ Goldman Sachs se na trhu chová ještě riskantnějším způsobem, než před finančním kolapsem (a chystá si mohutné částky peněz na platy svých šéfů).

Problém však je v tom, že vítězný tanec, který se odehrává na vrcholu toho samého otřásajícího se finančního systému, jenž se nedávno málem zřítil, nás sráží do ekonomické propasti. Zatímco Dow-Jonesův index je přes 9 100 bodů (s předpovědí dalších asi deseti procent růstu do konce roku), a Goldman Sachs, Citi a Bank of America hlásí mnohamiliardové zisky, nezaměstnanost roste k deseti procentům, exekuce domů pokračují tempem kolem deseti tisíc denně, nesplacené půjčky z kreditních karet dosahují rekordních výší, a státy napříč celou zemí ořezávají své životně důležité služby na kost.

Tenhle bezhlavý úprk s odvedením pozornosti není nic nového. A měl by být pro nás velmi varující.

V roce 2003 jsem napsala knihu nazvanou Prasata u koryta (Pigs at the Trough), jež detailně popisovala chamtivost a zločinnost korporací, jež nás přivedla k finančním skandálům, jako byl Enron, WorldCom, Tyco, Global Crossing a mnoho jiných. Když jsem si ji znova přečetla teď, uprostřed současné krize, byla jsem ohromena, když jsem uviděla přímou linku, spojující ty špinavosti roku 2003 s nesnázemi, jimž čelíme dnes, a když jsem si uvědomila, že připravily půdu (a otevřely dveře) pro mnohem rozsáhlejší, mnohem sofistikovanější a mnohem nebezpečnější excesy, jež nás přivedly přímo k realitnímu a finančnímu kolapsu minulého roku.

Když jsem tedy byla svým nakladatelem požádána o vydání upravené a rozšířené verze Prasat u koryta, s potěšením jsem to udělala. Ta kniha dnes vychází.

Samozřejmě, když jsem původně tu knihu psala, nevěděla jsem, že neuplyne ani šest let, a Amerika se bude nacházet uprostřed nové vlny čerstvých zločinů našich korporací, jež by mohly vést až k celosvětové hospodářské katastrofě. Ale nemohu říci, že bych tím byla překvapena. Důvod je prostý: systém, jenž připustil skandály firem Enron, Tyco, Global Crossing a dalších, nebyl nikdy skutečně reformován.

Ano, proběhly kosmetické úpravy, zalepilo se několik děr v zákonech. Ale základní filosofie, že se volný trh má regulovat sám, a že Wall Street si vždy se vším nejlépe poradí, ta se nezměnila. Naopak, ještě se uvolnily otěže.

A výsledkem je všudypříomné déja vu. S jedním velkým rozdílem, jenž činí současnou krizi tak bolestivou: rozsah toho všeho. V roce 2003 si korporátní gauneři pohrávali především s penězi svých akcionářů. Tahle nová sorta prasat si už pohrává s penězi daňových poplatníků – s miliardami dolarů z jejich kapes. A pokud nezreformujeme tento systém, jenž od roku 2003 až doposud způsobil, že se vše exponenciálně zhoršovalo, příští finanční kolaps už bude horší, než budeme schopni unést.

To, co pociťujeme nyní, není ani tak „Zpět do budoucnosti“, jako „Kupředu do minulosti“. Ken Lay z Enronu si tak podává ruku s Johnem Thainem z Merill Lynch a Bernie Ebbers z Worldcomu se objímá s Joe Cassanem z AIG.

…