Před léty, ještě za bolševika, byli – aspoň pro mne – autoritami v oblasti prognózování hlavně Valtr Komárek a Miloš Zeman. O prognózování jsem toho moc nevěděl, i když na jednom pracovišti s tímto názvem jsem působil. Byla to doba, kdy se jednoocí stávali králi mezi slepými. Komárek byl tehdy oficiálním jasnozřivcem. Prorokoval to, co Strana chtěla slyšet. Pod Souhrnnou prognózou z r. 1988, několikrát předělávanou a bez veřejné oponentury předloženou širší odborné veřejnosti, se dalo vyčíst, že vědeckotechnický rozvoj spasí reálný socialismus. Byla pod ní podepsána celá řada dnes poměrně ještě známých lidí. Jejich názory se od Komárkových sice dost lišily, ale protože byli jemu jako řediteli PgÚ ČSAV podřízeni, brali na tu dobu slušné platy, cestovali po světě, tak její závěry přijali za své. Takže i podle tehdejšího názoru Klause, Dyby, Dlouhého či Ježka jsme dnes měli žít v rozvinutém modernizovaném socialismu v čele s KSČ a pod vedením SSSR, prostě v harmonické společnosti. Zeman své názory na budoucnost prezentoval přece jen opatrněji. Jeho futurologie inspirovaná metodikou Fergussona (viz Limity růstu) vycházela z opatrné, ale zřetelně formulované kritiky systému. K tomu se mu hodila i bajka o Nepálu, za kterým se měla ocitnout v druhé polovině 80. let ČSSR v žebříčku vytvořeném podle relace počtu obyvatel k počtu osob absolvujících vysokoškolské studium. Bylo to sice opřeno o statistiky UNESCO, ale mělo to chybičku. Nebyly to souhrny vycházející z počtů osob s dokončeným čtyř až šestiletým VŠ vzděláním jako u nás, ale čísla zahrnující středoškoláky s ukončenou nástavbou (jakoukoliv, v tzv. postsecondery education). Asi i Zeman v té době tušil, že Kalous, od něhož měl tato čísla vypůjčená a uspořádaná do velmi hrubého srovnání, se sekl. Dokázal to ale využít a znělo to dobře. I Nepál je prý dál než my v přípravě na budoucnost. Ostatně stejným způsobem „pracovali“ i režimní statistici, když zase plnili pokyn dokladovat úspěchy socialismu.
Od té doby už uběhlo hodně vody, tu a tam i nějaká stoletá či tisíciletá povodeň. Co by Statistický úřad ČR pod vedením nanejvýše úspěšných a výkonných „odborníků“ v čele s nejvyšší a nejlepší vědkyní v dané oblasti Ivou Ritschelovou i všichni jí podřízení odborníci na přizpůsobování upravených faktů realitě neudělali pro lepší image tohoto státu, včetně nové prognózy o vývoji k rozvinutému kapitalismu. Třeba tím, že budou mlčet o některých již zjevných trendech. Na cenzuru je Ritschelová machr.
Starý Komárek zemřel, Zeman je na Hradě a tento národ nějakou vizi světlých zítřků opravdu naléhavě potřebuje. Něco, co by vlilo do našich žil optimismus, co by nám dalo sílu zapomenout na svrab a neštovice, které vidíme kolem sebe. Za takových okolností má nějaká chytlavá a jen trochu důvěryhodná vize cenu zlata. Kde ale hledat a nacházet další prognostiky, aby uspokojili hlad národa po světlých zítřcích? Naštěstí zde zůstala jistá rezerva z minula. Jistě se najde dost Čechů, pro něž adjektivum „prezidentský“ vždy a za všech okolností znamená jistou záruku kvality, kteří prezidentské vizi blízké budoucnosti přednesenou na Štěpána v TV uvěří.
V předchozím komentáři věnovaném perspektivám možné rekatolizace byla také načrtnuta jedna z možných podob blízké budoucnosti. Ti, co to četli, z této perspektivy moc nadšeni nebyli. Představa, že se již brzy budeme – jako naši pobělohorští předkové – modlit ke všem svatým, scházet se na ranních mších a pod vedením moudrých kleriků všech stupňů vytvoříme společně nové temno, se jim nezdála moc přitažlivá. Nečas-Kalouskově režimu se už ale podařilo na tuto budoucnost s církevními restitučními krádežemi slušně zadělat. Možná i proto si mnozí naši spoluobčané o Vánocích při tzv. „půlnoční“ vyzkoušejí, jak jim to sedne. Zatím přijdou dobrovolně. Příště už možná budou místními kostelníky a ministranty spočítáni a zaškrtnuti v seznamech místních far stejně jako bývala dnešní starší generace evidována před prvomájovým průvodem. To je ovšem jen jedno pokračování zmíněného katastrofického rekatolizačního scénáře budoucího vývoje.
Až si pan prezident sedne na Štěpána před kamery, začne nejspíše i vykládat o tom, co nás v brzku čeká a nemine. Tedy předpovídat budoucno.
Již teď je asi na Hradě rušno v jeho týmu analytiků a prognostiků (může jít jen o názvy jejich pracovního zařazení, nikoliv o obsah jejich kvalifikace), aby mu pomohli vytvořit vizi, na kterou národ tak čeká. První z možností, z nichž si bude muset vybrat, se týká scénáře č. 1. Kromě toho, že se bude chtít vyhnout jasnému vyjádření se (tedy to pojmenovat!) k chaosu kolem povolební situace a bude se v duchu presidenta Budovatele více snažit mluvit svým uklidňujícím, mírně nosovým hlasem o sobě, o tom jak to vše, co se kolem nás děje, předvídal, a jak to vše vyřeší, aniž by věci konkretizoval, pokusí se hlavně vyhnout se pasti, do níž již předtím spadl Bohouš (tedy Sobotka). Vyhne se přiznání, že by byl na tom s informacemi o stavu české společnosti tak, jako je tento předseda ČSSD, který se 16. prosince na tiskovce v rámci pořadu na ČT 24 fakticky přiznal, že o tom, co se v Čechách děje, nemá detailní (v daném případě jde spíše o eufemismus pro slovo žádný) přehled o tom, co se děje, tím méně pak o nějakém výhledu republiky. Jako prezident proto asi radši o české společnosti a její budoucnosti pomlčí. Ne že by chtěl, ale nejspíše mu nic jiného nebude zbývat. Není žádným tajemstvím, že žádná nová souhrnná postkomárkovská prognóza rozvoje české společnosti nebyla nikým z dnešních politiků objednána. Jinak řečeno: ani se na ní nezačalo pracovat.
Přitom peníze na takový záměr byly a dokonce jsou i spotřebovány. Jenže jinak. Tzv. expertné ve výši cca 15 tisíc korun měsíčně, které fasují všichni poslanci (celkově jde tedy o 3 miliony měsíčně!), aby měli z čeho platit někoho, kdo jim pomůže se lépe orientovali v tom, co se děje a bude dít, bylo prošustrováno nejspíše na jiné, tzv. vedlejší výdaje. Klidně můžeme k tomu přiřadit i „poradcovné“. V případě premiéra by se dalo při několika desítkách placených poradců, kterými je obklopen, podle čerstvě zveřejněných plateb těchto údajných „mozků“ na Úřadu vlády odhadnout, že to státní pokladnu stojí něco mezi půl milionem až milionem měsíčně (náklady na jednoho poradce u ministrů a jejich náměstků a u jiných prominentů jsou sice asi o něco nižší, ale ve svém souhrnu – bude jich možná více než sto – jsou mnohonásobně vyšší než u poradců premiéra). Nelze odhadnout, jak je na tom s poradci sám prezident. Neznám jejich jména, tím méně i kvalifikaci. Jen si myslím, že někdejší známý prognostik by prognostickou orientaci svých poradců měl podporovat. Pokud ano, pak se dá očekávat, že se s nějakou syntézou jejich pohledů na blízkou i vzdálenou budoucnost české společnosti brzy pochlubí. Určitě nás bude chtít ohromit nečekanými a tvůrčími vizemi éry svého prezidentování. Záleží ovšem na tom, mezi kým si své pomocné věštecké síly-poradce vybral. Zda se obklopil lidmi, kteří patří k realistům, anebo zda jsou optimisté.
Scénář č. 1 svatoštěpánského proslovu k národu nejspíše bude ukončen nudným výčtem statistik, včetně toho kolik on sám různých zemí v tomto roce navštívil, resp. kolik jich navštíví budoucí rok, s jakými známými lidmi se setkal a setká, kolikrát onemocněl a kolikrát se chystá ještě příští rok onemocnět. Něco takového by ale mohlo posluchače jeho proslovu zklamat, a tak se pokusí dojem vylepšit poznatky z prognostické „dílny“ Neuchýlí se však k floskulím typu „tato země nevzkvétá“ apod. To už tady bylo, a svědčilo by to o sklonu opisovat. Mnozí posluchači od někdejší prognostické hvězdy očekávají více než od dramatika se specializací na absurdní hry.
Do karet, se kterými hraje, ani do případného způsobu volby jiného scénáře proslovu nevidíme. Víme ale, že ve dnech, které zbývají do Štěpána, ještě nemusí jmenovat ani nového premiéra, ani novou vládu. Nemusí tedy ani k nim zaujímat negativní stanoviska a dávat najevo zapšklost z vědomí, že s těmito lidmi se stejně nedá nic dobrého udělat. Navíc bude v situaci, že se na mediálním trhu se do Štěpána ještě neroztrhne každoroční pytel s předpověďmi o tom, co nás potká a nemine, s výjimkou těch meteorologických. Až v týdnu mezi Štěpánem a Silvestrem se v mnoha novinách (včetně těch Babišových) a zvláště v časopisech objevují nové variace Sybiliných proroctví a Nostradamových věšteb. President by však mohl veřejnost snadno překvapit neobvykle stručným proslovem, jehož obsah by vypovídal zhruba toto:
Vážení spoluobčané, poprvé k Vám mluvím z pozice Vašeho prezidenta u příležitosti nadcházejícího Nového roku 2014. Asi očekáváte, že budu mluvit dlouho a o tom, co by Vás před vstupem do Nového roku trochu potěšilo. Rád bych Vám řekl něco dobrého, ale jsem si celkem jist, že v příštím roce Vás nic dobrého nečeká. Protože nechci nikoho zarmoutit, radši o tom už nebudu dál mluvit, abych Vám nezkazil dnešní den, tím méně oslavu Nového roku. Snad jen jeden starý bonmot: Bude hůře.
Příště nashledanou
Zbude tak více času na reklamy a ředitel ČT s tím bude proto velmi spokojen. Také ti, co reklamy platí, budou spokojeni, protože zaražení diváci se asi ani nezmohou na to, aby vypnuli obrazovky
Problém by však mohl nastat v situaci, že prezident se neprobudí v dobrém a přátelském rozpoložení ve své hradní vile. A také, že mu jeho tým poradců prognostického typu předtím předloží katastrofickou variantu scénáře budoucnosti. Pokud u něj vznikne potřeba být brutálně upřímný a akční, a pokud bude chtít také dokázat, že je prognostikem par excellence, který umí své předpovědi doprovodit i něčím dalším, co by výrazně urychlilo jejich naplnění, pak by bylo možné očekávat následující proslov (vyžaduje ovšem, aby prezident předstoupil před národ ve své nové slušivé uniformě vrchního velitele české armády. Nejlépe afghánský model, aby nepřipomínal ten gottwaldovsko-zápotocký s velkým kšiltem):
Vážení spoluobčané,
Přišel čas nalít si čistého vína (příp. vody, piva, slivovice apod., záleží na tom, co mu manželka, Mynář či lékař dovolí při projevu usrkávat). Příští rok bude velmi špatný. Dokonce ještě horší než ten stávající a než byly ty předchozí roky. Hyperinflace úspěšně nastartovaná před měsícem Bankovní radou v čele s panem Singerem nebude ale zdaleka to nejhorší, co Vás očekává. Se státním dluhem ve výši dvou bilionů Kč, což pro ty z vás, kteří si to neumějí spočítat, je dva tisíce miliard Kč neboli dva miliony milionů nebo také dvě stě tisíc korun na každého z Vás, včetně nemluvňat) nelze budovat světlé zítřky.
Jediným úspěšně vyzkoušeným způsobem, jak se stát může zbavit břemene takového obřího státního dluhu, je na základě doporučení mého nejbližšího okolí a hlavně ode mne samého operace známá jako „rumunský velký plán z doby Nikolae Caouscesca“. Jako nejvyšší ústavní činitel tímto vyhlašuji s okamžitou platností výjimečný stav. Našim chrabrým hrdinům-žoldnéřům z Afghanistánu, Iráku a z Kosova nařizuji nejvyšší pohotovost armády, stejně jako příslušníkům jiných ozbrojených složek a také všem složkám záchranného systému, aby se zabránilo jakýchkoliv pokusům o individuální odpor. Odhodlal jsem se k tomuto kroku proto, abych zabránil našim občanům nejen proto, aby nadále žili na úkor budoucích generací, ale proto, že nic jiného nezbývá. Zároveň nařizuji hygienikům, aby přijali jakákoliv opatření na zastavení šíření objevivší se extrémně nakažlivé a smrtelné choroby pojmenované zatím jako „nemoc č. 3“. Její zárodky unikly do ovzduší z dosud utajované bývalé vojenské bakteriologické laboratoře v Orlických horách krátce po její nezdařené privatizaci. Šíří se rychle, a nejen dotykem nakažených osob. Je ve Vašem zájmu, abyste se uchýlili do bezpečí svých domovů a nesnažili se o vzájemný kontakt. Kromě špatné zprávy o tomto incidentu Vám nabízím ale i dobrou zprávu, jak je mým dobrým zvykem. Infekčnost uniklých virů je jen 30 dní. Pokud tedy přežijete měsíc ve svých úkrytech, už se nebudete muset obávat ani zavirování Vašeho organismu, ale ani státního bankrotu. Z pozůstalosti četných zemřelých osob bude totiž možné sanovat zmíněný státní dluh. Hned potom budeme moci začít znovu, bez zatížení ekonomiky dluhy. Také okolní státy přijímají příslušná opatření na ochranu životů svých občanů. Pokud byste se tedy rozhodli opustit rychle republiku, budete jejich vojáky a policisty považováni za zdravotní riziko a neprodleně zlikvidováni a na místě spáleni. Už od zítřka budeme žít tedy jen ze zásob, které jste si na Nový rok jistě připravili. Tento projev je k Vám z pochopitelných důvodů vysílán z nahraného záznamu z krytu pod Letnou. Těším se na to, že s Vámi, kteří to vše přežijete, že od konce ledna začneme spolu opět budovat světlé zítřky.
Existuje ovšem ještě jeden, tedy třetí scénář, z něhož by prezidentský proslov na sv. Štěpána mohl vycházet. Radši bych jej zde nereprodukoval. Ne že bych neuměl převyprávět, co v případě jeho použití prezident řekne, resp. co spíše neřekne. Totiž proslov, kde prezident pochválí vše, co se u nás děje jako dobré, správné a ještě lepší, nanejvýše s maličkými chybičkami. V tomto projevu budou zdejší politici jeden jako druhý, včetně Sobotky, Babiše a dokonce i Bělobrádka vypadat jako úctyhodné autority jako ze škatulky a vše ostatní také. Jediné, co se z takového projevu ale skutečně dozvíme, bude, že prezident zapomněl na své někdejší prognostické aspirace a výstupy (např. v divadle Semafor na počátku 90. let). Tento scénář je určen pro člověka, který je už spokojený sám se sebou. Chvilku žije na Hradě, chvilku v Lánech a občas i někam cestuje. Užívá si.Rozdává přátelům, známým a jemu užitečným lidem prebendy a trafiky, jako třeba tu paní Klausové. Kdyby chtěl, mohl by si jako uživatel zámecké obory v Lánech jít občas i skolit do lesa šestnácteráka. Co na tom, že lidé, kteří jej volili, očekávají od něj i jiné výkony, kterými by se aspoň trochu odlišil od svých předchůdců zamilovaných do svého úřadu. Musel by být ovšem hodně jiný. Neměl by říkat něco jiného, než co si opravdu myslí. Měl by nejen mít smysl a ocenění pro spravedlnost, ale i potřebu ji prosazovat. Nemusel by být vlídný, určitě ne ke každému, ale měl by být dobrý. To není jistě snadné, a mnozí z nás toho nejsou a nikdy nebyli schopni. Ostatně právě proto by ne každý měl mít možnost stát se prezidentem. Znamenalo by to totiž, že by se ve svém okolí neměl prezident obklopovat hlupáky, pochlebovači a ctižádostivci, pro něž největší hodnotu mají různé osobní slasti a ne služba společnosti. A měl by být schopen držet své slovo a plnit sliby, které lidem dal.
I kdyby prezident Zeman zvolil tento konzervativní 3. scénář svého svatoštěpánského proslovu, měl by jeho prostřednictvím nabídnout národu vizi, kterou mu dlouho nikdo z jeho představitelů nedal. Měl by jako bývalý prognostik pracující s analýzami situace v české společnosti aspoň dát najevo, že ví – i když s tím on sám moc dělat hned nemůže – že existuje mnoha známých, přes média již zmiňovaných, ale i těch méně známých a v médiích nezmiňovaných (někdy zcela záměrně) problémů. Měl by dát lidem najevo, že o nich ví, i když je zatím nemůže okamžitě a bez náležité přípravy řešit. Lidé by měli dostat možnost poznat, že On ví, co se v tomto státě děje. Nejen že žijeme tam, kde desítky tisíc lidí přežívají na ulicích bez přístřeší, kde si luxus teplého oběda nemohou dovolit ve školní jídelně mnohé děti, jejichž rodiče nedávno či dávno ztratili práci. Že zde chybí záruka, že když jste čtyřicet i více let poctivě pracovali, že dostanete důchod, z něhož uhradíte nájem za byt, základní potraviny a nezbytné léky, byť žijeme ve státě, kde bývalí veksláci, donašeči a hochštapleři žijí v neuvěřitelném přepychu, kde si na střechách pro sebe budují obrovská čapí hnízda, ve sklepích pak akvária se žraloky. A že jich vůbec není málo.
Měl by dát najevo, že ví, že jsme ve válce. Dokonce v dlouhé, trvající více než 400 let. Donedávna skryté a dnes již opět otevřené válce s preláty řízenou katolickou církví sápající se na majetky, které jim nepatřily. Že zde není snadné dosáhnout kvalitní vzdělání. V zemi, kde došlo k silné destrukci kvality vzdělání, kde university, i ty tzv. slavné, poskytují jen do šířky se vyvíjející, už silně postředoškolštěné vzdělání, a kde jejich největší starostí je, kdo z jejich kamarádů bude jmenován profesorem.
A také, že žijeme v zemi s nejvyšší výskytem anomie mezi domácím obyvatelstvu zasaženém bezprecentní korupcí, kde se mladí lidé kvůli přehnaným cenám bytů, vody a energií zadlužují hypotékami tak, že jim nezbývá prostor pro to, aby si pořídili děti děti. A bojí se myslet jinak než jejich šéfové.
A jako korunu všeho, že vědeckotechnický rozvoj, na němž dříve prognostici tak lpěli, je řízen bezcharakterními grázly, kteří blokují granty pro talentované jedince, aby měli více peněz na své požitky. A nejen že při tom mlaskají, ale ještě se chlubí, jak to umí.
Jinými slovy: prezident by měl dát lidem naději, že může být lépe. Že mají jeho podporu k tomu, aby nástup nových hochštaplerů vzešlých z říjnových podivných voleb do mocenských struktur nedopadl tak zle, jak to dnes vypadá, a že kryptovláda oligarchických struktur se jednou dostane pod kontrolu společnosti, a ne naopak. Jen tak on sám od veřejnosti dostane také podporu. To by měl ale jako prognostik dávno vědět.
