V září roku 1938 sešli se reprezentanti mocností v Mnichově a rozhodli v „objektivním“ zájmu Evropy, že poruší územní celistvost Československa. Léta nám to vadilo, a brblali jsme, že se rozhodlo o nás bez nás. A hle, sedmdesát let poté povýšili jsme rozhodování bez nás na moudrý princip. Tak aspoň pravili čerstvě odstavený eurošéf ODS Zahradil (ČTK), hradní vypravěč Jakl (prvnizpravy.cz) a ctihodný komentátor Lidových novin Martin Weiss (LN 31. 7.).
Jedná se o takovou drobnost, zdali nějaká Česká republika bude nebo nebude mít evropského komisaře. Když totiž ČR nepodepíše (neratifikuje) lisabonskou smlouvu, bude méně komisařů, a ostrouhají nejspíš ti, co nepodepsali. Kšááá, křičí však výše jmenovaní moudří mužové, taková blbost! Nikdo se nemůže mstít za nepodepsanou smlouvu.
Mají pravdu. Škoda však, že jakýsi pan Daul si myslí co jiného. Bohužel je zrovínka ten pan Daul předsedou vůbec nejsilnějšího klubu v Evropském parlamentu a jeho slovo je tam polovičním zákonem. Od té doby, co pan Zahradil právě tomuto Daulovi práskl dveřmi a uplácal si svůj klub (menší ale zato bezvýznamnější), nemají u Daula Češi moc zastání. Horší je, že ve věci samotné za Daulem bude stát aspoň dvacítka evropských premiérů a ti zbylí budou solidárně držet ústa. Zásada, nepodepsali jste mi Lisabon, tady máte přes držku, je v zahraniční politice jistě nepřijatelná. Žel, nyní značně atraktivní.
Pro případ, že by nám toho komisaře přece jen nedali, říká dopředu naše euroskeptická svatá trojice, že to stejně nemá význam. Že komisař přece formálně zastupuje Evropu a ne nějaké Česko. Obdivuji hluboce naivitu pánů Zahradila a Jakla, stejně jako jejich nedotčenost právním a politickým poznáním a zkušeností. Když se třeba určuje rozhodovaní právníků u mezinárodní arbitráže, kde jde o miliardy dolarů, jsou určeni tři rozhodci. Všichni rozhodci přísahají, že se budou řídit jen a jen zákonem, a přesto rozhodce určený jednou stranou hlasuje většinou pro svou stranu a rozhodce určený druhou stranou hlasuje pro druhou stranu. Jen neutrál, na kterém se právníci nominovaní stranami shodli, rozhoduje bez vazeb.
Konečně všichni tři pánové zpochybňují komisaře Špidlu, a říkají oklikou vzácně shodně, že Špidla je sudokopytník. Vladimír Špidla si zvykl na leccos. Patří v současné Komisi k úzkému neformálnímu vedení, má jedno z největších procent úspěšnosti přijatých materiálů, spravuje významné portfolio, vyřídil nenápadně stovky neformálních žádostí o pomoc a proseb o informace z ČR. Roky se u nás říkalo, že neumí žádný jazyk, přestože patří k jazykově vůbec nejvybavenějším komisařům. Říkalo se taky že je autista a Iljič. Říkalo se to hlavně poté, co v kauze stíhaček Gripen silně redukoval objem této zakázky a zejména její cenu. Zdá se, že Špidlovi to doma čeští přikrádači a vylizovači misek ještě stále nezapomněli.
Doporučuji pánům Zahradilovi a Jaklovi, aby v dalším díle svého kabaretu rozebrali též evropského Modrého Budulínka a reprízovali oblíbenou Rozkradenou perníkovou chaloupku bez dluhů. Možná už nastal i čas, aby počali volati o vysvobození z evropské poroby…
Převzato se svolením z autorova blogu.
