Pro čtvrtinu mladých jsou senioři přítěží




Tak jako mnozí, kteří se zúčastnili přímého přenosu volebního speciálu na ČT24, jsem byl zděšen, následovalo naštvání a velký smutek. Jen nevím, kde udělali moji rodiče a já sám chybu, že každý den přibývá negativismu společnosti a lámou se další charaktery. Tak jako sklenice, i národ a lidská společnost mají své kapacity. Tam, kde ubude dobra, jeho místo zaplní zlo či apatie. Vše pěkně až po okraj naší sklenice.

Čtvrtina mladých lidí ve věku od 15 do 29 let se domnívá, že důchodci žijí na jejich úkor. Senioři pro ně představují zátěž a zdroj problémů, který jim odčerpává peníze. Informace vyplývá z výzkumu s názvem Věková diskriminace – ageismus, který zveřejnil deník Právo. V roce, kdy proběhla Sametová revoluce, jsem měl 20 let a musím uznat, že jsem se v mladické nerozvážnosti domníval, že svět čekal na mne a na moje vrstevníky, abychom ukázali, že jsme chytřejší než rodiče, kteří měli názory jako z doby kamenné a byli absolutně mimo mísu.

Toto své dospívání či mládí považuji za věk, kdy je člověk nejlépe ovlivnitelný k různým revoltám, či vzpourám proti zaběhlým stereotypům, a chápou-li se takového sousta propagandistické tlampače a hlásné trouby včas, je to sousto, které je použitelné z obou stran politického spektra. S věkovou skupinou lidí 15 – 29 let se dá dělat revoluce, která v případě prolité krve je zásahem nejvíce odsuzovaným. Mladý člověk nemá rodinu ani děti, je plný ideálů a jde tak říkajíc do všeho horkou hlavou napřed.

Už dávno bylo řečeno: Cti otce svého i matku svou! Já myslím, že máme k tomu přidat: A měj úctu k duši svého dítěte! Pamatuj na generace budoucí! To byla slova T. G. Masaryka z roku 1901.  Není třeba pátrat, proč v hluku volebních hesel zanikla slova ze Tatíčka osvoboditele našeho národa ze spárů Rakousko Uherské monarchie. Doufám v ty tři čtvrtiny zmiňovaných mladých lidí lépe smýšlejících, kteří si tříbí své životní zkušenosti na počátku dospělosti. Můj otec vždy říkal, že dospělým samostatným člověkem se stanu, až když nebudu mít své nohy pod jeho stolem, ale budu na nich nohách stát vstříc všem životním nástrahám a veletočům.

Nemohu opomenout historii, která hovoří bolestí a životy lidí mnoha národů. Přesně podobnou rétorikou a hesly typu Kdo ujídá chléb? začal po roce 1933 v Německu program Euthanasie. Začal nenápadně, nákladními auty, ve kterých byli tráveni výfukovými plyny duševně nemocní a staří lidé. Pokračovalo to popelem kremačních pecí a rasovou likvidací miliónů. Tuto historii také mnohá uskupení popírají a považují ji za falešnou a lživou, není od věci, že jsou to zase ti dobře manipulativně nejjednodušeji ovlivnitelnější věkově mladí 15-29 let.

 V roce 1945, po promítání záběrů z koncentračních táborů, většina prohlásila, že nepochopí, jak se něco takového mohlo stát v inteligentní pokrokové společnosti. Od toho všeho zla uplynulo 65 let a mnozí se domnívají, že se to v dnešní inteligentní pokrokové společnosti nemůže stát! Já v to doufám také a zároveň si přeji, aby všechny naše děti, nevyjímaje tu třetinu, které jsou senioři na obtíž, nepotkalo nic byť jen vzdáleně podobné.

Reklamní spot Přemluv bábu! považuji za nevkus a pohrdání rodiči i prarodiči. Pro mne je to nechutnost, kterou přináší generační uvolnění, jež odbouralo onikání rodičům a sňatky již určené rodiči pro majetek a společenské postavení v minulém století. Každé dobro sebou přináší kus zla, ale poměry mezi dobrem a zlem nejsou předem určeny, a na misky vah jsou položeny posléze. Pokud nahlížím na tento precedent v celonárodním měřítku, tak je strach na místě. Výpady skupinek „nespokojených občanů“ proti předvolebním mítinkům levice dosáhly takové míry, že časem očekávám výměnu vajíček za dlažební kostky či obdobný silnější kalibr. Manipulace lidmi je velkou bolestí pravicové politiky, přičemž úvahy o tom, do jaké míry si levice problémy zaslouží, nechám na každém jednotlivci. Nenávist, manipulace, urážející fotografie na reklamních panelech, štvavé články pravicových médií, to vše přináší svou úrodu, totiž otřesné chování potencionálních voličů pravice – útoky fyzické či vajíčky, vyhrožování smrtí, napadání, urážení starých lidí a podobně.

Od zákazu ochranných sborů radikální pravice již nějaká doba uplynula. Já jsem jako spousta normálně smýšlejících lidí odsoudil zakládání takových obdob hnědých košil SA z doby nacistické éry. Chování zákonodárců i těch, kteří by se rádi do sněmovny dostali, však vzniku jednotek, suplujících Policii ČR, nebrání. Věci Veřejné mají své Občanské hlídky, jež se podobají pomocníkům VB z éry totality a Státní zastupitelství v Olomouci zastavilo stíhání kontrolorů ČEZu v podobě komanda NTZ. Údajně proto, že vymahači nechtěli nikoho poškodit. Právní stát je jen prázdné heslo a soudní stolice se přeměnila v úplně jiný druh stolice. Stát je řízen lidmi napojenými na politiky v rolích zákonodárců, a tito vše ovládají penězi, které vysávají z veřejných rozpočtů státu či krajů.

Všichni, kteří jsou v čele stran, se pohybují ve vysoké politice posledních 20 let a budou bojovat s korupcí jen v podobě předvolebních hesel. Minulá vláda přiznala, že kdyby nebyla jejich předvolební Smlouva s občany založena na lži, nikdy by nemohli vládnout (slova M. Topolánka pro deník Právo) TOP09 se opírá o oblibu „knížete“, ale ve skutečnosti se lze domnívat, že stranu opravdu vedou jiní lidé. Jsou to ti, kteří rozhodovali i za celý parlament a obcházeli ústavní zákony a porušovali v poslední době i nezávislost České Národní Banky! A paní Parkanová zpívala prezidentovi USA jako z doby východoněmeckého Ein Kessel Buntes.

Naskýtá se otázka, proč volíme strany, které mají škraloup v podobě sponzorů kupujících si vliv na státní zakázky a přisátí na státní rozpočet. Strana, která by to myslela s národem dobře, nemá šanci prosadit se ve volebním klání proti všem těm, kteří ovládají média a hnací motor v podobě peněz. Úplně bez kontroly mohou udávat podhodnocené výdaje na volební kampaň. Kdo by řekl, že je na místě podezření z praní špinavých peněz, má pravdu. Ale dotazovat se na státní zakázky či výkazy ze stranických pokladen je zbytečné úsilí bez opory v zákoně, který stvořili zákonodárci sami pro sebe. Je to obdobné, jako například ve správní radě ČSA, kdy si sama rada schvalovala své návrhy na platy a odstupné. Není dávno doba, kdy znělo heslo „Stop zlatým padákům“ Dočkáme se toho, kdy politický zločinec bude odsuzovat sám sebe a rozhodne o míře škody, kterou spáchal společnosti? Na závěr jedna malá moudrost: Po zlém nenastupuje vždy nutně dobré; může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky