Sliby a odklady
Když jsme vstoupili do EU bylo nám slibováno, že do eurozóny vstoupíme v roce 2007. Nyní někteří mluví o termínu v roce 2017. Jako národovec jsem proti euru, ale na druhé straně si myslím, že by bylo menším zlem mít euro, než vlastní měnu řízenou „nezávislou“ Českou národní bankou.
Politici a ekonomičtí experti říkají, že nejlépe bude euro přijmout co nejpozději, protože koruna prý chrání naši ekonomiku před vnějšími šoky. Podle nich bychom měli přijmout euro, „až na to naše ekonomika bude připravená“. A to říkali i v době, kdy deficity veřejných financí byly pod mezní 3%ní hodnotou Maastrichtských kritérií v letech 2005 až 2008. (pozn.: Vládou a medii uváděný deficit je nadsazován, aby byl tlak na vědomí obyvatel, že se „musí šetřit“ na výdajích. Důvod je ten, aby vládní ekonomiku škrtící politika byla občany lépe, ba pozitivně, přijímána. Před rokem 2008 mohl nadsazovaný deficit /promptně uváděný v procentech HDP, aby bylo vidět, že je to více než 3%/ jaksi mimochodem zdůvodňoval naše odklady vstupu do eurozóny. Uváděné deficity ale v naprosté většině uvádějí i ztráty transformačních institucí, které se podle metodiky ESA95 do deficitu pro Maastrichtská kritéria nezapočítávají.)
Odklad eura příčiny a důsledky
Do eurozóny jsme mohli vstoupit v roce 2007. Tehdy jsme splňovali všechna Maastrichtská kritéria, včetně deficitu veřejných financí. Kdybychom se tehdy rozhodli přijmout euro, nedošlo by v roce 2008 k dramatickému posílení kurzu, které zničilo většinu našich tuzemských exportérů. (Ze známých to byly Crystalex Bohemia Trading, nebo OP Prostějov.) Potom by ani deficit státního rozpočtu v roce 2009 nebyl tak obrovský.
Podívejme se, co stojí za naší „nepřipraveností“ přijmout euro. Za odklady přijetí eura stojí pravděpodobně Česká národní banka, která je podle zákona zcela nezávislá na vládě. Podle našeho zákona nesmí, na rozdíl od centrální banky ve skutečně tržní ekonomice, vládním institucím půjčovat peníze, ani nesmí od vlády přijímat žádné pokyny. Na druhé straně vlády, monetární odborníky nemaje, od centrální banky pokyny přijímají.
Nezávislá centrální banka hospodaří v neprospěch našeho státu. Do roku 2000 prováděla ČNB devalvační politiku a v roce 2000 nakupovala dolary dokonce v kurzu 40 Kč/dolar. Tím podrývala českou ekonomiku. A přitom se vůbec nechovala tržně, aby hospodařila alespoň ku svému prospěchu, což by ji částečně omlouvalo.
Po roce 2000 začala ČNB namísto špatné devalvační politiky uplatňovat rovněž špatnou politiku revalvační, která ničila české vývozce. Mnohokrát marně (2002 a 2008) naši výrobci křičeli, že je silná koruna ruinuje. Představitelé vlády jim však odpovídali, že když neumí hospodařit v podmínkách tržní ekonomiky, tak ať odejdou z trhu. Jenže umělými monetárními zásahy nepředvídatelně měněný kurz koruny není nic, co by mělo společného s trhem. Dokonce i představitelé ČNB říkali, že „posilující kurz koruny neodpovídá ekonomickým fundamentům“. Že však jejich instituce tento kurz vytváří, jaksi cudně zamlčeli. Z důvodu špatného nákupu deviz do roku 2000 a následně špatné měnové politiky, která vedla k posilování kurzu koruny, měla ČNB na konci roku 2007 ztrátu 208,6 mld. Kč. A to bude zřejmě důvodem, proč jsme se v roce 2007 nerozhodli euro přijmout. Centrální banka s tak obrovskou ztrátou by pravděpodobně do eurozóny vstoupit nemohla.
Dnes stojí dolar pod 20 Kč a tak měla ČNB v březnu 2010 ztrátu 153 mld. Kč (v červenci 2008 byla ztráta nejvyšší – 270 mld. Kč). To jsou ztráty oficiální – výsledné. Přitom kurzová ztráta je mnohem větší, protože oficiální ztráta je oproti kurzové snížena o čisté úrokové výnosy. Ty bývají kolem 30 mld. Kč za rok. V tržní ekonomice bývá centrální banka v hantýrce nazývána money machine (stroj na peníze) nejen proto, že tiskne peníze, ale i proto, že svoje zisky do ekonomiky dodává (podle zákona o ČNB by zisky ČNB měly být příjmem státního rozpočtu). A tak naše centrální banka funguje jako porouchaný stroj, který stojí a žádnou „energii“ – zisky do ekonomiky nedodává, protože jimi neustále „umazává“ svoje ztráty. Pokud se týče ztráty centrální banky, její představitelé vždy říkali, že ztráta bude uhrazena z budoucích výnosů. A tak uvažujeme-li roční zisk 30 mld. Kč, bude současná ztráta ČNB „umazána“ za 5 let, tj. v roce 2015. Potom bychom mohli vstoupit do dvouletého mechanismu směnných kurzů ERMII a v roce 2017 bychom mohli být regulérními členy eurozóny. Pro naši ekonomiku to však bude „s křížkem po funusu“.
kukacka.jan@centrum.cz