Prasata u koryta







Zdá se, že se Amerika nemůže dočkat, až se jako obvykle vrátí do starých – hazardních – kolejí. Bez ohledu na to, jak úděsná jízda to doposud byla.

Nejnovější úvodník Newsweeku nám oznamuje, že ta největší krize je za námi. Zpráva Merrill Lynch v souladu s tím říká: „Recese skončila … cenné papíry na globálních trzích jsou na vzestupu.“ Goldman Sachs se na trhu chová ještě riskantnějším způsobem, než před finančním kolapsem (a chystá si mohutné částky peněz na platy svých šéfů).

Problém však je v tom, že vítězný tanec, který se odehrává na vrcholu toho samého otřásajícího se finančního systému, jenž se nedávno málem zřítil, nás sráží do ekonomické propasti. Zatímco Dow-Jonesův index je přes 9 100 bodů (s předpovědí dalších asi deseti procent růstu do konce roku), a Goldman Sachs, Citi a Bank of America hlásí mnohamiliardové zisky, nezaměstnanost roste k deseti procentům, exekuce domů pokračují tempem kolem deseti tisíc denně, nesplacené půjčky z kreditních karet dosahují rekordních výší, a státy napříč celou zemí ořezávají své životně důležité služby na kost.

Tenhle bezhlavý úprk s odvedením pozornosti není nic nového. A měl by být pro nás velmi varující.

V roce 2003 jsem napsala knihu nazvanou Prasata u koryta (Pigs at the Trough), jež detailně popisovala chamtivost a zločinnost korporací, jež nás přivedla k finančním skandálům, jako byl Enron, WorldCom, Tyco, Global Crossing a mnoho jiných. Když jsem si ji znova přečetla teď, uprostřed současné krize, byla jsem ohromena, když jsem uviděla přímou linku, spojující ty špinavosti roku 2003 s nesnázemi, jimž čelíme dnes, a když jsem si uvědomila, že připravily půdu (a otevřely dveře) pro mnohem rozsáhlejší, mnohem sofistikovanější a mnohem nebezpečnější excesy, jež nás přivedly přímo k realitnímu a finančnímu kolapsu minulého roku.

Když jsem tedy byla svým nakladatelem požádána o vydání upravené a rozšířené verze Prasat u koryta, s potěšením jsem to udělala. Ta kniha dnes vychází.

Samozřejmě, když jsem původně tu knihu psala, nevěděla jsem, že neuplyne ani šest let, a Amerika se bude nacházet uprostřed nové vlny čerstvých zločinů našich korporací, jež by mohly vést až k celosvětové hospodářské katastrofě. Ale nemohu říci, že bych tím byla překvapena. Důvod je prostý: systém, jenž připustil skandály firem Enron, Tyco, Global Crossing a dalších, nebyl nikdy skutečně reformován.

Ano, proběhly kosmetické úpravy, zalepilo se několik děr v zákonech. Ale základní filosofie, že se volný trh má regulovat sám, a že Wall Street si vždy se vším nejlépe poradí, ta se nezměnila. Naopak, ještě se uvolnily otěže.

A výsledkem je všudypříomné déja vu. S jedním velkým rozdílem, jenž činí současnou krizi tak bolestivou: rozsah toho všeho. V roce 2003 si korporátní gauneři pohrávali především s penězi svých akcionářů. Tahle nová sorta prasat si už pohrává s penězi daňových poplatníků – s miliardami dolarů z jejich kapes. A pokud nezreformujeme tento systém, jenž od roku 2003 až doposud způsobil, že se vše exponenciálně zhoršovalo, příští finanční kolaps už bude horší, než budeme schopni unést.

To, co pociťujeme nyní, není ani tak „Zpět do budoucnosti“, jako „Kupředu do minulosti“. Ken Lay z Enronu si tak podává ruku s Johnem Thainem z Merill Lynch a Bernie Ebbers z Worldcomu se objímá s Joe Cassanem z AIG.

Dva dny před tím, než zkrachoval Enron, vyplatila společnost svým vedoucím pracovníkům 55 milionů dolarů v bonusech, přičemž současně vystupovala proti jakémukoliv finančnímu odškodnění pro těch svých 4 500 zaměstnanců, kteří jimi byli vyhozeni na dlažbu. Bylo to nechutné a odsouzeníhodné. Ale my jsme to rychle přešli. A teď, po necelých sedmi letech zjišťujeme, že se ta samá špína opakuje znova, když AIG plánuje vyplatit 165 milionů dolarů bonusů těm samým lidem, kteří přivedli svou firmu až na pokraj kolapsu a k potřebě vládní pomoci ve výši 180 miliard dolarů.


Podobně tomu bylo v roce 2002. V ten samý den, kdy WorldCom šokoval svět rozsahem svého podvodného účetnictví, nejužší vedení firmy zahájilo svou marnivou dovolenou na ostrově Maui, plně hrazenou z firemních peněz. Bylo to nechutné a odsouzeníhodné. Ale my jsme to rychle přešli. A o šest let později se šéfové AIG stejně nestoudně za firemních 443 000 dolarů uchýlili do luxusních lázní jen několik dnů poté, co vláda oznámila svůj první záchranný balík ve výši 85 miliard dolarů pro tohoto pojišťovacího giganta .

Pokud chceme upřímně přebudovat náš kapitalistický volnotržní systém, musíme zlomit cyklus, v němž po šoku následuje špinavost, po ní veřejná manifestace silných a jednoznačných stanovisek, následována potrestáním hrstky viníků a nesmyslných reforem… po nichž nad vším mávneme rukou. A všechno může začít znova dokola.


Je otázkou, jestli existuje politická vůle pro vytvoření a zavedení nových pravidel pro Wall Street, nebo bude výsledkem této krize zase jen sada navenek dobře vypadajících, ale ve skutečnosti bezzubých reformních opatření, která ponechají rakovinu hamižnosti a korupce, jež zachvátila náš politický a finanční systém, se dále rozrůstat a stávat se stále destruktivnější?

Najde naše země v sobě sílu zachránit se?


Arianna Huffington je majitelkou a vydavatelkou Huffington Post, jednoho z nejvíce čtených a citovaných zpravodajských serverů na světě. V roce 2006 se dostala do žebříčku 100 nejvlivnějších lidí světa, každoročně zveřejňovaného časopisem Time.


Překlad: Stan


Redakčně kráceno

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky