Právo na vlastní názor

Ve správné demokracii má každý právo na svůj vlastní názor. Je to ve skutečnosti míněno tak, že máte za vlastní převzít názor, který je vám různým způsobem podvrhován, a kterým v konečném ohledu škodíte sami sobě i druhým. Máte tedy chránit cizí názor jako vlastní a kolem sebe inhibovat potlačovat všechny nositele názorů jiných, než které parazitní prostředí momentálně požaduje.

 

Duševní infekce je mnohem horší nežli infekce tělesná. U tělesné choroby o své nemoci obvykle víte. U duševní nemoci obvykle nikoliv. Nositel duševní infekce o své chorobě neví. Výhodná je ovšem infekce obojí. Tělesná choroba je následkem choroby duševní. Pomocí tělesné infekce však můžeme psychicky napadenou oběť vychýlit, a tím napomoci k tomu, aby onemocněla i duševně.

Pokud na svém těle uvidíte nějaký tělesný nádor, okamžitě víte, kolik uhodilo. U duševního nádoru je to poněkud jiné. Pokud si jej uvědomíte, že není váš, nepovažujete jej za vlastní, ale za cizí, a sebe považujte za duševně zdravé, ačkoliv jste možná zralí pro psychiatra.

Tzv. vlastní duševní nádor či názor získáváme výchovou, vzděláním, sledováním médií, podprahovou manipulací a jinak. Jako ovládané rukojmí nesmíte objektivní realitu vnímat přímo, ale musíte o ní pouze přijímat reprodukované a interpretované informace. Tyto se ovšem podle potřeby mění, takže není nijak obtížné ovlivňovat vaše smyslové vnímání, duševní mínění a tělesné chování.

Místo objektivní (přírodní) reality totiž takto duševně vnímáte a zpracováváte její náhražku (konstrukt, matrix). Místo ve fyzické (přírodní) realitě, žijete pak ve fiktivní. Prostě řečeno, sníte a materiál vašich snů je vám podvrhován jako reálný život. A co je nehorší, vůbec o tom nevíte.

Nesmíte věřit svým očím (smyslům), což by nebylo tak špatné, ale musíte věřit reprodukované a interpretované virtuální realitě (informacím, vzdělání, propagandě, agitaci, reklamě, manipulaci atd.).

Pokud zjišťujete, že něco nehraje a jste méně inteligentní, tak se rozčilujete nad tím, že vám někdo lže, že vás někdo klame, podvádí, okrádá, trápí, hubí, moří a zabíjí. Pokud jste více inteligentní, tak se učíte odlišovat realitu objektivní (přírodní) od reality virtuální a od reálné.

Přírodní realita je také konstrukce (matrix) stejně jako realita virtuální, ale proti umělé, fiktivní či informační realitě, kterou jako lidé vytváříme, je realitou původní, která není tak zhoubná. Každý člověk obvykle touží po přírodě (v ryzí podobě po ženě nebo muži). Chová se však jako hlupák, když kvůli tomu vytváří umělou realitu, která jej od ní vzdaluje.

Důvod vytváření umělé reality je zcela prostý. Aby se mohl člověk sám rochnit v realitě přírodní, musí jiné uvrhnout do reality umělé. Nepřítele je nutné klamat, infikovat, uspávat, obelhávat, podvádět, zneužívat, okrádat, mořit, hubit atd., zatímco on se pokouší přesně o to samé. Výsledkem je ničení zdrojů. Příčinou je infekce zhoubnou duševní chorobou, která způsobuje duální vnímání světa. Těžce nemocný pacient považuje druhé a tím i sebe na nepřítele, který ve skutečnosti neexistuje.

Přírodní realita je ovšem také jenom hypotetickou duševní konstrukcí. Pokud ji bezprostředně zkoumáme u sebe, tj. u svého organizmu, vyjeví mnohé relativní reality, ale tu absolutní nikoliv, neboť tato nemůže být objektem žádného zkoumání.

Z výše uvedeného vyplývá, že hubit nepřátele, nositele jiných názorů je pošetilé. Zaprvé, zničíme-li nosič názoru, názor jsme nezničili, ale spíše posílili. A za druhé tím u sebe posilujeme falešné přesvědčení o reálnosti iluzorní reality. A tím jsme na nejlepší cestě do utrpení.

Možná by nám pomohlo dvojí vědomí, totiž to, které uznává všechny názory, informace a reality za pravdivé (skutečné) a pak to, které je považuje za lživé (neskutečné). Člověk se tím přestane rozčilovat, a když se tyto obě sloučí, tak obě vymizí, a vynoří sama o sobě a sama sebou realita „nejvyšší“.

Rozčilujeme se nad druhými, že klamou, lžou, podvádějí, kradou atd., ale zapomínáme, že jsme s nimi neučinili žádnou smlouvu, na základě které bychom jim to mohli vyčítat. A pokud jsme nějakou učinili, měli bychom vědět, že jsme se nechali nachytat sami sebou, a že je to náš omyl, vina a chyba, neboť sliby jsou chyby.

Ano, každý má nárok na svůj vlastní názor, na svoji nevědomost, ale také na utrpení, které ji vzápětí následuje. Když přijde na řadu, tento nárok však nechceme uznat…(a můžeme znovu začít od prvního odstavce tohoto článku).

 

Foto: Murat Gök

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments